Říjen 2008

Břemeno monogamie včetně přestupků politiků

Ota Ulč

Jak znicotnit, zdevalvovat tvrzení, že monogamie je závazek příčící se lidské přirozenosti? Obtížně by se vyvracel ponurý poznatek, že vstupem do manželství též vzniká celoživotní povinnost celibátu vůči polovině lidstva. To tedy tvrdím jakožto absolvent jednoho milosrdně krátkodobého bezdětného matrimonia s velmi intelektuální psychiatryní a zejména jako někdejší civilní soudce, který předsedal veletuctům rozvodových karambolů.

Nedávno jsem se v Praze přichomýtl k autogramiádě knihy o lásce. Vyzván utrousit tam nějaké moudro, zopakoval jsem varovnou zkušenost, již občas předávám nadšencům spěchajícím buď na radnici, nebo k oltáři. Aby si totiž notný pozor dali na zloducha, podvratný a rozvratný živel s jménem Zevšednění. Okoukání, rutina, ochabující magnet přitažlivosti, že pak každý outsider či spíš outsiderka v sobě nese třeskutý potenciál přitažlivého neznáma. I když i takové novum se později rovněž okouká a vybublá tempem šampaňského.

Za každých sedm roků se nám údajně vymění všechny buňky v těle: jsme pak jiní, dál se vyvíjíme, stárneme, vsugerujeme si, že tyhle tristní metamorfózy postihují zejména naše permanentní partnery. Mohamedáni to řeší uplatňováním legálního nároku na čtyři manželky. Tohle plus ovšem má svůj minus v představě získání čtyř tchyní. Můj vyženěný čínský dědeček, značný velmož, měl manželek šest - ne jednu po druhé, ale všechny najednou. Žily harmonicky pod touž prostornou střechou. („Dům, jehož počet místností si lze pamatovat, nestojí za to, aby se v něm bydlelo,“ tvrdil můj tchán.) Však bylo v jejich zájmu, aby na sebe byly laskavé, netahaly se za copy a pokládaly se za podílnice téhož osudu. Taková manželka tedy neprohloupila, když pomáhala choti při výběru nikoliv náhradnice, ale nové podílnice, s níž by se dalo dobře vycházet.

Netřeba ale odbíhat do takových dálav, rozhlédněme se po našem nejbližším okolí: leckdo zahýbá, život si tím mnohdy zpestřuje a ovšem i komplikuje. V případě druhu nepřístojností, když kdosi nepozoruhodný leze do jiné, neméně tuctové postele, reagujeme pouhým zívnutím. Zajímáme se ale o počínání celebrit a mezi nimi se soustřeďujeme na politické předáky, na druh veličin, k nimž národ vzhlíží a oni apelují k národu, aby si počínal ctnostně, neboť oni to mají v popisu práce. A na takové aféry a skandálky veřejnost reaguje s příjemným pocitem, pro něž němčina má perfektní slovo Schadenfreude. Evropská tradice se v těchto lehtivých záležitostech dost liší od americké.

Na pohřbu francouzského prezidenta Mitteranda lkala nejen jeho manželka, ale také dlouholetá milenka. Václav Havel za života Olgy se naprosto netrýznil břemenem manželské loajality (zájemcům doporučuji výtečnou knihu Zdeňka Pokorného Václav Havel a ženy z roku 1999). Český národ se nijak viditelně nepohoršil Paroubkovým přesedláním od původní choti problematického půvabu k mladičké šťabajzně, a snad mu víc vadilo, že oslava této vítané změny se konala v estébákem vlastněném hotelu. Dokonce premiér Topolánek, nerozvedený, svou nevěru tuze zpečetil otěhotěním lepé političky a k otcovství robátka se radostně hlásí.

Něco takového si USA, zemi všeho možného i nemožného, představit nelze. Inu, přetrvávající dopad puritánské tradice, jak ji k břehům Nové Anglie v sedmnáctém století přivezli ctnostní Poutníci. Však i pouhý rozvod býval definitivním polibkem politické smrti a teprve Ronaldu Reaganovi, podruhé ženatému, se jako prvnímu podařilo stát se prezidentem. Nadějnému talentovanému kandidátu Gary Hartovi jeho ambice zhatila docela tuctová avantýra a mediálně byl rozdrcen.

