Říjen 2008

Tak kde jsou?

Václav Chadim

Když se octnu na Slovensku, dostanu rok co rok v jedné rodině na přivítání jízlivou otázku:

„Tak kde sú tie zbrane hromadného ničenia?!" Je mi potěšením, že mohu ohlásit odpověď.

Zopakujme si ale nejdřív v kostce, o co tu vlastně jde, táhne se to už delší dobu. Na pomoc si vezmu články Oty Ulče, jenž průběžně o všech událostech referoval. Jsou na www.otaulc.com, ale samozřejmě nepředpokládám, že by je v našem národě četli lidé, kteří jsou alergičtí na vše, co není „v souladu", jak se teď říká, s jejich v minulosti pečlivě vypěstovaným americkým resentimentem.

V roce 1981, už dva roky po Saddámově převzetí moci, když Izraelci zjistili, že se v Iráku připravuje na výrobu nukleárních zbraní, vybombardovali mu nukleární reaktor, s pomocí Francie již téměř dostavěný. Ulč popisuje, jak „většina světa hlasitě protestovala a v tichu si oddychla". Saddám Husajn pokračoval ve svém zbrojním programu, nakoupil od Rusů nejnovější migy, zahájil válku proti Iránu a o deset let později, v roce 1991, invazi do Kuvajtu. Závazky ohledně zničení zbraní hromadného ničení, které po prohrané válce podepsal ale neplnil, nebudu z internetu opisovat, každý si je tam může najít sám. Stačí se zmínit, že Rada bezpečnosti OSN přikázala Iráku odzbrojit, nevlastnit zbraně hromadného ničení (jak již bez donucení učinily Jižní Afrika, Ukrajina a Kazachstán) a umožnit práci mezinárodních inspektorů. Mnoho dalších detailů najdete v již zmíněných Ulčových článcích. Škoda, že ještě nevyšly knižně.

Co se stalo v příštích jedenácti letech? Saddám nejdříve kladl mezinárodním inspektorům všelijaké překážky a v roce 1995 je ze země vyhnal. Podmínky příměří nesplnil - nedodal informace o tom, kam se podělo 2160 kg anthraxu a co se stalo s produkcí jedovatého plynu VX - to jsou biologické a chemické zbraně, na jejichž existenci v Iráku byly doklady. Bylo oprávněné podezření, že anthraxu Saddám vlastnil až 17 tun a Australan Richard Butler, bývalý šéf inspektorů OSN, odhaduje, že jedna raketa s náloží materiálu VX je schopna zabít milion lidí. Přestože Irák nebyl ještě schopen vyrobit nukleární bomby, materiál na ně měl a zbytek byla jen otázka času.

Francie pokračovala v zakázaných dodávkách vojenského materiálu, Saddám Husajn ignoroval šestnáct rezolucí Rady bezpečnosti OSN a jeho osobní přátelé, německý kancléř Schröder a francouzský prezident Chirac, odvrátili nebezpečí zásahu Spojenými národy. Měli k tomu velmi pádné důvody - se Saddámovým koncem nemohli počítat s tím, že by někdy dostali zpátky peníze, investované do vyzbrojení Iráku.

Co se stalo 17. září 2001 si snad každý pamatuje. Pro Američany to znamenalo, že někde v Iráku je uskladněn anthrax, jedovaté plyny a uran, materiály o které je mezi jedinci i národy s teroristickými úmysly velký zájem.

Když potom Irák ignoroval rezoluci 1441 Rady bezpečnosti OSN, sedmnáctou v pořadí, a Francouzi s Němci a Rusy se stále ještě snažili zahrát vše do autu, došla konečně Bushovi trpělivost. Válka skončila v rekordním čase a svět dostal jako bonus odchod Saddáma Husajna do věčných lovišť. Evropané a američtí liberálové považují Bushe za větší nebezpečí nežli islámské teroristy, ale kdyby byl takhle někdo zatočil se soudruhy Leninem, Stalinem, Hitlerem, Pol Potem a Mao Ce-tungem, nemuselo zbytečně zemřít několik set milionů lidí.

Levicoví bojovníci za mír se můžou zbláznit sebeuspokojením, že se hned po válce nenašly biologické zbraně, protože jejich inteligenci uniká, že těch několik tun anthraxu se dá snadno schovat do sklepa. Doufám jen, že nevěřící psi, kteří se ve Francii a v Německu protiví Alláhovi pitím beaujolais a loewenbräu, se nebudou muset seznámit blíže s anthraxem, který je prozatím někde uschován pro pozdější použití. Dovoluji si upozornit, že nebylo nikdy pochybností o jeho existenci, a rovněž nejsou doklady o tom, že byl zničen.

A teď se můžeme vrátit zpátky k článku z Los Angeles Times, o němž jsem se zmínil na začátku. Dá se snadno najít na internetu na stránce www.latimes.com/news/nationworld/world/la-fg-cake6-2008jul06,0,4296828.story (Los Angeles Times z 6. července) a v českém překladu na www.cs-magazin.com , srpen 2008, v článku Husajnův uran odvezen.

