Prosinec 2008

O inflaci slov aneb Pozor na opalování, je rasistické!

Luděk Frýbort

Inu, inu, co se tak člověk na sebe nedozví. Já, víte, moc na slunce nelezu, aspoň ne záměrně; i tak bývám koncem léta tmavší než na jeho začátku. Známí mi pak říkají - »jé, ty jsi ale hezky opálenej!« což mi lichotí. Až teprve teď se dozvídám, že bych se spíš měl hanbit, jelikož jsem rasista. Co? Že pletu páté přes deváté a nedává to žádný smysl? Ale dává. Poslyšte, co nedávno proběhlo tiskem, a uznáte, že změnu v zabarvení pokožky lze důvodně spojovat s rasismem.

Jest tomu tak, že v arabských zemích, v Indii a v podobných končinách jdou náramně na odbyt mastičky na zbělení pleti. Tamní dámy, zrodivše se s tmavším zabarvením pokožky, s ním nejsou spokojeny a touží po světlejším, jelikož si myslí, že se tak stanou krásnějšími, atraktivnějšími a tím pádem úspěšnějšími v povolání i tak vůbec a všeobecně. To se ale hrubě nelíbí sociologům a jiným expertům přes rasové otázky. Výrobci bělicích mastiček dle výroku jisté Habíby Hamídové, cituji, šíří druh rasismu, který staví bílou pleť nad tmavší. A dodává, že by se aspoň mělo zamezit reklamě na ty zavrženíhodné produkty, když už je nelze zakázat zákonem, ježto mají rasistický podtext. Jiná dáma v hodnosti předsedkyně indické asociace žen vše dotvrzuje vlastním objevem: dotyčné výrobky tupí ženskou důstojnost.

Správně! Kde je ohrožena důstojnost, končí veškerá legrace. A kdo si maže hubu mastičkami, aby mu zbělela, ba i jen kdo takovou ohavnost vyrábí nebo jí dělá reklamu, jest rasistou. Jenom ... co když to platí i obráceně? U nás na chladném severu zase dámy podnikají vše možné i nemožné, dlouhé hodiny se opékají na prudkém slunci, výdajů nelitujíce do tropických zemí za tím účelem jezdí, vším možným se opatlávají, i do takové trouby lezou a nechávají na sebe pouštět rakovinotvorné záření, jen aby změnily barvu kůže ze světlé na tmavou. Stejně jako svrchu zmíněné Arabky a Indky, i ony jsou názoru, že opačný odstín pleti, než jakým je obdařil Hospodin, je výrazem krásy, zárukou obdivu a společenského úspěchu. Jsou tudíž i naše evropské paní a dívky, o marnivých chlapech nemluvě, rasistkami? Jsou rasisty výrobci opalovacích krémů a ozařovacích trub? Jsou, pravím nesmlouvavě. Z rasové rovnosti nesmí být výjimek. Když šíří rasismus ten, kdo staví bílou pleť nad tmavší, musí to platit i obráceně, jinak bychom měli v tom rasismu takový blázinec, že by se v něm všichni svatí nevyznali. Jen ještě musím podumat, jak je na tom ten, komu v létě tmavne kůže i bez všech mastiček, jako třeba mně. Možná bych se měl vždycky takhle koncem května zamknout do sklepa a vylézt teprve, když se začíná barvit listí, abych nebyl označen za rasistu. Vidím nějaké ušklebování? Co je tady k smíchu, krucinál? No proto!

Snad abychom přestali blbnout. Když je v oběhu moc peněz, sníží se jejich hodnota, což nazýváme inflací. Když se přežene ušlechtilá zásada lidské rovnosti, stává se šaškárnou. Problémem dneška je, že máme v oběhu mnoho bezcenného oběživa, které ve svém počátku mívalo svou váhu, ale inflačním omíláním ji ztratilo. Slovo terorismus znělo ještě před sedmi lety osudovou výstrahou, dnes si jím vyplachuje hubu kdejaký diktátůrek, když se nemůže roztahovat, jak by chtěl. Slovem mučení se označovaly nelidské výslechy se škrcením, pálením a lámáním kostí; dnes jím trumfuje každý gauner, když do něho policajt trochu hruběji šťouchne. Příšernou příchuť mívalo slovo genocida, jímž byla rozuměna násilná likvidace celých národů v zájmu zločinné ideologie; dnes vtrhne roztahovačná velmoc do malé země, a aby svou špinavost něčím přebila, hned začne řečnit o genocidě. Rasismus pak ... ono by bylo nejdřív třeba přesněji určit, co značí slovo rasa, ale to je námět pro jiný článek. Nicméně bylo u zrodu toho výrazu plánovité vyhlazování velkých lidských skupin pro nic většího než pro jejich původ; dnes křičí o rasismu kdekterý obejda, když mu v hospodě nechtějí nalejt. Nebo, jako v našem případě, když si někdo opečovává kůži, aby mu dle jeho domnění zkrásněla. Nechme toho. Slova jako rasismus, terorismus, mučení či genocida mají velmi vážný, varující význam, jímž by nemělo být plýtváno. Vydáváme se nebezpečí, že ohánějíce se jimi při každé maličkosti, budou platit méně a méně, až z nich nezůstane nic, leda pouhý předmět posměchu, jako ty rasistické mastičky.