Prosinec 2008

Pokus obyvatel západního Slezska o právo na sebeurčení

Franz Chocholatý-Gröger

Koncem roku 1917 a počátkem roku 1918 vrcholí tendence vedoucí k rozdělení obou národů žijících na území Čech, Moravy a Slezska. Česká strana se hlásila k doktríně českého historického práva a to určovalo rozsah hranic budoucího českého státu. Otázka, zda tento stát zahrne do svých hranic také německé okresy, se stala aktuální po prohlášení Českého svazu z 30. 5. 1917. Představitelé německých politických stran si uvědomovali nezbytnost státoprávních reforem v rámci zemí Koruny české v monarchii a nalezení společného postupu vůči požadavkům Českého svazu a proklamovaných prohlášení českých politických stran. Proto 14. 11. 1917 založili klub říšských poslanců Sudetenländischer Verband, jehož úkolem bylo čelit snahám o český státní útvar v jakékoliv podobě a to tím, že by na území tohoto útvaru vznikla samosprávná německá území. Místopředsedou klubu byl slezský poslanec za Deutsche Nationalpartei dr. Robert Freißler a členy výboru pak další slezští poslanci Richard Herzmansky, Hans Kudlich, Rudolf Sommer.

Krize v monarchii dostoupila svého vrcholu a jejím výrazem je deklarace českých poslanců na Říšské radě a zemských sněmech proti postupu vlády při brestlitevském míru z 6. 1. 1918, tzv. Tříkrálová deklarace. Deklarace již byla jednoznačná - západní hranice nového státu bude totožná s hranicí zemskou. Není zde jediné slovo o loajalitě, ani slovo o zájmech říše, ani slovo o dynastii, vůči Rakousku vznáší jen kritiku a odsudky. Od toho dne se česká politika odvolává jen na tuto deklaraci. Český radikalismus zvítězil. Cesta k národnímu smíření je definitivně uzavřená. Pro německou část obyvatel byla myšlenka národního státu Čechů cizí, jedinou formou pro ně mohl být stát národnostní. Podkladem pro toto se stalo poselství presidenta Woodrowa Wilsona Kongresu USA ze dne 8. 1. 1918 obsahující známých čtrnáct bodů řešících otázku míru a uspořádání státních poměrů. Německá reakce přišla brzy na to.

Na schůzi Říšské rady dne 22. 1. 1918 odmítli poslanci R. Pacher, dr. Elvert, dr. Oberleither začlenění 3 227 214 Němců (1910) do českého státu a Tříkrálovou deklaraci považovali za pokus o zbavení je práva na sebeurčení. Byl vysloven požadavek na odtržení německy mluvících oblastí a vytvoření provincie Deutschböhmen. Více než padesátiletý spor mezi českým federalismem a rakouským centralismem vyvrcholil. (1)

Po uznání Národní rady československé v průběhu června a září 1918 spojenci bylo jasné, že otázka budoucích hranic nového státu a také otázka, zda nový stát bude národnostní či čistě národní stává se pro německou menšinu životně důležitou. Němečtí poslanci ve Vídni ustanovili 21. 10. 1918 Provisorische Nationalversammlung für Deutsch-Ősterreich (Prozatímní Národní shromáždění Německé Rakousko) a opustili tím linii rakouskou a hlásili se k linii jednotného německého státu. Nový státní útvar měl zajišťovat práva a ochranu všech Němců. Dne 27. 10. 1918 provincie Němců v Čechách Deutschböhmen proklamovala své připojení k Deutsch-Ősterreich. Vyhlášení samostatného českého (česko-slovenského) státu průběh dalších událostí v západním Slezsku a oblastech severní Moravy, Hřebečska/Schönhengstgau Kravařska/Kuhländchen a severovýchodních Čech osídlených Němci značně urychlil. V polovině října obnovuje svou činnost Deutscher Volksrat für Schlesien a do 20. října se sešla ustavující shromáždění v politických okresech západního Slezska a 27. října se v Šumperku/Mährisch Schönberg, středisku severomoravských Němců, sešla Nationalrat für Detschmähren. Úkolem rady mělo být připojení oblastí severní Moravy a Hřebečska k Deutsch-Ősterreich, podobně Deutscher Volksrat für Schlesien sdružující všechny politické strany západního Slezska přijal usnesení požadující sebeurčení pro Slezsko a odmítající připojení k českému státu či k Polsku.

