Listopad 2008

Poznámky k nejedné problematice

Vladimír Cícha

V následujícím povídání vycházím z článku L. Frýborta publikovaném v čísle 10/2008 elektronického CS-magazínu. Z časových a praktických důvodů dovoluji si to učinit bez jeho vědomí, avšak v pevné víře, že nečiním nic proti jeho vůli. Zmíněný text se jmenuje Dvojí mezera v úvaze dánského ekologa.

Bohatou tvorbu L. Frýborta znám již léta, ponejvíce z periodika Nový Polygon a ze zmíněného CS-magazínu. Myslím, že každého potěší, když někdo jiný vyjádří podobný nebo docela stejný názor, jen lépe a na lepší úrovni. Přesně to se mi tak často stává při čtení článků pana Frýborta.

Tento zmíněný je jakousi reflexí na projev dánského ekologa Lomborga, s nímž L. Frýbort ve dvou bodech polemizuje. První se týká problematiky globálního oteplování, druhý konsensu několika významných světových ekonomů o deseti nejvážnějších problémech, které svět očekávají.

Zcela souhlasím s názorem pana Frýborta, že předpovědi vědců o tom, co se stane s naší Zemí a atmosférou kolem ní v roce 2050, jsou nespolehlivé. (Zde mohu též odkázat na dlouhý projev významného vědce J. Lovelocka o tom, jak za sto let bude na zemi pouhých 660 milionů obyvatel, přeživších dalekosáhlé důsledky nezadržitelného oteplování).

Je s dnešní technologií snadné určit (jak o tom existují záznamy), že v průběhu minulých tisíců let došlo k několika mocným vzrůstům teploty stejně jako obsahu oxidu uhličitého v atmosféře a následujícím poklesům (viz dále). Jak ale a s jakou určitostí může to učinit věda dnes, byť k tomu je po ruce všemocný počítač?

K tomu píše pan Frýbort: „s určitostí nelze předpovědět, co se stane za rok, natož pak za padesát nebo sto let!“ Nemohu jinak než souhlasit.(A tu mě už nejednou napadlo, že považování V. Klause za absolutního ignoramuse v této věci nemusí být bez výhrady opodstatněné).

Ono, dle mého názoru, počínání člověka s jeho technikou, technologií a mnohými pošetilými výstřelky, je jen součástí (a myslím, že dosti nepatrnou) komplikovaného systému lidově zvaného příroda a prostředí. Má jistě i vliv. Jaký ale v souvislosti s vlivy ostatními, z nichž náš ekosystém sestává? Dopracovala se snad věda k takové prokazatelné, číselně vyjádřené souvislosti? Dosti mě udivuje častá ignorace oněch proměnlivých epoch v dobách, kdy člověk chodil od ničeho k ničemu oděn jen kouskem kůže kolem beder.

K tomuto bodu par čísel. Jak sdělili učenci, v dávných dobách před průmyslovou revolucí pohybovala se koncentrace CO2 v atmosféře navzdory cyklickým změnám v trvalém průměru 250 – 280 ppm (part per miliion, běžná jednotka koncentrace). Od počátku průmyslové revoluce k dnešku se zvýšila na 380 ppm. V potaz třeba vzít skutečnost, že zatímco během oněch cca 150 let objem atmosféry a Země zůstal stejný, počet jejích obyvatel o pár miliard se zvýšil. A stejně tak v oněch dobách před bouřlivým rozvojem průmyslu a koncentrací CO2 cca 280 ppm, nebyla matička Země ušetřena přírodních katastrof (zemětřesení, tornád, hurikánů a pod.)

Hodné vlády dnes slibují různá procenta snížení koncentrace škodlivin (z nichž největší vliv na prostředí má CO2). V potaz vezmu 20 procent, číslo dost často v údajích se vyskytující a to k různým letům, většinou 2020 či 2050. Snad jsem nějak minul k jakým hodnotám se tato čísla vztahují, uvedu tedy dva možné případy:

(1) 0.8 x 380 = 304 ppm. Je to hodnota nepříliš vyšší než ta po staletí přetrvávající. Splnění takového slibu by tedy znamenalo vyloučení značné většiny toho, čeho se za oněch 150 let k prospěchu lidstva (kromě válek tedy) dosáhlo. Což je čirá utopie.

(2) 0.2 x (380 – 280) = 20 ppm. To už je reálnější, znamenalo by to snížení stávající koncentrace na 360 ppm. K tomu několik dotazů: jakými způsoby a za jakou cenu toho může být dosaženo, kdy a kde bude prováděno kontrolní měření a vyhodnocování výsledků, bude za tím účelem vytvořena mezinárodní komise a její zpráva ve smluvených intervalech podávána veřejnosti?

Nemohu se zbavit dojmu, že dnes mnoho lidí zbudovalo si kariéru a existenci z tohoto globálního oteplování a jeho předpokládaných katastrofálních následků, aniž mají dostatek technických informací o fenoménu a praktických o tom, jak situaci řešit.

Nyní ke druhému bodu, který pan Frýbort označil jako slabinu zmíněného konsensu učenců. Tím byl výčet globálních hrozeb, kterým bude lidstvo v nedaleké budoucnosti vystaveno (a jedině možném způsobu jak tomu zabránit a předejít). Jsou to: znečištění vzduchu, válečné konflikty, nemoci, globální oteplování, hlad a podvýživa, nízká úroveň vzdělání, nerovnost pohlaví, nedostatek vody a hygieny, terorismus, obchodní bariéry.

A navrhované jediné řešení: snížit obsah oxidu uhličitého v atmosféře. Na rozdíl od názoru zmíněných vědců pan Frýbort považuje za nejzávažnější příčinu těchto nebezpečenství dramaticky rostoucí počet obyvatel planety a to převážně v nemalých oblastech tímto růstem nejvíce postihovaných, aniž popírá určitý vliv ekologických změn. A tu si dovolím dodat, že v důsledku exodu jedním směrem, je neblaze ovlivňován i náš svět západní.

Člověk se úspěšně vydal na Měsíc a cestou díval se na tu naši kuličku Zemi. Musel to být pohled úchvatný jak o tom informuje hojná dokumentace. Podařilo se to ale dokonalou znalostí nespočetných, v té době platných fyzikálních faktorů a dosud objevených souvislostí, technikou překonávající gravitaci, umožňující pohyb první i druhou kosmickou rychlostí; tedy věřím, že dosud nepovídám žádné bludy. Nejsem si ale jist, zda a jak přesně dá se dnes určit případná, menší nebo větší změna těchto veličin za padesát, sto let. Může dnešní teorie globálního oteplování už teď přesně určit takové změny?

Nejsem zaníceným obhájcem této teorie a jeho příčin, ani jejím rozkaceným odpůrcem. Moje rodina a já ale máme a vždy jsme měli jen jeden automobil, jeden prostý dům s nejzákladnějším vybavením a byť jsme oba z města, snažíme se užívat selský rozum.

Reference: Carbon dioxide, Wikipedia