Říjen 2008

Jak jsem zažil 21. srpen a emigroval

Karel Merta

Tenkrát mi bylo 19 let a byl jsem bezstarostný mladík v druhém semestru na VŠCHT. Na jaře jsme se s kamarádem dohodli podniknout cestu do Turecka a přes Rusko se vrátit domů. V té době byl publikován článek (v Reportéru či Studentských listech) o českých novinářích, kteří jeli do Ruska. Museli se držet předem schválené trasy, během které nesměli zastavit (když se tak stalo kvůli píchlé pneumatice, hned u nich byli jakýsi hlídači). Přestože jsem nebyl hloupý, jsem ještě měl zdravou dózu naivity a víry v úspěch. Vydal jsem se tedy s pasem na sovětské velvyslanectví. To se nacházelo v mondénní vile (spíše paláci) na malém pahorku kolem dokola obklopeném nepěknou zdí. Nemohl jsem však najít vchod. Když jsem asi podruhé objekt, zabírající snad celý blok, obešel jsem si všimnul dvou zvláštních strýců, kteří se tu procházeli a na mne na sebe upozornili svými nepěknými sandály, které se tenkrát prodávaly. O dvacet let později jsem tytéž sandály viděl na českém velvyslanci v Brazílii u příležitosti zahájení výstavy našich výrobků a kultury. Měl na sobě trojdílný tmavý oblek, stříbrnou kravatu, světlé ponožky a zmíněné sandály.

Ale zpět na Špejchar k ruskému vyslanectví. Zeptal jsem se tedy toho sandálového strýce, jestli neví kde je ruské vyslanectví. Díval se na mne nechápavě, opakoval mou otázku a nakonec zavrtěl hlavou a pokračoval dál po chodníku. Mezitím se objevily dvě robustní paní vracející se s plnými nákupními taškami. Opět jsem je oslovil, jestli neví kde je ruské vyslanectví. No, přece tohle a posuňkem ukazovaly na palác za zdí. Říkám, že nemohu najít vchod. Kousek od nás byla plechová rezavá vrata, která dělala dojem, že za nimi bude nějaká skládka či kompost. Paní po krátké úvaze usoudily, že se jedná o vchod (když nikde žádný jiný vstup nebyl). Zvonek tam též nebyl, a když na volání nikdo nereagoval, odložily těžké kabely a začaly plechovými vraty cloumat. Tu se zpoza rohu vynořil jeden ze strýců v sandálech (ten, který na mne před chvílí udiveně kroutil hlavou), sáhnul do kapsy, vyndal klíč a bez jediného slova vrata otevřel a vpustil mne dovnitř.

Až teď mne napadají kafkovské asociace, ne tenkrát. Po cestičce jsem se dostal k otevřenému majestátnímu vchodu, nikde však ani dušička. V první místnosti byl uprostřed obrovský klasicistní stůl pokrytý jakýmisi komunistickými brožurami. Odtud byly dveře otevřené do dalšího sálu a z něho pak do dalšího a tak dále. Někde úplně na konci jsem slyšel písařku bušit do stroje. Když jsem k ní nakonec přistoupil, tak se mne lekla. Vysvětlil jsem, že jsem zde kvůli vízu. Uvedla mne do kanceláře, a abych prý počkal. V kanceláři byl psací stůl, skříň židle etc., vše však prázdné. Ani stopa po nějakém papíru, natož formuláři, razítku či tužce. Byly tam jen dva předměty: velký skleněný popelník a černý bakelitový telefon. Po nějaké chvíli se objevil zdvořilý úředník a co prý pro mne může udělat. Říkám, že plánuji cestu autem do Ruska a přišel jsem požádat o vízum. On mi na to s úsměvem odpověděl, že jsme přece bratři a žádné vízum netřeba. To i přes mé námitky ohledně reportáže českých novinářů. Nechal jsem se v dobré náladě vypoklonkovat, nakonec i Turecko samotné za to bude stát, ještě jsme si museli vydělat na auto, udělat zápočet a vyřešit spoustu jiných záležitostí.