Jaká to změna od dob J. F. Kennedyho, mimořádně zdatného prostopášníka, o němž však v té době začátkem šedesátých let média si netroufla vyřknout ani slovo. Kennedy však na slovo skoupý nebyl: například si britskému premiéru Haroldu Macmillanovi postýskal, že bez soulože nemůže usnout. Když mu v Bílém domě v pracovní době přinesli jeho pobočníci naléhavou depeši do Lincolnova pokoje, na loži tam jukala cizí ženština. Manželka Jackie nacházela pod peřinou kousky neznámého dámského prádla. Milenku Judith Campbellovou sdílel s významným gangsterem Samem Giancanou. (Prostopášné zvyklosti třeba zdědil od svého katolického tatínka, proslulého svou dlouhodobou aliancí s Glorií Swansonovou, hollywoodskou divou zašlé éry. Otec též zavedl praxi podílet se o přízeň svých milenek se svými potomky. Tak pokračoval syn John, občas přenechávající přeslavnou Marylin Monroe bratru Robertovi, manželu věrné choti, rozené Skácelové, matky jeho aspoň deseti dětí.)

Vzdor důkladnému čenichání, v případě prezidentů Nixona, Forda, Cartera, Reagana či Bushe se nepřišlo na sebemenší stopu. Pak se ale na scéně objevil William Jefferson Clinton, majitel hodně nepokojného poklopce, s mnoha avantýrami, k jejichž obohacení přispěla orální aktivistka Monica Lewinská. Clintonův únik násilnému vystrnadění z úřadu (impeachment) pokládám za bravurní výkon. Primární otázkou tehdy přece nebyly jeho některé bizarní počiny i v pracovní době (intimně marinované doutníky například), ale křivopřísežnictví - ona závažná perjury. Pod přísahou přece zřetelně tvrdil I did not have sex with that woman.

O prozatím nejposlednější případ tohoto druhu se zasloužil bývalý senátor John Edwards, též bývalý kandidát na úřad viceprezidenta v roce 2004 a kandidát na prezidenta v nynějším dosud probíhajícím utkání. V primárkách v Iowě skončil na druhém místě, před soupeřkou Hillary, a třeba by to byl dotáhl až do Bílého domu. Znamenitý řečník mladistvého vzhledu, populista, zdůrazňující své neutuchající sociální cítění a svůj údajně proletářský původ: jeho otec býval zaměstnán v textilce. Syn vystudoval práva, stal se advokátem chudých a zásluhou svého talentu v soudních kláních s lékaři, nemocnicemi, pojišťovnami a farmaceutickými koncerny znamenitě zbohatl. Nikdo z jeho politických konkurentů se mu nevyrovnal tak přesvědčivým zdůrazňováním svého sociálního cítění. Takže mu pak příliš nepomohla na veřejnost proniknuvší informace, že někde v Hollywoodu za ostříhání své sličné hlavy neváhal zaplatit 800 dolarů.

Nevlivnější tzv. mainstream media jako Washington Post, New York Times, Los Angeles Times, jakož i televizní kolosy CBS, NBC, ABC se o tak bizarní epizodě zmínily, na rozdíl od něčeho daleko zajímavějšího a závažnějšího – totiž obvinění, že tento tolik ctnostný kandidát, jehož manželka Elizabeth trpí rakovinou, má dlouhodobý poměr s nepoměrně mladší osobou, korunovaný zrozením robátka. S příslušnou fotografickou dokumentací a palcovými titulky JOHN EDWARDS WITH LOVE CHILD! THE PHOTOS EVERYONE’S BEEN WAITING FOR v bulváru National Enquirer. Sice typický to Scheißblatt, který přece solidní zdroje nebudou automaticky papouškovat, ale dalo se předpokládat, že o záležitost tak závažnou, týkající se jednoho z předních kandidátů na prezidentskou nominaci, se budou zajímat a ve věci pátrat. Což se ale nestalo – totální ticho po pěšině, na rozdíl od ochoty rozmáznout na první straně drby typu jedna paní povídala k pošpinění McCaina, kandidáta Republikánů.

