Říjen 2008

Nekonečné neřešení

Petr Vaníček

Již jako děti jsme slýchávali toto přísloví svědčící o hluboké moudrosti našich praotců: „Chytrému napověz, hloupého trkni!“ A tak si říkám, co asi by to muselo být ještě za trkanec, aby po posledních událostech v Gruzii konečně dokázal probrat evropské státníky a velitele NATO, jimž jsme svěřili své osudy, z té jejich tupé a zahnívající, konformní letargie a vyprovokovat je hbitě k razantnímu chlapskému rozhodnutí a hlavně také činu. Nač vlastně chceme čekat? Až Rusko znovu anektuje Vídeň, Prahu, Berlín, či další části Evropy? Všichni, kdož stojí v čele evropských států, museli již dávno vidět, slyšet a tedy vědět, že bezprostředně po rozpadu SSSR Rusko po Abcházii i Jižní Osetii začalo rozdávat místnímu obyvatelstvu přímo jako vánoční dárky ruské státní občanství a ruské pasy. Taktéž museli vědět, že po nástupu prezidenta Saakašviliho nabyly tyto zákeřné a doslova nezákonné akce masových rozměrů. Proč asi? Páni z Bruselu, Paříže, Berlína a další tvářili se netečně, když letos Rusové ze dne na den uzavřeli svévolně Gruzii řádně kontrahované a proplácené dodávky ropy a zemního plynu a dokonce zůstali hluší a slepí, když po rumunském summitu NATO začali Rusové stahovat své armádní sbory prakticky na dostřel ke gruzínským hranicím a začali vyvolávat v gruzínském pohraničí přestřelky a drobné bojové akce. A dál tupě opakovali nehoráznou ruskou lež, že přece jde jen o mírové jednotky.

Jediní protestovali - bohužel jen velmi nesměle - a upozorňovali na možné důsledky plynoucí z těchto ruských provokací a výhružných tahů představitelé Finska, pobaltských republik a Polska. A tam jen ústy presidenta Kaczyńského. Leč nebylo ani jim dopřáno sluchu. Všechen evropský tisk trousil nesmysly o demokratizaci Ruska pod vládou prezidenta Medvěděva a nabádal k důvěřivosti a vlídnému a přátelskému přístupu a vystupování. Přepad Gruzie ruskou soldateskou jako by spadl s nebe, všichni se upřímně diví, jsou zhrozeni a zaskočeni tím, jak Rusové v Gruzii, která odmítla jakoukoliv vojenskou odvetu, řádí jak pominutí, neschopni učinit nic, co by za něco stálo. Evropské NATO nezvedne ani obočí, Rusko není okamžitě vyloučeno ani z Evropské rady, ani z G8, ani z OBSE a dalších mezinárodních evropských či světových organizací, třebaže opět Finové, Pobalťané a Poláci takový návrh, resp. přímo požadavek vznesou.

Návštěva prezidenta Sarkozyho stejně jako kancléřky Merkelové přišla již s křížkem po funusu, jak očividně dokazuje samo Rusko, kterému nestojí zato, aby plnilo a dodržovalo sliby, k nimž se těmto samozvaným evropským reprezentantům zavázalo. Ukázalo, že na podobné intervence ať už Evropanů nebo USA zvysoka kašle. Ví totiž, že tu má své lidi, kteří budou ochotně všemi možnými prostředky jakoukoliv snahu po jednotném postupu Evropy a NATO vůči jeho bezohledným imperialistickým pokusům, resp. přímo reálným krokům vždy sabotovat. Pro konkrétní příklady těchto rusko-bolševických rezidentů nemusíme chodit daleko. Máme je doma. Stačí připomenout postoj Václava Klause nebo premiérů Fica či Tymošenkové, o Schröderovi a jemu podobných ani nemluvě. Vliv takových, jimiž se hemží evropské i zámořské univerzity, různá pokoutní občanská sdružení, ale hlavně hospodářská i finanční sféra, kterou Rusové za pomoci naivních a důvěřivých Evropanů i Američanů dokázali svými lidmi infiltrovat, se nakonec obráží i v rozhodování EU, která klidně odkládá jednání o svém postoji k tomuto do nebe volajícímu ruskému zločinu někdy na neurčité listopadové datum.

