Listopad 2008

To jsem nezažil ani v Africe

Jana Háková

Nepříjemnou zkušenost si z metropole odváží německý hoteliér Karl-Dieter Gaydoul. Nejenže ho údajně ošidili ve směnárně, městští strážníci navíc odmítli jeho stížnost přímo u směnárny řešit.

„Zapomněl jsem si doma vodu po holení, a potřeboval jsem proto českou hotovost. Chtěl jsem si ve směnárně pod Prašnou bránou vyměnit dvě stě eur. Když jsem se ptal na kurz, nikdo mi neodpovídal, cpali mi mapu města a podobně. Když mi nakonec peníze vyměnili, dostal jsem pouhých 3600 korun,“ popsal svůj zážitek Gaydoul.

Na jeho protesty proti nápadně nevýhodnému kurzu ale obsluha směnárny nereagovala a odmítala transakci zrušit a hoteliérovi vrátit jeho 200 eur, jak požadoval. „Zavolal jsem tedy linku 112. Hlídka přijela po třiceti minutách a řekla, že potíže se směnárnami nemohou řešit. Dostal jsem jen několikajazyčný leták o tom, že se mám obrátit na Českou národní banku,“ řekl muž.

Zaměstnanci provozovny si na incident druhý den nepamatovali, prý se tam často střídají směny. Své vysvětlení pro stížnost německého hoteliéra ale měli. „Turisti si pořádně nepřečtou cedule, jsou líní se zeptat a pak si stěžují. A upřímně, kdo by vám dnes dal nákupní cenu 24 korun za euro,“ tvrdili dva zaměstnanci směnárny. Ta podle malých písmen v úplně spodní části tabule kupuje eura za zhruba 18,30 koruny. Ve vedlejší Komerční bance přitom může klient za jedno euro dostat okolo 23 korun.

„Byl jsem v Africe, Asii, Jižní Americe a všude, když jsem potřeboval pomoc, jsem se jí od policie dočkal. Toto jsem nezažil nikdy,“ tvrdí Gaydoul, který nakonec ze směnárny odešel téměř bez peněz a s nečitelným účtem.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)