Listopad 2008

Jak na somálské bukanýry a nejen na ně

Luděk Frýbort

Vlajte praporové a trubte fanfáry! Německé ministerstvo obrany po dlouholetém obcházení kolem té horké kaše konečně přivolilo k ozbrojeným zásahům proti pirátskému moru u somálského pobřeží. Je také už pomalu čas. Ani za dob kapitána Flinta to neměli piráti tak snadné jako dnes: vyhlédnout si slibnou loď, napadnout ji pancéřovkami a kulomety, načež ji, pluje-li ještě, včetně posádky odvléci do nedalekého přístavu. Poté jsou promptně nalezeni vhodní zprostředkovatelé - jak se zdá, kdekdo ví, kde je hledat - a některá z evropských vlád vysolí za propuštění zavlečených obětí milion eur nebo dva, jež vzápětí putují do pokladen Al Kajdy. Nebo to takhle rozkošně šlo až donedávna. Stalo se nyní, že somálští piráti zase zajali francouzskou jachtu a vyžadovali výkupné, jenže se to jaksi dotklo prezidenta Sarkozyho. Poslal válečnou loď, ta svedla s piráty krátkou bitvu a majitele jachty osvobodila. Šlo to jak po másle. Tím se nejspíš cítily k podobnému udatenství povzbuzeny i jiné evropské vlády včetně německé, jejíž námořnictvo až dosud smělo kolem somálského pobřeží sem a tam popojíždět a dalekohledy moře obhlížet, zakročit mocí zbraně však nesmělo, i kdyby piráti před jeho očima zajaté lodníky podřezávali a žralokům házeli. To se teď má změnit. Třeste se, bukanýři!

No, nevím. Nevím, je-li důvod k uspokojení. Jestli tohle má být všechno... Dovedl bych si představit onačejší zákrok proti námořní odbočce Al Kajdy. Jak sdělují úřady námořní plavby, octlo se jen za letošek v rukách somálských pirátů 56 lodí, jachtami počínaje a obřími tankery konče, z nichž 17 dosud trčí v nějakém přístavu či zátoce. Takový tanker, to už je pořádný kus, i neměl by být problém jej jakkoli schovaný vyhledat v době, kdy satelitní snímky dovedou lokalizovat předměty o velikosti pingpongového míčku. Ani by neměl být problém pro obrněnce evropského válečného loďstva do pirátských přístavů vniknout, případnou obranu rozstřílet na hadry a zavlečené lodi vrátit majitelům. Vypátrat zajaté jachtaře a jiné postižené osoby by mohlo být složitější, ale některý polapený pirát by o nich jistě věděl a úkryt prozradil. Kdyby při tom měla padnout nějaká facka, i zde by mohla být ceněna výš lidská důstojnost obětí než pirátské bandy a neječet hned o mučení. Bylo by to snadné, určitě snadnější než honit talibánce po afghánských horách. Jenže... Jenže je náš slavný Západ ještě stále v zajetí iluzí. Ještě stále jeví až posvátný respekt před suverenitou kdekterého všiváka a zdráhá se porušit svrchovanost jeho území, i když se jedná o Somálsko, stát dávno rozpadlý, v němž vládu provozují jednak lupičské bandy, jednak zákony islámského teroru. Ostatně je v dobré paměti, co si spískal G. W. Bush, když také, fuj fuj, zakročil proti jistému všivákovi s krví statisíců na pazourech. Dodnes od něj liberálně levicový pes kůrku nevezme, natož aby ho někdo napodobil. Lze bez přehánění říci, že nešťastníci, čekající v somálských zátokách na vykoupení ze zajetí, mohou za svůj osud děkovat mezi jiným i světové kampani proti americkému zásahu v Iráku. Co teď?

Zaprvé, řekl bych, bude třeba upustit od představy, že stačí někam poslat pár stovek vojáčků s přísným zákazem ozbrojeného zásahu, aby se všiváci hned lekli a začali se chovat mravně. Ač to mnozí zastánci slovanské myšlenky neradi slyší, i kouskům jako v Srebrenici byla učiněna přítrž teprve masivním vojenským zásahem proti Miloševičově moci. Že byly oběti mezi civilním obyvatelstvem ... ovšemže byly. Čím déle se váhá se zásahem proti všivákům, tím víc to odnesou nevinní, lodní posádky vězněné v nějaké somálské díře stejně jako obyvatelé bombardovaného Srbska. Zadruhé se budeme muset probudit ze sna devadesátých let, kdy se zdálo, že svět dosáhl konečného míru a postačí už jen hasit drobné lokální konflikty. Všechno vypadá tak, že konfliktů spíš přibude, a ne zrovna drobných; a že v nich snadno ztratí půdu pod nohama ten, kdo nemá kuráž zatočit ani s několika hloupými piráty. Vězme dále, že je snad, teoreticky, možná rovnováha sil mezi mocnostmi světa, není však a nikdy nebyla rovnováha dobrého úmyslu; i musíme mnohem bedlivěji rozvažovat, kdo je kdo, a neoddávat se nebeským snům. Zjistíme-li kde náznaky nedobrého záměru, neomílat fráze o nezbytném partnerství, ale připravit se na střet, jenž tím spíš přijde, čím úporněji si na něj budeme zakazovat myslet. A to, kdož ví, svět nevoní růžemi, i střet na velmi vysoké, možná globální úrovni. Neboť je mnoho těch, kteří dychtí po světovládě, a my jsme zaspali přípravu, kolébajíce se v představě neotřesitelného míru. Pro začátek by se mi velmi ulevilo, kdybych se dočetl, že spojené síly Západu obsadily pirátské základny na somálském pobřeží, suverenity ničemného státu nedbajíce. Zatím to tak nevypadá.