Dne 30. 10. 1918 vydává dr. Robert Freißler provolání o vyhlášení provincie Sudetenland jako součásti Deutsch-Ősterreich (2). Následujícího dne vyhlašuje v Opavě starosta Walther Kudlich jménem městského Volksratu ustanovení státu Deutsch-Ősterreich a svéprávné provincie Sudetenland. Slavnostní vyhlášení provincie Sudetenland pronesl 2. 11. 1918 z balkonu opavského divadla dr. Robert Freißler (3).

Provincii Sudetenland tvořilo celé Západní Slezsko – Opavský kraj mimo obce s převahou obyvatel s obcovacím jazykem českým, německé oblasti severní Moravy s ostrůvky Hřebečsko/Schönhengstgau a Kravařsko/Kuhländchen a části severovýchodních Čech – Lanškroun/Landskrone a Králíky/Grulich.

Z kraje opavského patřily k Sudetenlandu, kromě statutárního města Opava/Troppau-Stadt, soudní okresy s 100 % německy mluvících obyvatel Frývaldov/Freiwaldau, Javorník/Jauerning, Vidnava/Weidenau, Cukmantl/Zuckmantl (v celém politickém okrese Frývaldov žilo 62 obyv. s českou obcovací řečí, okres patřil do arcidiecéze vratislavské/Breslau), Bruntál/Freudenthal, Horní Benešov/Bennisch, Vrbno/Würbenthal (v celém politickém okrese Bruntál žilo 49 obyv. s českou obcovací řečí), Krnov/Jägerndorf, Jindřichov/Hennersdorf, Osoblaha/Hotzenplotz, Albrechtice/ Olbersdorf (v celém politickém okrese Krnov žilo 275 obyv. s českou obcovací řečí), Odry/Odrau a většina obcí soudního okresu Vítkov/Wigstadtl a menší část obcí okresu Opava – venkov/Troppau-Land (v celém politickém okrese Opava žilo 34 048 obyv. s českou obcovací řečí a 60 452 obyv. s německou obcovací řeči), Sedm obcí soudního okresu Bílovec/Wagstadt a 2 obce soudního okresu Klimkovice/Königsberg (celý tento politický okres Bílovec měl 41 obci s 14 337 obyv. s německou a 30 299 obyv. s českou obcovací řečí). Město Opava tvořilo ostrov v česky hovořícím území a na Sudetenland bylo napojeno koridorem. Západoslezská část Sudetenlandu měla rozlohu 2298 km?s 259 451 obyv. z toho 244 121 obyv. s německou a 7757 obyv. s českou obcovací řečí.

Severomoravskou část tvořily obce se 100% německým osídlením okresů Moravský Beroun/Bärn a Rýmařov/Römerstadt a německé obce okresů Šumperk/Mährisch Schönberg, Šternberk/Sternberg a oddělených území Kravařska/Kuhländchen (okres Nový Jičín/Neutitschein) a Hřebečsko/Schönhengstgau (okres Moravská Třebová /Mährisch Trübau) napojených koridory na severomoravské území. Severomoravská část Sudetenlandu měla rozlohu 3294 km? s 331 875 obyv. z toho 316 121 obyv. s německou a 13 852 obyv. s českou obcovací řečí.

Severovýchodočeskou část o rozloze 942 km? s 87 554 obyv., z toho 83 562 obyv. s německou a 3419 obyv. s českou obcovací řečí, tvořilo Králicko/Grulich a Lanškroun/Landskron.

Sudeteland měl celkovou rozlohou 6534 km? s 678 880 obyv. z toho 643 804 obyv. s německou a koridory 25 028 obyv. s českou obcovací řečí.(4) Dle zákona Deutschősterreich č. 40 Umfang,Grenzen und Beziehungen des Staatsgebieten von Deutsch-Österreich z 22. 11. 1918 počítal k ní také ostrov brněnský, jihlavský a olomoucký, avšak bez praktického významu. (5)

Předseda šumperského Nationalratu Ing. Gustav Oberleithner zahájil jednání s opavskými předáky o organizaci společného správního útvaru, V dalších městech vznikají národní rady a dobrovolnické vojenské oddíly, jejichž cílem bylo čelit chaosu a převzít moc v jednotlivých městech a obcích v prospěch Deutsch-Österreich. Dr. Robert Freißler a Hans Jokl jednali o převzetí státní správy, aprovizačních a bezpečnostních záležitostech s c. k. zemským prezidentem baronem Adalbertem Widmannem, který současně přijal také delegaci opavských Čechů.

