Říjen 2008

Hrubá síla vítězí

Tomáš Vlach

Rusko dokáže porazit protivníka vycvičeného a vybaveného Američany.

Při bližším pohledu na vojáky v kavkazské válce už bylo jasné, kdo je kdo. Dobře živení Gruzínci v kevlarových helmách a s neprůstřelnými vestami stáli proti o poznání hubenějším ruským vojákům ve vlajících maskáčích, s přilbami z druhé světové války.

Od invaze do Afghánistánu v prosinci 1979 ruská armáda poprvé provedla otevřenou invazi na území jiného státu. Vůbec poprvé se také v postsovětském prostoru střetly dvě regulérní armády a to poskytlo cenný materiál vojenským analytikům. Ukázalo se třeba, že budoucnost konfliktů nemusí být v malých mobilních jednotkách kombinovaných se superpřesnými zbraněmi.

Rusko porazilo Gruzii obyčejnými děly a tanky. Rusové dokázali vnutit svým gruzínským protivníkům způsob boje, který vychází ještě z pouček druhé světové války a dá se shrnout zhruba takto – čím víc zbraní pálí stejným směrem, tím líp.

Vůbec poprvé od konce studené války také vyplula do ostré akce ruská flotila, zablokovala gruzínské černomořské přístavy a potopila gruzínský raketový člun, údajně proto, že se chystal zaútočit. (Oficiálně Gruzie ztratila kolem třiceti vojáků, Rusko nejméně dvanáct příslušníků mírových sil.) Civilních obětí, alespoň tak, jak o nich hovoří oficiální místa, je mnohem víc: 175 udává Tbilisi, o 2000 hovoří Moskva.

Armáda po americkém vzoru

Pro Rusko je vítězství důležitým psychologickým momentem – porazilo armádu, kterou cvičili američtí instruktoři. „Teď se ukázalo, čí systém je lepší,“ konstatuje v ruském deníku Nězavisimaja Gazeta Viktor Mjasnikov.

S budováním moderní gruzínské armády začal v roce 2002 Saakašviliho předchůdce Eduard Ševardnadze. Nabídka pomoci s výcvikem a vybavením tehdy přišla od Američanů v rámci protiteroristické kampaně, důvodem byly obavy z čečenských povstalců na severní hranici a v údolí Pankisi. Když se na podzim 2003 dostal k moci dnešní prezident Saakašvili, v modernizaci pokračoval, tentokrát už ale kvůli obavám z ruského souseda.

Páteří gruzínských ozbrojených sil je asi 7500 příslušníků speciálních jednotek, s jejichž výcvikem pomohla zhruba stovka neustále rotujících amerických instruktorů. Specialisté berou na místní poměry královské platy od 500 do 1000 USD a většinou získali zkušenosti v Iráku, kde Gruzie udržuje kontingent dvou tisíc lidí. Američané Gruzii podpořili i přímo materiálem, v rámci vojenské pomoci dodali deset vrtulníků UH-1H, přes dvě stě třicet aut i sto radiostanic.

Gruzie také skoro desetinásobně zvýšila výdaje na armádu a patří k oblíbeným zákazníkům zbrojařů na celém světě, včetně Česka – nakoupila tu tanky, kanóny a před lety i bitevníky Suchoj. K dalším dodavatelům patří Izrael (dvanáct bezpilotních letadel) a Ukrajina. Zřejmě tady si gruzínská armáda obstarala protiletadlový systém S-200, kterým sestřelila několik ruských letadel.

Přesto vyznívá srovnání s Ruskem pro Gruzii beznadějně: přes milion ruských vojáků proti 32 000 gruzínských, nejmodernější stíhačky a strategické bombardéry Moskvy proti desítce podzvukových bitevníků SU-25. V technice pozemních armád je situace vyrovnanější, gruzínské T-72 jsou důstojným soupeřem pro ruské T-90.

Podstatným se však ukázalo, že gruzínské velení spolu s americkými poradci stavělo armádu spíš jako lehký sbor schopný rychlých manévrů, se vzdělanými a perfektně vycvičenými profesionálními vojáky na úrovni speciálních jednotek. Ruská armáda se více soustředí na palebnou sílu, více využívá záložníků a v samotném střetu měla k dispozici běžnou vojenskou techniku z 80. a 90. let, bez zvláštního vybavení komunikačními nebo navigačními systémy, bez možnosti střílet „chytrou municí“.

V samotném střetu gruzínští vojáci nedokázali na postupující konvoje těžké techniky odpovídajícím způsobem reagovat. Američtí instruktoři je cvičili v boji proti iráckým povstalcům, který připomíná spíše policejní akce. „Jižní Osetie není Irák, Gruzínci bojovali v malých skupinách, s důrazem na ostřelovače, pohybovali se v džípech a to proti ruským tankům nezabralo,“ píše ruský novinář Mjasnikov. V dalších dnech války se velení gruzínským vojskům úplně zhroutilo, podle agentury DPA vojáci jen nekontrolovaně ustupovali.

Nové časy

Výsledek je podle analýzy prestižní americké společnosti Stratfor jasným signálem NATO, že skončily doby, kdy bylo možné považovat Rusko za zemi s armádou v žalostném stavu a vměšovat se do jím vedených konfliktů. Jde ale i o varování ostatním zemím v bývalém SSSR – společnost Rand Corporation vymodelovala situaci, při které ruská armáda obdobným způsobem anektuje Ukrajině poloostrov Krym a následná krize povede k rozdělení země a pádu prozápadního režimu Viktora Juščenka. A podle ruských analytiků chtělo dát duo Putin–Medveděv najevo ještě jednu věc – varovat Česko a Polsko, aby si ještě jednou rozmysleli umístění amerického protiraketového systému na svém území.

(Respekt, www.respekt.cz)