Prosinec 2008

Hledání přístřeší

Společná měna, ale různé vlády v patnácti zemích používajících euro nemusí být v bouřlivých časech úplně ideální. Při pohledu zvenčí však jednotná měna stále více láká jako bezpečné útočiště.

Dokonce i stabilní země bývalého komunistického bloku jako Polsko chtějí urychlit přípravy na splnění podmínek pro zavedení jednotné měny. A Švédsko s Dánskem, bohatí členové EU, kteří mimo zónu zůstali z vlastního rozhodnutí, vše začínají přehodnocovat. Přijetí eura pro někoho znamená ztrátu národní identity. Zároveň znamená, že vlády nemohou devalvovat měnu nebo měnit úrokové sazby tak, aby to vyhovovalo jejich ekonomickým potřebám. V příznivých finančních podmínkách uplynulých let to hovořilo pro nepřijetí. Ale dnes tyto argumenty začínají ztrácet na pádnosti.

Dánsko v říjnu dvakrát zvýšilo úrokové sazby ve snaze ochránit svou měnu, korunu, která je zavěšená na euro. Kurz švédské koruny vůči euru byl v říjnu rekordně nízký, protože zdejší centrální banka snížila úrokové sazby, aby tak zabránila recesi. Dánský ministerský předseda Anders Fogh Rasmussen tvrdí, že za finanční krize neúčast v eurozóně „poškozuje“ ekonomiku, a do roku 2011 chce vyhlásit referendum. Z přijetí eura se stalo žhavé téma i v zemích, které nejsou členy EU, jako je Island.

Ve východní Evropě už euro přijalo Slovinsko a 1. ledna příštího roku tak učiní Slovensko. Ale ostatní země si ještě počkají. Agentura Standard & Poor’s tento týden snížila rating Rumunska na neinvestiční stupeň a odůvodnila to nezodpovědným chováním politiků, pokud jde o zvyšování mezd ve veřejném sektoru. Ambiciózní Polsko tvrdí, že chce splnit kritéria a nasadit pevný kurz zlotého vůči euru v roce 2011. Vláda teď napříč politickým spektrem hledá podporu pro nezbytné ústavní změny.

Pro vstup do eurozóny musí mít země inflaci i rozpočtový deficit na udržitelně nízké úrovni („nízkou“ úrovní se rozumí průměrná hodnota založená na výkonu ostatních zemí). V uplynulých letech to východoevropské země nesplňovaly, protože prudký ekonomický rozvoj hnal ceny nahoru. Teď je ale pravděpodobné, že zahraniční investice prudce poklesnou. Rozpočtové deficity dříve zmírňovaly závratně rostoucí příjmy z daní, ale teď objem státem vybraných finančních prostředků klesá a na světlo se dostávají nezreformované veřejné finance. V Polsku do nich patří i marnotratné necílené dávky sociální podpory včetně možnosti předčasného odchodu do důchodu.

Plánování rychlého přijetí eura může být od politiků vychytralý trik, ale jeho uvedení do reality je nesmírně obtížné. Země eurozóny nemají zájem o problémové nové členy – už takhle mají dost starostí se stávajícími problematickými zeměmi, jako jsou Řecko a Itálie. Vyšší daně a nižší výdaje, tedy kroky nutné ke splnění vstupních kritérií, nejsou standardní volbou pro období ekonomické krize.

A vyhlídka na možné členství v eurozóně za tři roky dnes rozbouřené finanční trhy příliš neuklidní. K tomu by byla třeba přinejmenším tučná peněžní částka – jako je například záchranné lano, které Maďarsko minulý týden dostalo od MMF. Evropská unie minulý týden prohlásila, že svůj záchranný fond zvýší z 12 miliard eur možná až na 25 miliard. Ale dokonce i s takovou pomocí zvenčí začíná být samostatná měna pro všechny ekonomiky kromě těch nejsilnějších příliš riskantním podnikem.

(The Economist, Respekt, www.respekt.cz)