Listopad 2008

Nemůžeme jen apelovat na klid

Jaroslav Spurný

S investičním bankéřem Ondřejem Jonášem o našich penězích v době velké krize

Člověk nemusí být expert, aby mu bylo jasné, že krize bude dlouhá a nepůjde jen o krizi bank. Potíže se přelijí do běžné ekonomiky. Máme se bát budoucnosti?

Zažili jsme hodně tvrdé září. Zhroutily se finanční, realitní i úvěrové trhy. A to za stavu, kdy je extrémně vysoká cena potravin a pohonných hmot. Obavy jsou určitě namístě. Západní státy nasadily velice přísný režim, ale bude opravdu trvat dlouho, než to zabere. Podle mne bude v budoucnu podrobována pečlivé analýze především jedna věc: dojde k posílení globálního systému, nebo k jeho potrhání? Budou vlády spolupracovat, nebo bude každá jednat za sebe? Jestli se každý rozhodne chránit jen své teritorium, může to dopadnout velice špatně.

Zkuste být konkrétní.

Třeba svět už řadu let připravuje tzv. basilejská kritéria pro sjednocení dozoru nad bankami. A přesto došlo k situaci, kdy každý jedná na vlastní pěst. Evropa, Spojené státy i Asie se ale budou muset dohodnout, jakým způsobem regulovat finance a bankovní sektor.

Představitelé řady států se zaručili za vklady především pro fyzické osoby. Je to rozumné? Když bude chtít vybrat peníze více lidí ve více bankách najednou, vlády určitě nebudou mít dost peněz na to, aby záruku dodržely.

Myslím, že v krátkodobém horizontu je záruka nutná. Jsme totiž v situaci, kdy jedni profesionálové nedůvěřují druhým. Banky nepůjčují jiným bankám. Proč by měl obyčejný člověk být vůči bankám důvěřivější než sami profesionálové? Státy nemají jinou možnost než záruku dát a snažit se uklidnit systém. Jenže já bych byl klidnější, kdyby politici a centrální banky přesně popsali, co odlišuje zdravé banky od infikovaných, jakou karanténu nasadí těm infikovaným a podle jakého kritéria určí, že už jsou uzdravené. Nemůžeme jen apelovat na klid.

To dělají ministr financí Kalousek a guvernér ČNB Tůma. Říkají – buďte klidní, naše banky jsou v dobré kondici. Co by tedy měli dodat?

Mají v mnohém pravdu, české banky vypadají, že jsou v pořádku. Nikoliv svým přičiněním, ale prostě proto, že nehrály na trzích, které se hroutí, a také proto, že jsou méně sofistikované než jejich západní protějšky. To se ukazuje jako výhoda pro přežití této krize, ovšem jsem si stoprocentně jistý, že tuzemské banky nejsou zcela mimo hřiště krize. Mají velice sporná aktiva, jejichž likvidita je velice nízká a hodnota, kterou vedou v účtech, je podezřelá. Na druhé straně je zde lokální bankovní trh a české banky nejsou tak závislé na mezinárodním trhu – jinými slovy na půjčkách od jiných bank.

Takže můžeme být klidní? Nemusím vybírat peníze z bank a kupovat zlato, jak doporučují někteří experti?

Se zlatem je problém, že je nutné ho pojistit a ochránit před zloději a nemá žádný výnos, takže to není úplně ideální. Jak se má občan zachovat? Záleží, kolik peněz má. Jestli to je méně než milion, tak dnes není třeba mít velké obavy. Pokud je to více, tak existuje jedno jediné pravidlo, které – jak teoreticky, tak empiricky – mohu opravdu doporučit. Je to ona známá diverzifikace: to znamená nenechat vajíčka v jednom košíku a rozložit riziko. Doporučení závisí na životní situaci konkrétního člověka. Mám, nebo nemám děti, chci, nebo nechci jim platit drahé školy, kolik let mi zbývá do důchodu? Ale možná bych jako občan více tlačil na politiky, aby mi srozumitelně přiblížili likviditu bank, působících na tomto teritoriu. I nepříliš dobré informace jsou lepší než fámy nebo dohady. V Česku existuje ještě jedno specifikum. Je tu dost korupční prostředí a špatná vymahatelnost práva. Posledních deset let se nám dařilo dobře a ten blahobyt dokázal zakrýt špatné ekonomické dopady těchto jevů. V případě zhoršení ekonomiky, a to zcela jistě přijde, se na hospodářských výsledcích korupce a nevymahatelnost práva podepíší velkou měrou. Takže je důležité, aby občané požadovali po státu nebo samosprávách co největší průhlednost státního hospodaření.

Nakolik oslabí finanční krize hospodářství USA?

Finanční systém to přežije. Zkusím pár čísel. Dluh USA v soukromém vlastnictví je 4400 miliard dolarů, neboli 32 % HDP, zhruba polovina úrovně v EU a třetina úrovně v Japonsku. Záchranný balíček není vzhledem k velikosti americké ekonomiky nijak šílený, ale jde o velké peníze. Jde o to, aby vláda USA a i další vlády vyřešily hrozící katastrofu, zvládly hospodářskou recesi a simultánní nebezpečí inflace.

(Respekt, www.respekt.cz)