Listopad 2008

Jak dalece je chorvatská společnost zralá pro EU?

Finrod Felagund

Chorvatsko by mělo být zemí, o kterou se v nejbližších letech rozroste EU. Je ovšem otázkou, jestli je na to dostatečně připraveno - ne ekonomicky, ale myšlením a přístupem k válce v bývalé Jugoslávii i ke své účasti ve druhé světové válce. Ekonomicky už mohlo Chorvatsko být v EU dávno, ale situace před vydáním Ante Gotoviny ICTY, kdy nebylo vzácné vidět pomníky Franje Tu?mana či billboardy s nápisy Ante Gotovina - heroj ne zločinac po celém Chorvatsku, tomu zrovna nepřála. Je tedy otázka - změnilo se Chorvatsko natolik, aby mohlo být přijato do EU?

Předně je třeba říci, že Chorvaté jsou vysoce kulturním a civilizovaným národem, který ovšem postihlo podobné upjaté zupáctví, jaké postihlo Němce a které v Německu vyústilo v nacistický režim. Neměl by tedy být problém, stejně jako Německo, Chorvatsko integrovat do Západu, ovšem stejně jako v Německu proběhla důsledná denacifikace (alespoň tedy v jeho západní části), není tak docela jisté, jak tento proces proběhl v Chorvatsku. Zatímco Němci si sypou popel na hlavu už šedesát let i když všech narozených po roce 1935 (řekněme) se to netýká, mnoho Chorvatů dodnes považuje ustašovce za hrdiny, heslo Srbe na vrbe za správné a zrůdnost koncentračního tábor Jasenovac, který byl drsnější než většina těch německých, se v Chorvatsku často bere na lehkou váhu. Ostatně nechávám na posouzení čtenáře, zda komentáře tohoto druhu, v takovém počtu jsou normální. Ano, i čeští náckové dávají na youtube kdeco, ale zpravidla jim v komentářích většina lidí vynadá, co jsou to za zmetky. Ne tak tady. Třebaže je chorvatskému státu přiznat snahu ve věci nápravy takových nálad, například zablokování stránek organizace Crna Legija, realita je relativně mizerná.

Proti vstupu Chorvatska do EU tak vehementně protestuje Slovinsko, které se cítí chorvatskými nacionalistickými náladami ohroženo, nicméně Evropská unie nemůže ignorovat relativně bohatou a vyspělou zemi na svém okraji a lobby zemí, které mají zájmy na utužování vztahů s Chorvatskem (zejména Rakouska a Maďarska) jsou velmi silná. Samozřejmě je nutné na tomto místě říci, že Srbové jsou na tom prakticky stejně, jen s opačným znaménkem a horší ekonomickou situací způsobenou zejména dlouhodobou uražeností povýšenou na státní princip, ale to pro Chorvatsko - a ani pro Srbsko - není omluva.

Svým způsobem vnímám integraci mnohem chudšího Bulharska a Rumunska za evropský trest vůči chorvatskému a srbskému nacionalismu - jak Chorvaté tak Srbové totiž inklinují k povýšeným náladám zejména vůči Bulharům - a vidět tyto země bohatnout v EU a požívající výhod, jakých se Chorvatsku nedostává a o kterých si Srbsko může nechat tak akorát zdát, je velmi vhodně zvolený a především výchovný trest. Ostatně je to podle mého názoru jediný způsob, jak je možné donutit jak Chorvaty tak Srby k tomu, aby přestali žít vzájemnými křivdami do dvacátého kolene a ukázat jim, že je mnohem lepší mít klidný domov, dost peněz, pohodlný život a konzum se vším všudy, než nenávistný nacionalismus.

Zda Chorvatsko na tomto poli myšlenkově natolik vyspělo, aby mohlo žít penězi místo nacionalismem je otázkou, na kterou neznám odpověď. Přesto jsem přesvědčen o tom, že by měl tento fakt být zvážen jako klíčový - a že by neměla být za žádnou cenu snižována laťka, a to ani pro Chorvaty, Srby, ba ani pro Turky, o nichž to mimochodem platí úplně stejně (ti jsou možná rozumnější, než předchozí jmenovaní). Budiž nám především neuvážené přijetí Řecka do řad EU a NATO varováním, že k členství v EU jsou třeba i určité hodnoty. Nejen plná peněženka a hezké pobřeží.

(www.nekorektne.com)