Říjen 2008

Edvard Eichmann

Miroslav Václavek

„Já osobně Rusům věřím. Míní to, co říkají, a já věřím, že budou plně spolupracovat s Anglií a Amerikou. Úzkostlivě plní rozhodnutí teheránské konference: zabezpečit mír několika generacím. Nevěřím, že Rusko se bude vměšovat do vnitřních věcí svých sousedů. Mohu vás ubezpečit, že Stalin je ochoten potvrdit svůj výrok, že je naprosto proti všem snahám vnutit komunistické zásady dunajským zemím... Stalin chce jen konec fašizujícím oligarchiím." Edvard Beneš, březen 1944, britský deník Daily Express

Naivita? Nebo úplná ztráta příčetnosti? Včera proběhnuvší oslava na hrobu Edvarda Beneše zákonem prohlášeného za zaslouživšího se o stát, při níž se pokládaly věnce, včetně toho komunistického, odhaluje na jakémže to svinčíku je vystavěna česká postkomunistická chajdaloupka a co, respektive kdo je jejím vzorem - to jen aby člověku soudnému došlo, proč jsou u nás věci tak, jak jsou. Na co Beneš sáhl, to dopadlo katastrofálně. Stamiliony investovanými do zpackaného a neživotaschopného projektu Malé dohody počínaje a jeho příklonem k ruskému komunismu a Stalinovi konče. Byl to notorický slaboch selhavší ve všech důležitých okamžicích naší historie. Neschopný, zakomplexovaný, arogantní a sebestředný pomstychtivec plný nenávisti vůči každému, kdo si dovolil oponovat jeho názorům. Politik obklopující se suitou přikyvovačů, pochlebníků a služebníků, nikoliv osobností, které by si skutečná politická osobnost k sobě přizvala k vzájemnému obohacení myšlenek ku prospěchu všech. Fanatik uvrtaný ve svém světě ze žluči a víry ve vlastní neomylnost jež osvětluje mrtvolné slunce nacionalismu a panslavismu. Člověk obviňující všechny a všechno okolo ze svých selhání. Nepřipomíná vám to úplnou náhodou „někoho"?

Ale vraťme se zpět k o stát se zaslouživšímu v několika větách osvětlujících tuto tragikomickou postavu. Čtenář sám posoudí, zda si taková osoba zaslouží pocty a oslavné zákony - ty se mimochodem netvořily ani pro Stalina. Ostatně pokud jde o zákony: za to, za co je Beneš u nás oslavován, je v současné době Radovan Karadžić v Haagu obžalován. Konkrétně jde o etnické čistky, masové vraždění a genocidu. V našem případě šlo o pokračování nacismu v českém balení. Se vším všudy. Koncentráky počínaje a zabíjením konče.

„Prezidentovi jsem řekl, že Novomeský někde v Londýně prohlásil, že to Slováci zkusí s Benešem, a když to nepůjde, že půjdou s někým jiným, popřípadě k Sovětskému svazu, jako jedna ze sovětských republik. Beneš se usmál a poznamenal, že někteří slovenští komunisté měli plán připojit svou zemi k Sovětům, ale že toho nechali, když se Moskva vyslovila proti tomu. Poslala na Slovensko komunistu Švermu, aby jim vyložil, že nemůže být ani řeči o připojení Slovenska k Sovětům, protože by to znemožnilo přátelský poměr Sovětů k Západu. Beneš mi řekl, že v tom směru má bezpečné informace a že je to důsledek naší smlouvy se Sovětským svazem. Neopomenul připomenout, jak bylo správné, že smlouvu uzavřel včas. Přitom poznamenal, jak plně věří Stalinovi, že přesně dodrží, co podepsal. Stalin prý ho nikdy nezradí, poněvadž mu pomohl zachránit život. Nato mi Beneš důvěrně sdělil, že se naše zpravodajská služba v Německu dověděla z bezpečných pramenů, že se maršál Tuchačevský spojil s nacisty a připravuje státní převrat v Sovětech a usmrcení Stalinovo. Bylo to v roce 1937 a Beneš okamžitě varoval Stalina. Proces s Tuchačevským a jinými vysokými důstojníky Rudé armády prý dokázal, že informace naší zpravodajské služby byly správné. Celá zrádná klika byla popravena a převratu bylo zabráněno. Viděl jsem na Benešově tváři, že je přesvědčen, že Stalin mu za to zůstane do smrti vděčen." (

