Listopad 2008

Jak žili Germáni ze Zličína?

Stanislav Drahný

Co se dělo v roce 476, když padl Řím, v Česku? Jací zde žili lidé a čím se živili? Napovědět může nový objev 174 germánských hrobů v Praze-Zličíně.

V pátém století zde na západním okraji Prahy žili a také umírali lidé, kteří byli nositeli svébytné kultury nazvané vinařická skupina. Nebyli to žádní chudáci ani zápecníci. V jejich hrobech vědci nalezli množství cenných předmětů, často z míst velmi vzdálených. „Na české poměry jsou to unikátní importy ze zahraničí,“ potvrzuje archeolog Milan Kuchařík, ředitel firmy Labrys, o.p.s., která výzkumy ve Zličíně provádí. Většina skleněných předmětů podle jeho slov pravděpodobně pochází z římských provincií v Podunají a Porýní. Vědci nalezli i kopie římských nádob vyrobené germánskými napodobiteli v dnešním Rakousku. Červená keramika podle řecko-římského vzoru, terra sigillata, byla zase dovezena z území dnešní Francie. „Tato nádoba – ‚sasík‘ – je můj oblíbenec,“ říká Milan Kuchařík a ukazuje na tmavou bachratou „vázu“. „Stejné jsme nacházeli na pohřebištích v severním Německu.“

Archeologové ve Zličíně nenalezli jen nádoby a jejich části, ale i předměty ze zlata a stříbra. Kromě stovky stříbrných, často pozlacených spon, přezek a dalších artefaktů také čtyři zlaté spony, pět trojlaločných závěsků a dalších devět předmětů ze zlata. A to přesto, že drtivá většina hrobů byla – často nedlouho po pohřbu – vykradena. Prokazatelně nevyloupený byl pouze jediný. V něm se mimo jiné našly dvě zlaté spony typu Zličín, což byla zřejmě standardní výbava hrobů. Podle archeologů je možné, že ještě další dva hroby z celkově 174 unikly řádění dávných lupičů.

„Máme jenom zlomek kovových předmětů uložených původně v hrobech, odhadem to je asi pětina původního množství. Jsou to nejčastěji spony a nejrůznější typy závěsků. Úplnou novotou je spona typu Zličín, což je vlastně první nález tohoto typu spon v Evropě. Mimořádným nálezem je také mince císaře Honoria, která je datována mezi lety 402 až 406. Bývalí obyvatelé Zličína ji druhotně (přiletováním jakéhosi spínacího špendlíku) předělali na – dalo by se říci – odznáček. Krásné jsou i dvě hadí hlavy na pozlacené přezce z opasku. Jsou to předměty, které ve své době měly vysokou uměleckou a řemeslnou hodnotu a mají ji dodnes,“ konstatuje Kuchařík.

Dále archeologové objevili na zličínském nalezišti přes tisíc skleněných a osm jantarových korálků. Nechyběly ani další předměty denní potřeby: kromě již zmíněných nádob a šperků třeba kostěné hřebeny, stopy po textiliích a také desítky předmětů ze železa, často nožů. Archeologové nalezli na pohřebišti jen jedinou opravdovou zbraň – trojlistý hrot šípu.

Mrtví byli ukládáni do úzkých rakví vydlabaných z jediného kusu kmene, přikrytých masivním víkem a pohřbeni do úzké šachty hluboké v průměru 1,5 metru, výjimečně až tři metry. Za hlavou zemřelého se v některých případech vyskytuje jakýsi výklenek, kam byly ukládány keramické a skleněné nádoby. Zloději víka rakví, která byla bytelná, nesundávali, ale prokopávali. „Oni nevykopali celý hrob a šli jen na oblast hlavy a hrudníku, kde byly pro ně zajímavé věci. Vlastně vykopali hlubokou jámu, dostali se k rakvi, tu rozbili a doufali, že trefili místo se šperky,“ vysvětluje Milan Kuchařík. „Ze zahraničí známe i háky na vytahování šperků z ošacení, tady jsme nic takového nenalezli. Domníváme se, že zdejší vykradači je měli také, pravděpodobně z paroží, kvůli půdním podmínkám se však nezachovaly.“

Vyloupením v dávné době byla poškozena i většina nalezených koster. Některé kosti neležely ani v rakvích, dávní zlodějové je v hrobech roztahali. Půdní podmínky ve Zličíně nejsou pro zachování kostí příznivé, proto mnohé z nich podlehly působení času. Přesto antropolog Pavel Kubálek, který se průzkumu účastní, mohl značnou část koster určit. Nyní se chystá na jejich důkladné zkoumání v laboratoři. Úkolem je, aby tyto kosti „promluvily“ a řekly nám, jak vypadali a co asi prožívali lidé pohřbení ve Zličíně.

Už nyní je jasné, že většina pohřbených jsou ženy všech (tehdejších) věkových kategorií, od mladých až po padesátileté. Archeologové nalezli dětské hroby. Jeden z nich, nevykradený, obsahoval dvě zlaté spony, pět částí zlatého náhrdelníku a dvě spony k obuvi, taktéž ze zlata. Důvodem, proč zde leží převážně ženy a děti, je politická situace v pátém století a zřejmě i způsob obživy tehdejších germánských kmenů. Podle všeho byli muži válečníky, což vlastně v té době znamenalo většinou i lupiči. Mnoho z nich padlo v bojích daleko od domova a tam byli také pohřbeni. Někteří se možná nechávali najímat do římských služeb, jiní zase spolu s Huny a dalšími nájezdníky na římské državy útočili. Živili se i vybíráním výpalného, tedy jakýmsi raketýringem, kdy vlastně získávali drahé kovy pomocí vydírání.

Archeologové nevědí, na které straně se „Zličíňané“ nacházeli. „Mohli být klidně i na obou. Třeba to i průběžně měnili,“ říká Kuchařík. Vodítko k dalším úvahám o možném angažovaní mužů ze Zličína v dávných válkách by mohla poskytnou moderní věda. Archeologové z Labrysu chtějí provést analýzy kovu, z něhož jsou šperky vyrobeny. Očekávají, že mnohé vznikly přetavením římských mincí. Ty však mohli zdejší obyvatelé získat i mírovou cestou.

Čím je nález na Zličíně tak cenný? Jde o největší dosud v Česku objevené pohřebiště z doby stěhování národů a jedno z největších v celé střední Evropě. Zároveň nám snad napoví více o lidech vinařické skupiny, kteří jsou tak trochu tajemnou součástí našich dějin.

(MFDNES)