Následujícího dne vláda Sudetenlandu převzala kromě agendy Zemské vlády i agendu vojenskou. Místnímu opavskému velitelství byly svěřeny vojenské záležitosti jako vojenskému velitelství Sudetenlandu podléhajícímu Vojenské státní radě ve Vídni. V provincii zůstaly jen vojenské oddíly s vojáky s příslušností německo-rakouskou a provincie byla rozdělena na šest vojenských obvodů. Zemským velitelem byl ustanoven plk. Julius Planck. Do armády, Volkswehru se vstupovalo dobrovolně, avšak muži do ní vstupovali vedle nacionálního zápalu také z existenčních důvodů, byl zde žold 6 K denně, strava a ošacení. Plánovalo se, že v prosinci 1918 bude mít Volkswehr 6760 mužů s 4200 kusy lehkých zbraní, z toho opavský oddíl měl mít 800-900 mužů, další oddíly měly být zakládány v okolních městech. O vysoké disciplině těchto oddílů se nedalo hovořit, vojáci se dopouštěli výtržností, účastnili se demonstrací, požadovali zvýšené příděly potravin a pro svou potřebu konfiskovali často dobytek. Za záležitosti Volkswehru byl odpovědný náměstek zemského hejtmana Hans Jokl, kterému se nepodařilo zrealizovat jeho plány o volitelnosti důstojníků a posilování pravomoci důstojnických kádrů.

Baron Widmann 5. 11. 1918 rezignoval na svou funkci a na jeho místo nastoupil ministerský rada dr. Rudolf von Haimendorf, jako představitel Deutsch-Österreich a převzal celý státní aparát Sudetenlandu. Reprezentoval ústřední státní moc jako místodržitel (zemský správce) (Statthalter, Landesverweser), byl fakticky výkonným orgánem Zemského shromáždění (Landesversammlung) Sudetenlandu vzniklého na základě zákona Národního shromáždění Deutsch-Österreich z 14. 11. 1918. Vláda svolala na 16. 11. 1918 do Opavy sněm poslanců kraje a spolu s několika důvěrníky zvláště vybraných podle tehdejších německých politických stran. Zemské shromáždění, které nahradilo někdejší zemský sněm, mělo 42 poslanců a to 13 za Slezsko, 24 za severní Moravu a 5 za severovýchodní Čechy. Většinu v něm tvořili poslanci za Deutsche Nationale Partei a Německou sociálně demokratickou dělnickou stranu, v obecních zastupitelstvech došlo k posilnění dělnických stran. Byl ustanoven šestičlenný Zemský výbor složený ze zástupců Slezska a severní Moravy. (6) Zemský hejtman (Landeshauptmann) dr. Freißler byl předsedou Zemského shromáždění a jeho zástupci byli Hans Jokl a šumperský starosta ing. Gustav Oberleithner. Tito tvořili zemskou vládu. Správa tak narážela na velké obtíže zvláště v dopravě a zásobování a také v tom, že měla někde vedle sebe i národní výbory české, jak tomu bylo zvláště v Opavě samé. Na území Slezska působil český Zemský národní výbor pro Slezsko, který byl proklamován v Matičním domě v Opavě za účasti šestnácti představitelů českého života ve Slezsku. 31. 10. 1918 byl ustanoven Zemský národní výbor pro Slezsko ze zástupců sedmi politických stran jako nejvyšší orgán českého lidu. Moc a praktická činnost Zemského národního výboru byla minimální. S tímto výborem jednala vláda Sudetenlandu o otázkách státní správy, zásobování a zdravotní péče (9. 11. a 2. 12. 1910 Polská Ostrava). Na Těšínsku byla 19. 10. 1918 ustanovena z představitelů polských politických stran Zemská národní rada Těšínského vévodství (Rada Narodowa dła Księstwa Cieszyńskiego) jako nejvyšší orgán polského lidu na Těšínsku A již 29. 10. 1918 bylo na jejich plakátech oznámeno, že Rada převzala moc a zároveň oznámila přivtělení Těšínska k Polsku. Čtvrtým partnerem byla Slezská lidová strana (Śląska Partya Ludowa, Schlesische Volskpartei) Josefa Koždoně hájící zájmy “Šlonzáků”, kteří proklamovali nedělitelnost Těšínska a v konečně fázi konfliktů podporovali československé stanovisko. Jistých pravomocí se nevzdal také starý Zemský výbor, který se dokonce 28. 11. 1918 rozšířil o 2 Čechy 2 Poláky a 1 Němce a to o Hanse Jokla, náměstka zemského hejtmana Sudetenlandu. (7) Lze říci, že mezi správou Sudetenlandu a Zemským výborem nebylo velkých sporů a že cítily nutnost spolu jednat v zájmu urovnání neklidné sociální a národnostní situace ve Slezsku Přesto však docházelo ke střetům a mnohdy vyhroceným situacím a to zvláště v národnostně smíšených oblastech.