Maminka nám přes německé známé v Mnichově opatřila práci. Dělal jsem pomocníka na stavbě nemocnice v Dachau. Poněvadž jsem propadl u zkoušky, musel jsem se před cestou vrátit do Prahy ji opakovat. Vydělané peníze jsem si nechal u známých s tím, že se za měsíc vrátím. 19. srpna jsem se vracel vlakem do Prahy. V kupé cestovaly společně matka s dcerou. Vracely se poprvé od války do Prahy, kde jejich manžel, otec na konci války zahynul. Během cesty jsem nadšeně vykládal, jak se u nás poměry mění a jak se jim v Praze bude líbit. Mluvil jsem s despektem o všem komunistickém a ani Dubčeka a jeho partu jsem nešetřil. Paní to očividně znepokojovalo a několikrát mne požádala, abych nemluvil tak nahlas, že se nechce dostat do nepříjemností. Nechtěla věřit, že nikoho neprovokuji a že to nikomu nevadí. Dohodli jsme se, že druhý den, 20. 8. 1968, je provedu po Praze. Byl krásný den a paní rychle ztratila všechny zmíněné obavy. V restauraci U Schnelů vedle nás seděli nějací řemeslníci a mluvili stejně jako já ve vlaku. Rozloučili jsme se v euforii jistě nepodobné té, když se později cinkalo klíči.

Doma jsem pak ještě po půlnoci bifloval nějaké chemické vzorečky. Tou dobou snad nad námi měla létat ruská letadla, ale já nic neslyšel (bydleli jsme v Praze 4 a nad námi vždy nalétávala letadla do Ruzyně) a k ránu šel spát. Asi v pět hodin zvonil telefon a volala mi ta paní Němka, že jim do okna míří ruský tank. Vzbudil jsem tátu, šli jsme k oknu a jen jsme viděli lidi jako my koukající u oken.

Ráno pak táta šel do práce a já o něco později s fotoaparátem se podívat do města. Tramvaje nejezdily a tak jsem šel pěšky. U železničního mostu a dále pak po nábřeží byla skrumáž lidí a tanků, že jsem si říkal, kdyby jeden tank dostal rozkaz někam odjet, tak nás všechny rozmačká. U mostu se naskytla neuvěřitelná scéna. Na jedné straně to napětí a masy lidí a tanků. Přes most chodily ruské hlídky. Pod mostem, pod prvním obloukem od nábřeží, seděl na pramici rybář a absolutně si nevšímal co se děje okolo. Rusové na něj volali z mostu a od řeky, aby šel pryč. On na ně však úplně kašlal. Vojáci zase neměli loďku, aby se k němu dostali.

Musím říci, že jsem situaci nepociťoval nějak tragicky. Byl jsem jednak rád, že se komunistický režim před světem demaskoval a naivně jsem věřil, že to je začátek konce komunismu. Nedovedl jsem si vůbec představit, že by nějaká „normalizace“ byla možná. Též jsem, jako asi většina národa tenkrát, nepociťoval strach. Až s odstupem času desítek let mi teprve dochází, jak hloupě jsem se choval. Dnes, po tom všem, co vím, by mne ani nenapadlo riskovat cokoliv kvůli společnosti kolaborantů a fízlů. Tenkrát však byla výjimečná doba a i lidé se chovali výjimečně.

Pamatuji si, jak jsme byli s tátou čekat maminku na nádraží, když se vracela z Itálie. Tenkrát existovaly zprávy, že v noci se po jedoucích autech střílelo a tak jsme s sebou vzali deky s tím, že na nádraží přespíme, resp. vyčkáme do rána. Před nádražím bylo husto a jak vlak nejel, tak jsem se zapojil do zbytečné „diskuse“ s nějakým velitelem tanků. Tím jsme asi dostali odvahu, a když maminka o půlnoci dorazila, sedli jsme do taxíku a jeli i s dekami domů.

Asi tak v půli září jsem šel opakovat zkoušku, abych mohl postoupit do dalšího ročníku. Vystoupil jsem na „kulaťáku“. Náměstí V. I. Lenina bylo eufemismem pro velkou neurbanizovanou kruhovou plochu částečně porostlou trávou. Její střed protínalo několik, studenty a úředníky vyšlapaných, pěšin. Jako obvykle jsem se vydal k budově VŠCHT, ale již zdáli jsem si všimnul rudoarmějce ze samopalem stojícím uprostřed louky na průsečíku vyšlapaných chodníků. Považoval jsem to tenkrát za servilní či zbabělé se mu vyhýbat a jít mimo stezku (nakonec nikde nestálo, že se tam nemohlo jít). Když jsem k němu dorazil, na mé břicho namířil samopal. Dnes si připadám jako pitomec, ale tenkrát jsem mu řekl „debile“, obešel ho ze vzdálenosti 1,5 m a pokračoval po chodníku. Přestože jsem nevylučoval, že by po mně mohl střelit, jsem se neotáčel a dával mu najevo hluboké pohrdání. S odstupem času si říkám, že se k nám vlastně Rusové chovali civilizovaně a šetrně. Při zkoušce jsem nakonec obstál, výjimečná situace to jistě též usnadnila.

