Říjen 2008

Rozsévači křížů

Bohumil Řeřicha

V červnu 2008 vyšla v českém překladu útlá knížka Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů. Je syntézou všeho, co bylo o zločinech bolševismu dosud napsáno. O to více je aktuální po konfliktu Ruska a Gruzie. Rozsévači křížů myslí A. Jakovlev právě ruské a sovětské bolševiky. Ptá se „co dal bolševismus světu, národům, člověku?“ Vzpoury,zmatky, násilné revoluce, občanské války, teror, lidem bídu,neštěstí, bezpráví, zotročení materiální a duchovní, věčná strádání. Bolševický stát vzal člověku svobodu, čest, mravnost, dostatek. Dokonce i víru v Boha.

Bolševismus je mnohotvárné běsnění, útočný protilidský jev. Mohl se objevit kdekoliv. Ideovým základem bolševismu byl marxismus německého původu a anglická náplň. Prvního praktického vítězství dosáhl v Rusku. Podle Alexandra Jakovleva přijala Rus křesťanství v roce 988 z Konstantinopole. A právě byzantské mravy té doby- podlost, zbabělost, prodejnost, lstivost, maximální centralizace, zbožštění osobnosti dominují v sociálně politickém životě Ruska dodnes. Ve 12. století si početná roztříštěná ruská knížectví od Volhy po Karpaty podmanili mongolští dobyvatelé. Asijské tradice a mravy s jejich neúctou k osobnosti, lidským právům, s kultem síly a násilí, s mocí despotů a bezprávím se projevily v celém způsobu života lidu, v jeho genetice. Tři roky po smrti Jakovleva mají jeho slova ještě větší platnost na příkladu rusko-gruzínského konfliktu.

Pozoruhodné zjištění vyznívá ze slov tohoto bývalého komunisty, který snad jediný z předních bývalých vysoce postavených sovětských komunistů učinil skutečné pokání ohledně soukromého vlastnictví, když mimo jiné říká: Rusko se ocitlo na okraji civilizace, neboť v něm nikdy neexistovalo soukromé vlastnictví. Vlastnictví náleželo vždy státu, jeho feudální elitě. A dnes nomenklaturní oligarchii z někdejších aparátčíků. Podle odhadů z loňského roku má současný ruský premiér V. Putin ve švýcarských a lichtenštejnských bankách a v podílech v ruských firmách přibližně majetek v hodnotě kolem 700 miliard Kč. Neexistence soukromého vlastnictví, především půdy je prvotní příčinou všech neštěstí Ruska, jeho osudový úděl.

Kniha Alexandra Jakovleva obsahuje mnoho čísel, v kterých se zobrazuje strašlivá tragédie sovětského Ruska 20.století. Např. v rámci pronásledování církve bylo podle dokumentů mnoho kněží, řeholníků, a řeholnic nelidsky týráno, křižovali je na oltářních dveřích, vařili v kotlích s vroucí smolou, skalpovali je, škrtili štolami, polévali rozžhaveným olovem, topili v dírách prosekaných v ledu. Podle zkušenosti A. Jakovleva, který se zabýval rehabilitováním obětí politického teroru, bylo zavražděno z politických důvodů a zemřelo ve věznicích za všechny roky sovětské moci 20 -25 milionů lidí. K obětem teroru patří i zemřelí hladem, více než 5,5 milionů obětí občanské války a více než 5 milionů obětí třicátých let. Podle neúplných údajů činil v Ruské federaci od roku 1923 do roku 1953 celkový počet odsouzených více než 41 milionů lidí.

Alexandr Jakovlev apeloval v roce 1996 na ruskou a světovou veřejnost a na všechny politické složky Ruska s výzvou, aby byla odsouzena fašisticko-bolševická ideologie a její nositelé. Žádná adekvátní reakce nenásledovala. Evropa odsoudila nacistický teror, ale ve vztahu ke zločinům bolševismu se chová farizejsky.

Alexandr Jakovlev s ohledem na tragickou historii Ruska je přesvědčen mj. že:

- bolševismus se nakonec nevyhne odpovědnosti za nastolení diktatury nenávidějící člověka jako takového. V důsledku jeho zločinů bylo zabito více než 60 milionů lidí. Bolševismus jako odrůda a hlasatel fašismu (mj. názor I. P. Pavlova) se projevil coby hlavní síla vedoucí ke genocidě vlastního národa

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za rozpoutání bratrovražedné občanské války, v jejímž důsledku byla země rozvrácena a kdy v průběhu nesmyslných a krvavých bojů a rozvratu bylo zabito nebo zemřelo hlady či emigrovalo více než 13 milionů lidí

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za likvidaci ruských rolníků. Rolnické Rusko bylo zničeno, zneváženy jeho mravnost, tradice a obyčeje. Produktivní síly venkova byly rozloženy natolik, že mnoho let nakupuje země potraviny v zahraničí, aby zabránila hladu

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za zničení křesťanských chrámů a klášterů, muslimských mešit, židovských synagog a dalších modliteben, za popravy duchovních, za pronásledování věřících, za činy, které uvrhly na zemi věčnou hanbu

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za likvidaci celých společenských vrstev ruského obyvatelstva - důstojnictva, šlechty, obchodníků, většiny inteligence, vědců a umělců