Zemské shromáždění na svém prvním zasedání vydalo prohlášení, že Sudetenland je součástí republiky Deutsch-Österreich a protestovalo proti možnému připojení k Česko-Slovenské republice. V prohlášení je zdůrazněno, že Češi se nemohou dovolávat historického práva, protože v případě Slovenska je nerespektují a definitivní rozhodnutí může přinést, až mírová konference. Byli si vědomi, že v této době vznik státu dle představ československé vlády podporuje toliko Francie, USA je proti uznání tzv. historických hranic, neboť toto by bylo proti právu na sebeurčení. Postoj USA z 15. 1. 1919 byl v této věci znám. Vědělo o snaze USA provést v německy mluvících oblastech nové sčítání lidu. Ze zprávy v Neue Zürcher Zeitung (28. 2. 1919) vyplývalo, že USA se kladně staví k otázce referenda a obsazení pohraničních území americkým a britským vojskem. Mimo to Slovensko byl útvar zcela umělý nemající historických hranic a tvořící nedílnou součást historických Horních Uher.

Toto prohlášení bylo v mnoha městech přijato manifestačně a po vyhlášení Sudetenlandu místní a regionální samosprávná sdružení předávaly svojí pravomoc do rukou správy provincie. Orgány Sudetenlandu vykonaly množství organizační práce, od vymezení územních obvodů jednotlivých okresů, řešení otázek dopravních, zásobovacích až po řešení složité sociální situace. I když byla ignorována nařízení centrální československé správy, nicméně docházelo k intenzivním jednáním se Zemským národním výborem pro Slezsko či se správou železniční v Olomouci vedoucí k řešení svízelné situace na území nejen Sudetenlandu, ale celého Slezska. Krajně neuspokojivá situace byla v zásobování a dalším velkým problémem se stala vysoká nezaměstnanost, množily se demonstrace, stávky a vypukaly hladové bouře. Území se stává stále více izolováno, neboť zásobovací a dopravní spojení s Rakouskem, Bavorskem a Saskem bylo zcela zablokováno, také zásobování uhlím bylo bojkotováno a docházelo z české strany ke konfiskaci zásilek uhlí. Situaci popisují Hans Singule: „Hlavní město Opava bylo zcela obklíčeno českým územím, takže dopravní komunikace s jednotlivými regiony mohla být udržována jen přes toto území. Dopravní síť byla rozložena krajně nevýhodně, protože železniční tratě vedly převážně ke středu země“ a Robert Freißler „Trať severní dráhy do Svinova… dále všechny velké železniční tahy… běžely hned za hranicemi Opavy po uznaně českém výsostném území… V důsledku toho byla Opava od samého počátku v teoretickém, později však i praktickém nebezpečí takřka úplné izolace… Na celém německém území panoval nepopsatelný zmatek a bezradnost… Na Moravě a ve východních Čechách něco jako autonomní správa vůbec nevzniklo.“

V té době se československá vláda odhodlala k vojenskému zásahu proti Sudetenlandu a to když se přesvědčila, že vlády Francie, V. Británie a Itálie nebudou nic namítat proti vojenskému záboru území, které ještě nebylo mírovou smlouvou stvrzeno jako součást ČSR. V oficiálních prohlášeních těchto vlád (20. 12. 1918 Francie, 7. 1. 1919 V. Britanie, 8. 1. 1919 Itálie) se hovoří o tom, že historické hranice českých zemí budou uznávány až do rozhodnutí mírové konference. Toho využila československá vláda k provedení záboru území province a v listopadu obsadila Hřebečsko/Schönhengstgau a Lanškrounsko. Moravská Třebová byla obsazena 14. 11. a již 19. 11. došlo k demonstraci, při které československé vojsko zastřelilo 5 demonstrujících. V prosinci začalo obsazování Západního Slezska – 1. 12. Bílovec/Wagstadt, a severní Moravy - 13. 12. Fulnek, 15. 12. Šumperk/Mährisch Schönberg, 16. 12. Uničov/Mährisch Neustadt, 18. 12. Šternberk/Sternberg. Téhož dne bylo obsazeno hlavní město Sudetenlandu Opava. O obsazení města byl předem informován místodržící Fürer, zemský hejtman Freißler, zemská rada i obecní zastupitelstvo konstatovalo, že obrana města je nemožná a připravila k obsazení vyhlášku. Také velitelství Volkswehru již 17. 12. konstatovalo, že je nepoužitelná k obraně a jednotky Volkswehru se rozešly. Těsně před obsazením města se sešel designovaný zemský prezident dr. Josef Šrámek a poslance Rudolf Gudrich s vládou Sudetenlandu a došlo k dohodě o obsazení, kdy česká strana ujistila, že nedojde zatýkání a represím, členové vlády podali oficiální protest proti obsazení a ubezpečila, že nedojde k vojenskému odporu.

