Říjen 2008

Nová ofenzíva ruských rozvědek

Karel Pacner

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Pro ruskou rozvědka dnes pracuje v zahraničí nejméně tolik důstojníků jako v nejvypjatějších letech studené války. A k tomu musíme připočítat ještě aktivity prostřednictvím stovek ruských firem, které se často tváří, že nejsou ruské. I to ukazuje na obrovské imperiální ambice Kremlu, které vzkřísil vysloužilý podplukovník KGB Putin.

Mezi hlavní priority zahraniční rozvědky SVR patří boj proti mezinárodnímu terorismu a pomoc při posilování ruského průmyslového a obranného potenciálu. Těmito slovy určil loni v září tehdejší prezident, nyní premiér, Vladimír Putin úkoly ruské špionáži. Bylo to ve chvíli, kdy uváděl do funkce nového ředitele SVR Michaila Fradkova, do té doby předsedu vlády. Přitom útlocitný termín „pomoc při posilování obranného potenciálu“ představuje krádeže vědeckých a technických informací o nových druzích zbraní ze západních výzkumných ústavů a továren.

Proč dosadil Putin Fradkova do této funkce? Není to ponížení? A jak to, že ruskou rozvědku má řídit člověk, který není z branže? Západní pozorovatelé se domnívají, že tento technokratický manažer, vždy věrný Putinovi, má zvýšit profesionální, politickou a ekonomickou úroveň SVR. Třebaže Fradkov nikdy nebyl špionem, aspoň to z jeho biografie nevyplývá, působil jako pracovník obchodního zastupitelství v Indii, na ministerstvu zahraničního obchodu to dotáhl až na ministra, byl náměstkem tajemníka Bezpečnostní rady federace a ředitelem daňové policie. Má tedy dost zkušeností pro tuto činnost. Předpokládá se, že má zvýšit činnost ruských vyzvědačů zvláště v Číně a v Japonsku, aniž by přitom polevili v Evropě a v Severní Americe.

Kouřová clona?

Když se rozpadl Sovětský svaz a skončila studená válka, zdálo se, že Rusko, stejně jako následnické státy SSSR, a Západ špionážní činnost vzájemně omezí. Vždyť americké tajné služby z příkazu prezidenta George Bushe st. výrazně přispěly k vítězství Borise Jelcina nad stalinistickými pučisty v létě 1991. Návštěvy šéfů těchto služeb v metropolích bývalých protivníků a dohody o spolupráci v boji s mezinárodním zločinem tomu nasvědčovaly. Šéf SVR dokonce předal americkému velvyslanci v Moskvě plány na odposlech v rozestavěné budově ambasády. Ředitel CIA zase přivezl do ruské metropole těla sovětských námořníků vytažených z jedné potopené ponorky.

Pohrobci KGB hlasitě roztrubovali do světa, že snižují počty svých pracovníků. Ruská tajná služba uzavřela v posledních dvou letech své rezidentury ve třiceti zemích – oznámil poradce ředitele SVR Vadim Kirpičenko 23. listopadu 1993. Nicméně nábor nových agentů pokračuje, zvláště pak mezi lidmi, kteří s postkomunistickým Ruskem sympatizují. Vždyť mnoho Rusů žijících v zahraničí „pociťuje ke své vlasti silné city a chce pro ni něco udělat“. Mluvčí SVR Jurij Kobaladze vzápětí řekl, že stav pracovníků centrály klesl o 40 procent a obsazení zahraničních pracovišť na polovinu.

Také přiopilý ruský prezident Boris Jelcin sliboval Billu Clintonovi a Tonymu Blairovi, že válečnou sekyru vůči Západu Moskva zakopala. Oba naivkové proto nařídili svým tajným službám, aby činnost proti Rusku omezili na minimum. Americká FBI a britská MI 5 proto výrazně omezily své kontrašpionážní útvary. Američané vrhli své síly na boj s teroristy, Britové se soustředili proti Irské republikánské armádě (IRA).