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za popření základních lidských práv člověka v dějinách neslýchaného, za falzifikace, lživá obvinění, mimosoudní rozsudky, tresty smrti bez soudu a vyšetřování, za mučení a trýznění, za zřizování koncentračních táborů, včetně těch pro děti rukojmí, za použití jedovatých plynů proti pokojným obyvatelům. V důsledku leninsko-stalinských represí zahynulo více než 20 milionů lidí

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za likvidaci svobody slova, všech demokratických stran a hnutí, včetně socialisticky zaměřených

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za diletantské vedení války (A. Jakovlev jako účastník Velké vlastenecké války byl zraněn a doživotně poznamenán) s hitlerovským nacismem. Jenom oběť 30 milionů životů našich spoluobčanů a statečnost národa zachránily zemi před zotročením

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za zločiny vůči někdejším válečným zajatcům a repatriantům, za to, že byli po válce nahnáni do sovětských táborů a využíváni záměrně k nejtěžším pracím, aby zahynuli

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za genocidu neruských obyvatel SSSR - Němců, Poláků, Tatarů, Čečenců, Ingušů, Karačejevců, Korejců, Balkarců, Kalmyků, Turků-Meschetinců. Arménů, Bulharů, Řeků, Gagauzů - kteří byli násilně přesídleni z rodných míst do neobydlených částí země

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za organizování štvanic proti vědcům, literátům, filmařům, hudebníkům, lékařům, za nezměrné ztrát způsobené národní kultuře a vědě. Ze zločinných ideologických příčin byla ostrakizována genetika,kybernetika, pokrokové směry v ekonomice a jazykovědě, v literární a výtvarné tvorbě

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za organizování procesů - proti Židovskému antifašistickému výboru a proti „lékařům-vrahům“ - zaměřených na rozpoutávání konfliktů mezi národnostmi a na probuzení nejnižších davových pudů

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za organizování zločinných kampaní proti myšlenkové odlišnosti. Početní zastánci této různosti byli trestáni nejrozmanitějšími způsoby - vězením, vypovězením z místa bydliště, vypovězením za hranice, psychiatrickými léčebnami, propouštěním z práce, zveřejňováním pomlouvačných článků v tisku či zesměšňováním své osoby.

- bolševismus se nevyhne odpovědnosti za totální militarizaci země, jež zapříčinila zbídačení lidu a katastrofálně zbrzdila rozvoj společnosti.

Podle Alexandra Jakovleva bez odstranění příčiny neštěstí Ruska,tj. bez debolševizace nemůže být ani řeči o jeho ozdravení, obrození a připojení k světové civilizaci. Pokud Rusko zapomene na svoji minulost a zapomene na to, že každý hřích lze smazat jen pokáním, nemá budoucnost.

V posuzování Ruska však musíme být velice citliví, jasně oddělit zločineckou nomenklaturu a státní moc, věrchušku od prostého ruského člověka. V tomto kontextu je podle mého názoru stále aktuální tzv. dlouhý telegram, který z Moskvy v roce 1946 poslal do Washingtonu nadějný americký diplomat George F. Kennan, ve kterém vysvětloval původ tehdejších třenic mezi Moskvou a Washingtonem:

„V tomto /komunistickém/ dogmatu s jeho základním altruismem nalezli zdůvodnění svého instinktivního strachu z vnějšího světa a zdůvodnění diktatury, bez níž by nevěděli, jak vládnout, krutosti, které se neodvážili nespáchat, a oběti, které považovali za nezbytné vyžadovat. Ve jménu marxismu zbavili své metody a taktiku veškerých etických hodnot. Dnes jej nemohou odhodit. Je to fíkový list jejich morální a intelektuální věrohodnosti. Bez něj by stáli před dějinami přinejmenším jako poslední z dlouhé řady krutých rozhazovačných ruských vladařů, kteří neúnavně hnali /svoji/ zemi ke stále větší vojenské moci, aby zajistili vnější bezpečnost svých vnitřně slabých režimů. V základech neurotického názoru Kremlu na světové záležitosti tkví tradiční a instinktivní ruský pocit nejistoty. Původně to byla nejistota mírumilovného zemědělského lidu, který se snažil žít na obrovské nechráněné rovině v sousedství divokých kočovných národů. Když se Rusko dostalo do kontaktu s hospodářsky vyspělým Západem, připojil se k tomu strach ze schopnějších, lépe organizovaných, západních společností. Avšak toto druhé ohrožení pociťovali ruští vladaři a nikoli ruský lid, neboť všichni ruští vladaři vycítili, že jejich vláda má poměrně archaickou formu, že její psychologický základ je křehký a umělý a že by neobstál ve srovnání či kontaktech s politickými systémy západních zemí. Z tohoto důvodu se vždy obávali zahraničního pronikání, báli se přímého kontaktu mezi západním světem a světem jejich a obávali se, co by se stalo, kdyby se Rusové o vnějším světě dověděli pravdu a kdyby se cizinci dověděli pravdu o životě uvnitř. A naučili se hledat bezpečnost pouze v trpělivém, avšak smrtelném zápase za totální zničení soupeřící mocnosti a nikdy ne v dohodách a kompromisech s ní.“

Podle Stalina „druhá světová válka byla jiná než války minulosti, každý kdo obsadí nějaké území, na něm zavede svůj společenský systém. Každý zavádí svůj systém tam, kam až dojde jeho armáda. Nemůže tomu být jinak.“

Prameny: Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů

Henry Kissinger: Umění diplomacie