Je to zpráva o tom, že 5. července dorazila do Montrealu zásilka 550 tun tzv. yellowcake, to je oxid uranu (U3O8), z něhož se dá vyrobit mnoho dalšího, od nukleárního paliva po nukleární zbraně. Irácká vláda jej prodala kanadské firmě, jež se zabývá dalším zpracováním a dopravu obstaralo americké letectvo v přísně tajné operaci. Aspoň pro jednu ze zbraní "hromadného ničení" je tedy mnohem důležitější kde není, např. vedle u sousedů v Iránu, nežli kde je. Jsem si jist, že iránský prezident Ahmadínedžád by uran s radostí uvítal a našel pro něj použití, i když 550 tun je pro radioterapii a nukleární medicínu trochu moc.

Tak „kde sú tie zbrane?!" zněla otázka. No, v Kanadě přece! A my se teď, přátelé, už nikdy nedozvíme, kolik milionů lidských životů tím zachránili ti nenávidění Američané a ten nevzdělaný kovboj Bush, jemuž nad úroveň své inteligence vzdělaní Evropané nemohou přijít na jméno.

Můžeme se pustit do druhé otázky typu „kde jsou...“

Putin má údajně v Gazpromu podíl v hodnotě 4 miliard dolarů (asi si na něj ušetřil ze své KGB gáže). Před několika dny prý vybombardoval Gruzíncům ropovod konkurující Gazpromu a snižující jeho hodnotu coby prostředku k vydírání západní Evropy. Nemám možnost si ověřit, jestli je to pravda nebo ne. Jisté ale je, že Rusové poskytli bratrskou pomoc Gruzíncům tím, že do jejich země poslali tanky a bombardovali tam civilní objekty a infrastrukturu a jde o pokus ovládnout území, přes které teče do západní Evropy nemalé množství ropy. Možná, že přes chronicky krátkou paměť se na podobné znásilnění jiného suverénního státu před čtyřiceti lety ještě někdo pamatuje.

Zajímavé je, jak kdo na to reaguje. Český senátor Jaromír Šetina je zrovna v Gruzii. Mnoho let působil v kavkazských konfliktech jako novinář. Informační válka, kterou Ruská federace vyhlásila Gruzii, ho přinutila, aby na Jižní Kavkaz odejel a pokusil se vidět konflikt vlastníma očima. 12. 8. 2008 telefonoval: „Přesně ve 12.00 hodin místního času ruské letadlo bombardovalo tunel Rikoti na hlavní trase mezi Kutaisi a Gori. Je to hlavní silnice napříč Gruzií, kterou běžně používají civilní automobily. Projeli jsme tunelem, zásah silnice obdržela asi deset minut poté, co jsme průsmyk opustili.“

Senátor Štětina též projížděl centrem města Gori, ležícího asi 60 kilometrů od hlavního města. „V tuto dobu se ve městě nebombardovalo, město je však poloprázdné, viděl jsem desítky zničených civilních objektů a pětiposchoďových panelových domů. Ve 12.40 jsem zhruba pět kilometrů severozápadně od Gori viděl výbuchy bomb u retranslační stanice. Bombardování retranslačních stanic ruským letectvem probíhá v rámci úsilí o rozbití infrastruktury Gruzínské republiky,“ telefonuje z místa senátor Štětina.

Do severogruzínského města Gori vstoupily další ruské jednotky a operovaly také v přístavním městě Poti. Uvádějí to gruzínské úřady, podle nichž ruští vojáci cíleně ničí gruzínská vojenská zařízení.

Prezidenti Lotyšska, Estonska, Litvy a Polska vydali prohlášení, jež ostře kritizuje ruskou agresi v Gruzii. Můžete si je přečíst v českém překladu na: http://neviditelnypes.lidovky.cz/dokument-spolecna-deklarace-d1e-/p_zahranici.asp?c=A080811_102958_p_zahranici_wag

Proč se nepřipojili též prezidenti ČR a SR? Asi jim to zavánělo antikomunismem, něčím, co se přece ve slušné společnosti nedělá, tím, o čem se jeden z nich vyjádřil již před několika roky jako o čemsi „strašně lehkém, siláckém, snadném, laciném, prázdném", o něčem, co ho „nebavilo“. Ovšem, my antikomunisté to skutečně máme lehké - pro nás by nemělo smysl ucházet se o volební přízeň dvou třetin nepoučitelného národa.

Slovenský premiér Róbert Fico se dal slyšet, že podle jeho názoru Gruzínci Rusy k akci vyprovokovali. Podobně jako už vloni, když kritizoval česko-americké plány na instalaci radaru (ačkoliv mu do nich nic není), opět podpořil své východní přátele, což je od něho jistě soudružsky hezké. To se ale opravdu tak bojí o svůj dobrý kádrový profil?

Britští komunisté to prostě popsali jako jasnou ukázku amerického imperialismu, samozřejmě, a slovenský rozhlas to celé poslušně a podrobně odpapouškoval, aby byla slovenská veřejnost dobře informovaná.

Ale teď jsem pro změnu s jednou kratičkou otázkou na řadě já a ptám se: Kde jsou ony masové demonstrace mírových hnutí?! Kde jsou projevy mravního rozhořčení tisíců levicových obránců míru zaplňujících západoevropské ulice a náměstí, kde jsou všichni ti „bojovníci za mír", ti „užiteční idioti" soudruha Vladimíra Iljiče, kteří mají Míru s velkým M hubu tak plnou, že se jím navzájem i zdraví?

Žádné ahoj, nashle nebo dovi - Míru zdar!, PEACE !