Když jsem jel před okupací do Mnichova, potřeboval jsem k žádosti o výjezdní povolení souhlas „baby“ ze oddělení zvláštních úkolů. Vedly ho dvě ženské připomínající bachařky a měly na zadku myslím i pistoli. Když mně ho dávala, bylo na ní vidět nevoli, ale doba se měnila a ona mi ho již vlastně musela dát. Podobně při zkoušce z „marxáku“ jsem odpovídal zlomyslně a rafinovaně „špatně“ a zkoušející profesor se jen kroutil a dával mi za pravdu, „neb se dnes na věci díváme jinak“. Říkal jsem si, že se na něj mohu vlastně vyprdnout, neb jsem byl přesvědčen, že to do pár měsíců zruší. Když jsem potom o tři měsíce později, po okupaci, žádal znovu povolení o vycestování, tak tatáž paní mi hrdě stiskla ruku a dodala, ať tam na Západě prý nedělám ostudu.

Bylo již měsíc po okupaci a v té době kde kdo mluvil o emigraci. Několik známých, které jsem náhodně potkal, mne oslovilo: „..ty seš ještě tady?“. Pro mne to byla trochu paradoxní situace. Od začátku střední školy jsem žil v přesvědčení, že v této zemi, komandované komunistickými primitivy, žít nebudu, a až jednou dostuduji, odejdu na Západ. V posledních letech též nebyl problém vycestovat a od mých patnácti let jsem o prázdninách jezdil ven. Jenže v 68. se mi najednou odejít nechtělo, vysloveně jsem vychutnával diskreditovaný a pochroumaný komunistický režim. Myslel jsem si, bláhově, že asistuji jeho agónii.

Doma mně však pomalu začali dávat najevo, že by bylo na čase abych se „vypravil“ na cestu. Maminka tenkrát pracovala v Národní galerii, která v té době měla čilé styky především se západními muzei a galeriemi. Pomáhala organizovat návštěvy jejich představitelů a musela často na různé ambasády. Díky těmto „konexím“ mi opatřila různá víza. Pamatuji si, jak jsem jednou za ní přišel do Arcibiskupského paláce pro pas a všechen personál jsem našel diskutující u kávy o tom, jestli by měli či neměli utéci. Když jsem otevřel dveře, tak mne jak sborem přivítali: „A co vy, pane Karlíku – vy tu přece nezůstanete?“

Když to píši, tak sentimentálně vzpomínám na tu dobu a již pominulé emoce, když byl člověk mladý a bezstarostný, ale též na toleranci a velkorysost svých rodičů. Mým odjezdem jsme se zase tak moc nezabývali. Jednu sobotu, když jsem ráno přišel do kuchyně, tak jsem na lednici našel od táty vzkaz, že jel na houby a kdybych se náhodou rozhodl odjet, tak že mi přeje „good luck“. Tu sobotu či neděli jsem pak skutečně odjel do Mnichova. Celkem jsem si nic nebral, jen pár věcí – asi tak 2 kg. Přestože jsem měl jízdenku jsem jel stopem – chtěl jsem si to ještě užít a vidět, jak to vypadá mimo Prahu. Okolo Domažlic mne vzal nějaký český důstojník. Jeho embéčko mělo ve dvířkách skříňky na doklady dva průstřely. Prý je zastavili ruští vojáci a ptali se na cestu. V té době se jim tyto informace neposkytovaly a když, tak mylné. Oni jim prý nějak neurčitě odpověděli a když se trochu vzdálili tak dostali ty dvě kulky. Pojišťovna, která jim škodu měla hradit, dostala od Rusů informaci, že se jednalo o kontrarevolucionáře převlečené za Rusy. No, s těmito pocity mne vysadil u ostnatého koridoru, snad 1 km dlouhého, který vedl na celnici. Pro pěší to snad ani nebylo. Již se smrákalo a okolo mne jen jezdily ruské gazíky. Tady jsem měl nepříjemný pocit, abych třeba nedopadl jako to embéčko.