DR. LADISLAV FEIERABEND: „POLITICKÉ VZPOMÍNKY" (26. X. 1944), str. 208)

"Běda, běda Němcům, třikrát běda! Za své zločiny budou hořce pykat! Zlikvidujte je! Běda jim! Vylikvidujte je!" Edvard Beneš v Popradu, květen 1945

"Nyní se dáme do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také zde v městě Brně s Němci a všemi ostatními. Můj program je - a já se tím netajím- že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná veliká lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. Vše podstatné bylo vyřčeno. Řekli jsme si, že německý problém musíme definitivně vylikvidovat. Zde se postupuje zcela bezohledně, ať jde o dítě či ženu, ať je člověk rudý nebo modrý, všechno je jedno. Jsi prostě Němec a jako takový jsi míň než pes" Edvard Beneš, Brno 12. 5. 1945. Nacisté pro to měli název konečné řešení

Pravidla pro německé obyvatelstvo stanovené Edvardem Benešem:

- Všichni Němci byli oficiálně považováni za cizince, takže neměli žádná občanská a politická práva, např. shromažďovat se a spolčovat se.

- Potravinové a ošatní lístky dostávali ve výši jako za války Židé.

- Museli se policejně hlásit.

- Museli nosit viditelné označení své národnosti, zpravidla pásku s hákovým křížem nebo s černým písmenem N.

- Kromě povolených výjimek nesměli používat veřejné dopravní prostředky, navštěvovat veřejná prostranství, zařízení a sady.

- Nesměli opouštět bydliště za určitý vymezený okruh.

- Byli povinni dodržovat zákaz vycházení po 20. nebo 21. hodině.

- Někde nesměli chodit po chodníku.

- Někde museli zdravit připaženým postojem sovětské a československé důstojníky.

- Stejně jako Češi měli všeobecnou pracovní povinnost. Avšak v případě, že kterýkoliv Čech projevil zájem o místo, kde pracoval Němec, musel být Němec okamžitě propuštěn, pokud nebyl úředně prohlášen za nepostradatelného.

- Nakupovat v obchodech mohli jen 1 hodinu před zavírací dobou.

- Bez zvláštního povolení nesměli Němci vlastnit rádio, používat telefon nebo telegraf.

- Odevzdat museli veškeré automobily a dokonce i jízdní kola.

- Korespondence podléhala cenzuře.

- Byly zakázány a rozpuštěny všechny vysoké, střední i základní školy.

- Někde byly zakázány i německé bohoslužby.

- Byly zastaveny veškeré německé noviny a bylo zakázáno vydávání německých knih.

- Bylo zakázáno německy mluvit na veřejnosti. Od té doby němečtí starousedlíci při hovoru na veřejnosti mezi sebou jen šeptají.

A poté co nám zasloužilý vylikvidoval a okradl tři miliony lidí a přihlížel těm nejhrůznějším masakrům na nevinných lidech, pokračoval v zasloužilé práci pro stát. Vyloučil pravicové strany včetně agrární z politického života. Vytvořil komunisty ovládanou Národní frontu. Odmítl již parlamentem schválený Marshallův plán - na Stalinovo přání, a posléze předal moc do rukou bolševikům.

Tvrdit o tomto člověku, že byl velkou postavou našich dějin a zasloužil se o stát je známkou duševní choroby nebo naprosté historické ignorance. Obhajovat ho, že za nic nemůže, je lež. Prokazovat mu na tomto základě úctu je specifické. Ovšem v civilizovaných zemích jsou takové osoby trestně stíhány. Naše specifikum spočívá v tom, že naše společnost je založena na lži. Na všeobecné lži všeobecně a beze studu přijímané a životě v ní. Pane Solženicyne, jestli mě tam nahoře slyšíte, my jsme materiál na několik knih.