Prosinec 2008

Dvé pugétů páně Paroubkových

Luděk Frýbort

To jsem teď namouduši celý napnutý, jak z toho ten Ďuričko vybruslí. Zdravý rozum napovídá, že by neměl; před očima svědků zavraždil neozbrojeného člověka, i když taky pěkného pugéta, třemi střelami do hlavy, to by snad mělo stačit. Jenže po zdravém rozumu není poptávka ve vlastech českých, a soudně-vyšetřovací orgány vzbuzují všechno jiné, jen ne důvěru. Z jedné okolnosti může, jakkoli nežádán, zdravý rozum vyjít: pugét Ďuričko zastřelil pugéta Kočku v dobrém uvážení, řeči o náhlém afektu nechť si schová pro svou babičku. V náhlém afektu se střílí jednou a většinou vedle, když už. Ani nabitá a pohotově odjištěná pistole se na autogramiádu nenosívá v náhlém afektu. Ne; všechno naznačuje, že pugét Ďuričko střílel rozmyslně, s úmyslem zabít. V tom případě buď zatoužil vyměnit svou obchodně-mafiánskou kariéru za štráfatou kazajku trestníka, nebo svůj čin spáchal v jistotě, že se mu nic nemůže stát. To sice zní značně šíleně, avšak nežijeme v království Božím, nýbrž v republice České, a máme své dlouhé, přebohaté zkušenosti. Jak by pugét Ďuričko mohl vybruslit ... variant se nabízí vícero.

Vyšetřující orgány vyšetřují, ale nic nevyšetří. Svědkové, ostatně také vesměs pěkní pugéti, náhle ztratí paměť, nedostaví se, obsílku nepřevezmou, no, a nepřevzatá obsílka je, vězme, překážka soudního jednání absolutně nepřekonatelná. Pugét Ďuričko, netřeba dodávat, utrpí ztrátu paměti ze všech nejdokonalejší: »Kočka?« bude se divit. »Jaká kočka? Já o kočky nestojím, já mám radši tlusté vepřové.« Nebo vyšetřující orgán zapomene svou aktovku s usvědčujícími spisy v autě a neznámý zloděj se do auta vloupá, aktovku ukradne. A když není spisu, není ani soudu. Taková smůla. Nebo sekretářka Ďuričkův spis omylem skartuje. Nebo pan soudce, jak je přetížený, sám pugéta Ďuričku omylem propustí. Nebo ho bdělý vězeňský strážce na záchod povede, před dveřmi přešlapuje, na hodinky kouká ... co že ten chlap nejde? A on rozbitým okénkem uprchl, vida filutu. Do připraveného auta nasedl, a už ho spravedlnost nedohoní, už je někde na Seychelách nebo kde takoví bývají. A protože nikdo nic neví a nikdo se na nic nepamatuje, soud pugéta Ďuričku pro nedostatek důkazů viny zprostí, a už jen tisk bude nějakou chvíli nad tím podivným rozsudkem požbrblávat, než překryt jinými podivnostmi upadne v zapomnění. Trvává to, jak známo ze zkušenosti, v běžnějších případech týden, ve výjimečných kolikrát i dva.

Opačná varianta by byla, že nenastane žádná z uvedených eventualit a pugét Ďuričko půjde na řadu let bručet do tepláků. V takovém případě nechť se rozezvučí zvonové pražští a katedrální chór u svatého Víta zapěje halelujah; kardinál Vlk pak nechť navrhne Ďuričkova soudce Vatikánu k svatořečení, neboť způsobil zázrak. Ale v to bych příliš nedoufal. Spíš sám pan Paroubek bude u vrat kriminálu čekat a viny zproštěného pugéta Ďuričku hned do vysoké partajní a možno-li státní funkce povýší, když je teď jak to lilium. Leda by někdo z čeledi pugétů kočkovitých autogramiádnímu střelci na oplátku tři kule do spánku vpálil, rovněž v jistotě, že se mu nic nemůže stát ... no, nechme už toho.

Jsem dvaceti lety takových a podobných kumštů otrlý a ničemu se moc nedivím. Ledaže ... poslyšte, nebyly týden po tom ukázkově mafiánském mordu jakési hejtmanské volby? A nezvítězila v nich nečekaně vysoko strana páně Paroubkova, ona partaj kočko-ďuričkovská, páchnoucí organizovaným zločinem jako rasův pytel mršinou? To ať mi ještě někdo vysvětlí. Buď občanská většina neshledává na mafiánských vazbách svých partají (nejen Paroubkovy) nic závadného, takže je bez hnutí brvou volí podle toho, jak která co naslibuje; v tom případě se ale divím, že ji to ještě neomrzelo. Nebo jí kejkle jejích politiků vadí, na jméno jim přijít nemůže, ale v tom případě je div, že se ještě obtěžuje chodit k volbám. Nebo ... píše se mi to nelehko, ale je většina národa českého opravdu tak neuvěřitelně hloupá, nepoučitelná, primitivním bludům propadlá? Věří skutečně, že jí k štěstí a blahobytu pomohou filutové a příživníci, o nichž se přesně neví, jestli už vládnou oni, nebo ještě ta či ona partaj? Nepochopila ještě, když ponecháme stranou morálku, že nejsou žádné státní peníze, z nichž by mohla být obdarovávána, jen její, z vlastních portmonek vytahané? Jestli ano, pak Pánbůh s tebou, národe český. Budeš potřebovat ještě mnoho Kočků a Ďuričků, aby se navzájem přebíjeli, kdo má po kapsách víc milionů tobě odcizených, budeš potřebovat ještě plno dalších zklamání, zoufalství a běd, než konečně prohlédneš. Ale vidím, že už zase propadám optimismu, jaképak konečně a jaképak prohlédneš. Málem už dvaceti let bylo dost, kdo neprohlédl dosud, neprohlédne pravděpodobně ani v budoucnu. Je mi jen líto menšiny, která to všechno vidí a všechno chápe, nezbývá jí však než lomit rukama, protože o jejím osudu rozhodují lehkověrní tupci.