Provincie Sudetenland a její vláda byly zřízeny v rámci německo-rakouského státu, neboť německý lid ve svých uzavřených sídelních oblastech označuje a žádá jako své nezadatelné právo stanovit ve svobodném sebeurčení svou státní příslušnost a státní formu, kteréžto bylo všemi válčícími státy ve smyslu Wilsonových návrhů také opakovaně a slavnostně potvrzeno. Proto považuje vláda provincie Sudetenland vojenské obsazení měst a míst v uzavřených německých sídelních oblastech a zejména pak obsazení města Opavy za neoprávněné a protestuje proti němu. Tím, že vláda Sudetenlandu výslovně projevuje své politické stanovisko, sklání se před násilím, odstupuje od faktické správy země bez prejudice pro konečné uspořádání státních poměrů, bude udělovat nezbytné pokyny úřednictvu pro spořádané pokračování chodu správy, avšak v ostatním se považuje od tohoto okamžiku za zbavenou odpovědnosti za stav správy v oblastech, o které až dosud pečovala.

Opava , 18.prosince 1918

zástupce zemského hejtmana zemský hejtman

Hans Jokl v.r. dr. Robert Freißler v.r.

člen zemského výboru zemský správce

prof.dr.Hans Fuchs v.r. dr. Rudolf Ritter von Fürer v.r.

Vláda byla pak rozpuštěna, avšak následujícího dne vydala prohlášení, že sice abdikovala, ale věří, že mírová konference bude respektovat sebeurčovací právo slezských Němců. Opavská městská rada však neodstoupila a starosta města dr. Walther Kudlich prohlásil, že nadále se bude starat o rozvoj města.

Skončila tak padesátidenní existence provincie Sudetenland a na Slezsku, tedy Západním či přesněji v Opavském kraji začala opět fungovat Zemská vláda slezská respektive Zemská správní komise pod vedením vládního komisaře Josefa Šrámka a němečtí úřednici skládali do jeho rukou slib věrnosti novému státu. K tomuto kroku je také vybídla oběžníkem z 18. 12. 1918 také odstupující vláda Sudetenlandu. (8)

Vojenské obsazování Sudetenlandu pokračovalo a 28. 12. byl obsazen Krnov/Jägerndorf a Bruntál/Freudental. V obou městech se sice Volkswehr chystal k odporu, avšak k němu nedošlo. V Krnově po přesvědčování dr. Freißlerem. 30. 12. byl obsazen Horní Benešov/Bennisch a do konce roku obce na Frývaldovsku, poslední byl obsazen Cukmantl/Zuckmantl a to 4. 1. 1919. Obecní rady většinou proti obsazování protestovaly zdůrazňujíce, že také Němci mají právo na sebeurčení jako 27. 12. 1918 v Krnově „Wir stehen auf dem Wilson’schen Standpunkte des Selbstbestimmungsrechtes und weichen augenblicklich nur der Gewalt.“ 28. 2. 1919 se v Krnově sešlo poslední shromáždění Landesversammlung provincie Sudetenland. (9)