Hlavní cíle se nezměnily

Netušili, že šéfové civilní rozvědky SVR i vojenské GRU smýšlejí jinak. Západní služby to zjistily až po několika letech. Potvrdil to i Sergej Treťjakov, plukovník SVR, který přešel v roce 2000 k Američanům. Zdůraznil, že strategické cíle Moskvy se nezměnily. Hlavní cíli číslo 1, 2 a 3 nadále zůstaly USA, NATO a Čína. „Rusko dnes dělá všechno pro to, aby Spojeným státům působily nesnáze,“ napsal Treťjakov, který vedl filiálku SVR v New Yorku. „Naše rezidentury v USA ve své aktivitě nepolevily, ale v mnoha směrech mnohem činorodější, než v dobách studené války.“

Už koncem roku 1997 naléhal kancléř Helmut Kohl na Jelcina, aby nařídil urychlený odchod ruských špionů, kteří se vystupovali jako diplomaté, novináři a obchodníci. Po tom, co východní Německo opustila sovětská armáda, se totiž jejich počet nesnížil, nýbrž naopak vzrostl. Německá kontrašpionáž jich napočítala na 160. A Tony Blair zase přátelsky upozornil Putina, že Angličané zaregistrovali zvýšenou aktivitu SVR.“

Na sklonku devadesátých let se k moci v Moskvě probojovala mladší generace lidí ze sovětské tajné služby. V létě 1998 jmenoval Jelcin bývalého podplukovníka KGB Vladimíra Putina ředitelem FSB a koncem prosince 1999 ho určil za svého nástupce v Kremlu. Mohutný nástup „siloviků“, jak se lidem z ruských tajných služeb říká, k ovládnutí státního aparátu začal.

„V roce 2001 vyhostili Američané 50 našich diplomatů,“ napsali Andrej Soldatov a Irina Boroganová v deníku Ježedněvnyj žurnal. „Takový skandál proběhl naposled v roce 1985, kdy Velkou Británii muselo opustit 31 pracovníků velvyslanectví.“ Předtím, v září 1971, vyhostili Britové dokonce 105 zpravodajců kryjících se diplomatickými pasy – tím prakticky zlikvidovali sovětskou špionáž na ostrovech.

V říjnu 2004 dokončila kontrašpionáž MI 5 zprávu, podle níž v Británii působilo nejméně 18 důstojníků SVR a 14 GRU. „Putin usiluje o upevnění systému rozvědky, která se zhroutila za Jelcinovy vlády,“ komentoval situaci Alex Standish, šéfredaktor časopisu Jane’s Intelligence Digest, považovaný za nejautoritativnější zdroj o tajných službách ve světě. Loni Britové vyhostili čtyři ruské diplomaty-vyzvědače, podezřelé ze spojení s Alexandrem Lugovým, který zřejmě otrávil Alexandra Litviněnka radioaktivním poloniem.

Letos v létě si na schůzce G8 v Japonsku stěžoval premiér Gordon Brown na zvýšenou činnost ruských špionů prezidentu Dmitriji Medvěděvovi. Velvyslanec Jurij Fedotov to v Londýně označil za výmysl – ale tak se hájí každý diplomat.

Nejdůležitější vojensko-technické poznatky

Ovšem cíle ruských špionů jsou dnes trochu jiné, než jejich předchůdců z KGB a GRU. Zatímco dřív se pídili hlavně po politických rozhodnutích, nyní shromažďují poznatky z oblasti vojensko-technické, vědecké a průmyslové, dále o přírodních zdrojích. Odhaduje se totiž, že v některých strategicky důležitých technologiích zaostává Rusko za vyspělým Západem až o 20 let. Ruští zpravodajci oplývají penězi – horentními honoráři jsou schopni uplatit kohokoliv. Ještě v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století verbovali sovětští vyzvědači agenty mezi komunisty a levicově smýšlejícími lidmi – to dnes neplatí.

Výzvědné služby Ruska v zákulisí úzce spolupracovaly s některými partnery v zemích, které neměly dobré vztahy se Západem. Klasickým příkladem byl Saddámův Irák. Když Američané a Britové Irák tuto zemi obsadili, objevili tam dokumenty, které to jasně dokumentovaly. Například iráčtí zpravodajci se do poslední chvíle cvičili v ruských školách. Západní novináři dokonce našli v Iráku spisy o rozhovorech Blaira a italského premiéra Silvio Berlusconiho, které Saddámu Husajnovi poslala SVR.