Když se takový malér provalí, hříšník médiím zpravidla dodá písemné kajícné doznání, třeba i předstoupí před kameru, v doprovodu nevesele se tvářící ošálené manželky. Poté se odmlčí, stáhne do ústraní, za oprávněného předpokladu, že aféra vyšumí pod přívalem čerstvějších novinek. V tomto případě Edwards novinářům a televizním kamerám řadu týdnů unikal a veškerá obvinění veřejně, opakovaně, rezolutně popíral. Načež v srpnu, přistižen, jak po několika hodinách pobytu v hotelu Hilton v Los Angeles před třetí hodinou po půlnoci odchází od dotyčné dámy, Edwards překvapil svou ochotou se rozpovídat v programu Nightline televize ABC. (Což pak přimělo 10. 8. 2008 New York Times, do té doby tak úzkostlivě mlčenlivé, k uveřejnění tří podrobných textů.)

Edwardsova verze: v baru se v roce 2006 seznámil s osobou jménem Rielle Hunter, původním jménem Lisa Druck, nyní matkou pětiměsíční dcerušky. Nabídl jí přes sto tisíc dolarů, aby ho s videokamerou doprovázela a tak dokumentovala veškeré jeho kandidátské aktivity. Takže dotyčná zaznamenávala, jak třeba na letadle vybrušoval svůj připravovaný projev o nutnosti číst mravně, čestně ve spravedlivé Americe. Na otázku v televizní studiu, jak že si vysvětluje a ospravedlňuje své počínání, Edwards to svedl na „sebesoustředění v politické kampani, na egoismus, narcismus, který pak vede k přesvědčení, že si lze cokoliv dovolit.“ Celou aféru se snažil odmávnout slovy my mistake (moje chyba). Na názor tazatele, že tím jeho politická kariéra končí, Edwards rozhořčeně nesouhlasil a zdůraznil, že „můj Bůh a moje žena mi odpustili“, že k nevěře došlo, kdy její rakovina byla ústupu (remission – diagnóza bohužel nesprávná). Komentátorka Maureen Dowd (NYT, 10. 8. 08) to ohodnotila jako creepy – husí kůži nahánějící, jako že by nevěra měla být něco onkologicky korektního.

Před kamerou Edwards si počínal s bravurou advokáta v soudní síni, jež mu vynesla přemnoho milionů. Dlužno dodat, že při těhotenském kypění milenky došlo k jejímu přesídlení ze Severní Karoliny do Kalifornie na opačný konec země, se štědrou finanční kompenzací z kapsy jeho politických příznivců.

Edwards připouští své cizoložné počínání, ale nikoliv své otcovství. Je ochoten podstoupit paternitní zkoušku, ovšem s vědomím, že matka dítěte se zkouškou nebude souhlasit a podle zákona (údajně psaného ultrafeministkou Glorii Steinemovou) bez takového souhlasu zkoušku nelze provést. (Konzervativní publicistka Ann Coulter v Townhall, 14. 8. 2008, se v této souvislosti zmiňuje o podobném úhybném manévru v případě tragédie v roce 1969 na ostrově Chappaquiddick, když senátor Edward Kennedy za volantem a pádem z mostu zavinil smrt své sekretářky Mary Jo Kopechne. Místo aby se pokusil ji zachránit, z vozu vyprostit, doběhnout do některého z blízkých domů, Kennedy zmizel ve svém hotelu přemýšlet co dál a teprve po devíti hodinách informoval policii. Po vyproštění těla coroner – ohledavač mrtvol - usoudil, že dotyčná se neutopila, ale udusila v uvíznuvším autě, z něhož se nikdo nepokusil ji vyprostit, což pitva by byla jednoznačně zjistila. Leč prý poprvé v historii státu Massachusetts, v situaci při podezření násilné smrti, k pitvě nedošlo pro rezolutní nesouhlas jejích rodičů . Jejich advokát odmítl sdělit, kdo hradil soudní výlohy ve snaze pitvě zabránit. A kolik pak peněz obohatilo konto osiřelých rodičů.)

Nevěry jsou nevymýtitelné. Poskytují vzrušení, jsou zdrojem tragédií i komedií a o to všechno bychom bez monogamie mohli přijít. Takže tady máme hodně pádný důvod být tomuto vynálezu vděční.