Jako přes kopírák znovu nezodpovědné chování pochybných politiků, jež před málem osmdesáti lety otevřelo prostor, lépe přímo udělalo nejprve Hitlera a posléze vedlo ke druhé světové válce a jejím průvodním hrůzám včetně holocaustu. Chceme opravdu takovouto katarzi jen z pohodlnosti, momentální hamižnosti, nezodpovědně a bez skrupulí teď odkázat našim potomkům? Chtěl-li bych být škodolibý, mohl bych v této souvislosti připomínat, jak i já jsem již řadu let upozorňoval a varoval před latentním ruským nebezpečím, vyplývajícím ze zarputilé touhy po světovládě vyznačující se bezohledností, věrolomnou zákeřností, proradností a hlavně bezvýhradnou vytrvalostí, kterou proto nelze spojovat jen s některými jednotlivými ruskými představiteli. Car Vladimír, Lenin, Stalin, Andropov, Gorbačov, Jelcin nebo dnešní Putin s Medveděvem, ti všichni v bezvýhradné snaze po světovládném samoděržaví jedno jsou. Dokazuje to celá ruská i sovětská historie nejméně za posledních pět století a je vpravdě neuvěřitelné, že zvláště dnešní političtí a státní představitelé (o běžných občanech hanba mluvit) jak v Evropě tak v zámoří se chovají, jakoby o tom vůbec nic nevěděli. Jsou tak hanebně nevzdělaní nebo hloupí nebo prodejní? Jak je tedy možné, že připustili, aby – toto již po několikáté i já opakuji – se v ruských rukou ocitly klíčové průmyslové a energetické podniky či bankovní domy, prakticky po celé Evropě i v USA.

Nejnovější informaci mimořádné pikantnosti přinesl časopis SPIEGEL v obsáhlé studii (27 stran) nazvané GIFTIGER COCKTAIL, v níž referuje o údajně „německé“ dvojfirmě GASPROM GERMANIA (tato firma vlastní fotbalový klub Schalke 04) a GASKONSULT, jejichž společným generálním ředitelem je bývalý důstojník STASI, Genosse Gornie. Ten se ve vedení těchto podniků obklopil zákonitě výhradně dalšími svými soudruhy. Jak je možné, že německá vláda k této do očí bijící páté koloně a jejím rejdům jen mlčky přihlíží, dokonce se nezmůže k žádné akci ani potom, co se její vedení opováží otevřeně vyhrožovat blokádou německého průmyslu, jestliže by si vláda dovolila „zlobit“! Jak se chovají ruská vedení našich tradičních průmyslových es – viz třeba plzeňské Škodovky – se samozřejmě dokonale tutlá tak důkladně, že se naše masmédia ani nepokouší pod pokličku činnosti těchto pochybných šedých eminencí třeba jen juknout. Nejspíše tuší, že by mohlo jít i o život, což právě u Rusů nebývá nic zvláštního. Měli bychom se, namísto toho, abychom se stále babrali v přiblblých pavlačových aférkách, plebejských i vládních, vážně a se vším důrazem zabývat otázkou, kdože je dnes oním ruským Henleinem, Biľakem či Kolderem který připravuje nový zrádný puč směřující k opakované anexi a ovládnutí naší republiky – tentokrát natrvalo! Co vy, novináři, na to? Je naděje, že může pomoci radar a nejnovější strategická dohoda s USA, či snad také Lisabonská smlouva? To jsou problémy, jež stojí za opravdu důkladnou a hlavně pravdivou vládní i masmediální osvětu. Osvětu, která by konečně lidi přinutila zodpovědně uvažovat. Vzepřít se nekompromisně bolševické rakovině a plíživému zlu táhnoucímu z Ruska, to by měl být prvořadý a nanejvýš bohulibý úkol jakékoliv naší i Evropské vlády, který stále my všichni svým potomkům dlužíme!