Operace na úrovni studené války

Třebaže byl 11. září 2001 Putin prvním státníkem, který vyjádřil prezidentu George Bushovi soustrast nad strašlivým útokem muslimských teroristů na New York a Washington, úroveň tajných operací mezi oběma zeměmi to nezměnilo. Americké tajné služby se musely začít ještě intenzivněji zabývat činností Al Kajdy a ostatních islámských extremistických skupin, což snížila jejich pozornost – už tak dost sníženou – vůči ruským a čínským vyzvědačům. A když vzápětí CIA zahájila nábor nových lidí, pak se podle Johna Pikeho, vedoucího analytika firmy GlobalSecurity.org, tím otevřela Rusům možnost do ní i do dalších služeb snáze proniknout.

V únoru 2005 konstatoval týdeník Time, že Američany znepokojil nárůst ruských špionů – je jich nyní na území USA tolik jako v nejhorších dobách studené války. Deník New York Times v květnu 2007 uveřejnil článek pod názvem Putinova válka proti Západu. Podle poradců Bílého domu se dají tajné ruské operace na americké půdě srovnávat jedině s rozsahem Číňanů. V roce 2006 FBI odhadovala, že na půdě USA působí nejméně sto příslušníků SVR a GRU. „Za pět let jich budeme chytat dvojnásobek,“ obával se šéf kontrašpionáže FBI David Szady v lednu 2005. Stejně silně je postižena i Kanada.

Bývalý důstojník KGB Jurij Švec, který získal azyl v USA, si dokonce myslí, že ruských vyzvědačů je nyní ve světě mnohem víc, než za sovětské éry. Tehdy byly jejich počty omezené, protože se skrývali pod rouškou diplomatů, novinářů, vědců a podobně, kde existovaly různé kvóty. „Dnes každá úspěšná soukromá ruská firma slouží k přikrytí tajných ruských operací.“

Kromě toho mnoho ruských firem na Západě vystupuje, jako kdyby neměly s Moskvou žádnou spojitost – a právě ty mohou být nejdůležitějšími filiálkami SVR a GRU. „Zjistit jejich pozadí je obtížné,“ říká Andor Šándor, někdejší náčelník Vojenské zpravodajské služby. „Kdyby se podařilo vystopovat jejich finanční toky, bylo by možné získat důkazy o tom, že se zabývají činností, která je v rozporu s jejich oficiálním posláním, sloužícím ke krytí jejích zpravodajské aktivitě. Ale v dnešním globalizovaném světě je to velmi obtížené. Neexistence skutečně efektivní mezinárodní spolupráce policejních sborů a zpravodajských služeb tento fakt jenom prohlubuje.“

Není proto divu, že každý rok označují různé západní státy několik sovětských diplomatů za nežádoucí osoby, které musí okamžitě odletět, a jejich domácí agenty zatýkají. Na krycí firmy narazí jenom při sledování podezřelých akcí.

Škody za 20 miliard euro ročně

I v Německu jsou ze všech zahraničních rozvědek nejaktivnější Rusové. Loni to konstatovala německá kontrašpionáž BfV. Zvýšený zájem projevuje SVR o mladé německé poslance, zaměstnance politických stran a nadací, rovněž tak o politology. Ostatně to je tradice NKVD-KGB: přivábit ke spolupráci mladé lidi, podporovat je v kariéře a teprve až dosáhnou důležitých funkcí, je začít využívat. Němce se pokouší získávat i domácí tajná služba FSB během jejich obchodních a turistických cest do Moskvy, Petrohradu a dalších měst.

Ruské vyzvědače nejvíc zajímají ekonomické informace, především z oblasti energetické politiky. Jak známo, přerušení či snižování dodávek ropy či plynu používá Kreml občas k politickému vydírání. Nicméně s Berlínem udržuje Moskva tradiční dobré vztahy, takže Němců se tato hrozba tolik netýká. Přesto BfV odhaduje, že škody způsobené ekonomickou špionáží proti německým firmám se pohybují okolo 20 miliard euro ročně.