Nakonec jsem dorazil na celnici, kde jsem pak strávil několik zajímavých hodin. Přes hranice nebyl žádný provoz a tak nemělo cenu čekat venku. Celnice byla poměrně útulná místnost. V centru byl konferenční stolek a dvě nebo tři křesla. Okolo pak různé přepážky. Pamatuji si třeba na tu s nápisem směnárna. V ní seděla taková mladá Manda jako z Hoří má panenko a s ní flirtovali asi čtyři ruští oficíři. Očividně jí to lichotilo, ale nechala se tuze prosit a pořád opakovala, že by se s nimi ani neměla bavit, protože jsou okupanti.

Zapomněl jsem, že ve středu místnosti u křesel stál rozkročený voják v pozoru se samopalem coby stráž. Co působilo komicky bylo, že mu na krku visel fotoaparát. Když jsem si sedal do křesla, jsem ho nejdřív chtěl ignorovat, ale současně jsem nechtěl působit nevychovaně. Měl jsem hlad a vytáhnul namazané chleby se salámem a jeden mu nabídnul. Odmítnul, ale bylo vidět, že jeho strnulý strážní postoj se trochu uvolnil a po chvilce se mne začal vyptávat. Byl upřímně zvědavý. Nejdříve se mne ptal, proč jedu do západního Německa, kde střílí do dělníků. Já na to, že to jsou kecy z Pravdy a že to není pravda. Zdálo se mi, že to nebral jako provokaci a doopravdy ho to překvapilo a zajímalo. Pak se ptal, proč skoro nic nemám, že on má třeba fotoaparát pořád sebou a do Německa by si ho vzal. Pak se hovor stočil na kontrarevoluci a jak nás od ní chrání.

Poněvadž jsem viděl, že je to prostý člověk indoktrinovaný bolševickými lžemi, tak jsem mu klidně, ale jasně začal vysvětlovat situaci. Když oficíři zpozorovali naši nenucenou výměnu názorů, nonšalantně přistoupili, nabídli papirosy a koleda začala zase od začátku. Proč prý jedu do Německa a ne třeba k bratrům do Ruska. No na to jsem čekal a řekl jsem mu proto, že bratři lžou a nikoho tam nepustí a že mi nechtěli dát vízum. Na to jeden z nich jen pokynul a vynořil se malý Čech v civilu, který voněl stejnou voňavkou jako oni. Ten příjemný nebyl a jen tak odseknul, že tam jezdí dvakrát za rok. Na to jsem mu odpověděl, že nevím, co je zač, ale normálního Čecha, že tam nepustí. Ten se moc necítil ve své kůži a rychle se zase vytratil. Když potom zase přišli s báchorkou o kontrarevoluci a že před ní bránili Dubčeka, tak jsem se již rozehřál a říkám, že když to říká tamten vojáček (mezitím ho poslali pryč), že to chápu. Oni ale, že musejí vědět, o co jde a ať mne s těmi jejich kecy neotravují. Nakonec nade mnou mávli rukou, že jsem totálně kontrarevolucí zkaženej a odešli. Až na jednoho, který, přestože jsem byl stále agresivnější, mne pořád chtěl přesvědčovat. Nakonec rozmluvu zdvořile ukončil s tím, že vidí, že jsem oběť kontrarevoluce, ale že jednou prohlédnu a budu mu se slzami děkovat. Že mi dá adresu. Na nějaký prospekt pro turisty mi napsal adresu. Já jsem mu zase opáčil, že do deseti let budou oni mít jejich Dubčeka a že jestli nekecá, nedělá si srandu a myslí to vážně, bude brečet on. Dodnes nevím, jestli on ty mé komunistické hereze nakonec rád neposlouchal. Na adrese bylo: gorod Batumi, Suchumi. Nedávno jsem tu záložku vyhodil. Čtyřicet let pořád někde byla a teď bych rád věděl, odkud přesně ten člověk byl. Byly to současné události v Gruzii co takhle oživily mé vzpomínky.

Ještě asi hodinu jsem tam různě lelkoval. Když jsem se ptal celníků, kdo byl ten navoněný chlápek, mi odpověděli: „Jó, tamten blbec! To je šéf celnice. Všude po Domažlicích je na zdech napsáno, že je to kolaborant“.

Z Čech pořád nikdo nejel, jen přijížděli naši lidé z Německa s auty a zbožím co si odtamtud vezli. Ti Rusové do chodu celnice nezasahovali, ale byli strašně zvědaví. Bylo na nich vidět, že se stydí, ale nemohou odolat se nepodívat, co to jsou za auta (četli názvy značek a typů) a co si všechno si lidé přivážejí. Nakonec se objevilo auto, které mne vzalo. Byl to holandský diplomat co s nějakou naší „kočkou“ jel na Oktoberfest do Mnichova.