V roce 2006 se ruská rozvědka uchytila v Německu zcela novým způsobem. Otevřela tam pobočku moskevské Akademie pro otázky právního státu, bezpečnosti a obrany (ABOP), jejíž vznik inicioval Putin. Šéfem ABOP je vysloužilý generál V. G. Ševčenko, který řídil kontrašpionáž u sovětských strategických raketových sil a potom sloužil ve FSB. Cílem této organizace údajně je vzbudit zájem o „zdravé budování“ Ruska. Třebaže německá bezpečnost dobře zná její pozadí, je neuvěřitelné, že někteří vlivní politici, jako třeba premiéři Bavorska a Braniborska, přijali od ní řád Petra Velikého.

Číňané, kteří nemají bezprostřední ekonomické vazby na Evropu, se při své špionáži orientují na kradení informací o vědeckých a technických novinkách.

Postižena je i Austrálie

Příliv ruských a čínských špionů zaznamenala i Austrálie. Rusů je tam nyní skoro tolik, jako v dobách na vrcholu studené války. Rusové působí tradičně na ambasádě v hlavním městě Canberra pod pláštíkem diplomatů, v dalších městech jako podnikatelé, vědci a novináři. Jako obvykle počty o nich chybí.

Tajná služba ASIO proto musela zřídit v červnu 2006 nový kontrašpionážní útvar a přijmout stovky nových lidí. Od začátku století se zvýšit počet příslušníků ASIO na víc než dvojnásobek, na 1300. V devadesátých letech se soustřeďovali na boj proti terorismu, dnes se situace vrátila do starých časů a nejdůležitějším úkolem australské kontrašpionáže je odhalování ruských a čínských vyzvědačů.

U nás akreditováno až 75 špionů

V České republice je akreditováno 60 ruských diplomatů a 93 úředníků, techniků a dalšího pomocného personálu – uvedla Bezpečnostní informační služba (BIS) ve výroční zprávě za rok 2005. Tito lidé pracují na ambasádě v Praze a na konzulátech v Brně a Karlových Varech. BIS odhaduje, že 40–50 procent tvoří důstojníci SVR a GRU. „Podíl příslušníků nebo spolupracovníků zpravodajských služeb mezi diplomaty a administrativně technickým personálem Ruské federace v ČR je dlouhodobě na vysoké úrovni,“ uvedla BIS ve zprávě z roku 2005. Další vyzvědači vystupují jako novináři, což je tradiční krytí, anebo pracovníci různých firem, což je nový trend.

Před třemi roky byl od nás vypovězen ruský diplomat, který se zajímal o výzkum vysoce nebezpečných látek a snažil se získat lidi z ústavu orientovaného na jadernou, chemickou a biologickou ochranu obyvatel. Podobně jako v Německu i tady Rusové hledají ekonomické informace a pokoušejí se o kontrolu nad důležitými firmami, zvláště pak těmi, které vstupují na ruský trh. „V některých případech BIS zaznamenala kontakty ruských zpravodajských důstojníků do prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu.“

Zákon pro vraždy

Sovětské rozvědky vždycky popravovaly své nepřátele v zahraničí – to dělají tajné služby i ostatních států, aniž se k tomu hlásí. V létě 2006 schválila ruská duma zákon, který k tomu SVR a GRU přímo zmocňuje, byť se souhlasem prezidenta. Skrývá se to – jak jinak – pod rouškou boje proti terorismu. Takový zákon neexistuje nikde na světě.

I tento akt dokumentuje, že studená válka tajných služeb se rozhořela do výšin, jaké před půldruhým desetiletím nikdo nečekal. Ovšem po vstupu ambiciózních důstojníků KGB, kteří sní o imperiální slávě Ruska, do nejvyšší politiky to je přirozené.

Zkratky:

ASIO – Australian Security Intelligence Organisation – australská kontrašpionáž

BfV – Bundesamt für Verfassungsschutz – německá kontrašpionáž

CIA – Central Intelligence Agency – americká výzvědná služba

FBI – Federal Bureau of Investigation – americká tajná policie

FSB – Federalnaja služba bezopasnosti – ruská kontrašpionáž

GRU – Glavnoje razvědyvatělnoje upravlenije – rozvědka generálního štábu

KGB – Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti – sovětská tajná služba

MI 5 – britská kontrašpionáž

MI 6 – britská výzvědná služba

SVR – Služba vněšněj razvědki – ruská rozvědka, potomek první hlavní správy KGB

(www.karelpacner.cz)