Po obsazení Sudetenlandu byl Zemský výbor rozpuštěn a nahrazen Zemskou správní komisi a dále dochází vytváření nových správních úřadů loajálních k novému státu. V národnostně smíšených oblastech byly rozpuštěny městské a obecní rady s německou většinou a nahrazeny jmenovanými správními komisemi (městské zastupitelstvo Opava - rozpuštěno 17. 1. 1919 a 24. 1. nahrazeno 28člennou správní radou složenou z 14 Čechů, 12 Němců a 2 Židů na čele s vládním komisařem Alfrédem Veselým). Správní rady pracovaly do obecních voleb. Obsazení Sudetenlandu bylo hodnoceno jako “neštěstí pro Němce“, „porušení příměří“, porušení práva sebeurčovacího. V Západním Slezsku probíhá předvolební kampaň pro volby do parlamentu Deutsch-Österreich kde pro Sudetenland bylo vyhrazeno 17 poslaneckých míst. 4. 3. 1919 se konaly protestní akce, které přinesly své mrtvé a zraněné. (10) Jednání mírové konference jednoznačně ukazovala na to, že Sudetenland se nestane součástí Deutsch-Österreich. Heslem obecních voleb 15. 6. 1919 se stalo právo na sebeurčení a byly provázeny zásahy do voleb. V Opavě se nekonaly vůbec, protože čeští členové správní komise požadovali, aby k Opavě byly přičleněny české obce k posílení českého živlu., Podepsáním saint-germainské mírové smlouvy 10. září 1919 bylo všem jasné, že Slezsko bylo vydáno do lůna českého státu a právo sebeurčovací je právem bezcenným ze zvůle velmocí. Rakouská vláda pak po podepsání této mírové smlouvy 24. 9. 1919 zlikvidovala všechny úřady pro záležitosti Němců v českých zemích. Před devadesáti lety se pokusilo německé obyvatelstvo o samosprávný útvar na základě práva sebeurčovacího, který byl po padesáti dnech vojensky likvidován. Území se začalo osídlovat Čechy se všemi průvodními jevy kolonizace. (11)

Poznámka:

(1) Chocholatý, František: Mezinárodněprávní problematika odsunu sudetských Němců a jejich případných majetkových nároků, Vysoká škola pedagogická v Hradci Králové, Pedagogická fakulta, Ústav sociálních studií, 1997

Chocholatý Gröger, Franz: Právo sebeurčovací in www.bruntal.net 23. 05. 2007

(2) Freißler, Robert: Vom Zerfall Ősterreichs bis zun tschechoslowakischen Staate, Berlin Zoppos 1921 s. 89-90

(3)Troppaeur Zeitung, 5. 11. 1918

(4) Bohmann, Alfred: Das Sudetendeutschtum in Zahlen, München, 1959, s. 6-7,18, 22-23,25, Freißler, Robert, Vom Zerfall Ősterreichs bis zum tschechoslowakischen Staate, Berlin Zoppos 1921 s. 111-115, Seznam obci začleněných do Sudetenlandu, Freißler uvádí 678 880 obyv. z toho 23 000 Čechů, Gawrecká Marie, Němci ve Slezsku 1918- 1938, ÚHM FPF Slezské university, Opava s. 40-41, pozn. 32, 596 234 Němců, 59 901 Čechů, 7504 Poláků

(5) Chocholatý František: Velký znak “Deutschoesterreich” a země koruny české 1918-1919, Sborník příspěvků z konference českých, moravských a slezských heraldiků…. 1991, Heraldica Viva, Východočeské museum Pardubice 1992, s.50-52, Chocholatý Gröger, Franz: Kravařsko - Kuhländchen in www.bruntal.net, Chocholatý Gröger, Franz: SCHÖNHENGSTGAU - HŘEBEČSKO in www.bruntal.net

(6) Gawrecká, Marie: Němci ve Slezsku 1918- 1938, ÚHM FPF Slezské university, Opava s. 41, Zemský výbor: dr. Hans Fuchs (Opava), Dr. Karl Heille (Frývaldov), Franz Link (Krnov), dr. Karl Marzelli (Uničov/Möhrische Neustadt), dr. Artur Pesche (Rusínov), Hieronimus Schlossnickel (Šternberk/Sternberg). Za Slezsko bylo 5 poslanců nacionalistů, 5 poslanců za německou sociálně demokratickou dělnickou stranu, 2 za německou křesťanskosociální stranu, 1 za německou dělnickou stranu, za severní Moravu bylo 10 nacionalistů, 9 sociálních demokratů, 3 křesťanští socialisté, 2 dělnická strana. O vzniku názvu Sudetenland: „Vzhledem k tomu, že šlo o spojení slezských, moravských a východočeských územních segmentů, označení aspoň trochu použitelné pro potřeby komunikace nemohlo být pochopitelně odvozeno od dosud běžných jmen korunních zemí, ale muselo být utvořeno nově. Příliš dlouhého času ke studiu této otázky se v prudkém toku událostí nedostávalo. Jakmile však jméno bylo jednou v (německorakouském) Národním shromáždění vysloveno a sankcionováno, vešlo do nespočetných spisů a vládních příkazů a už se na něm nedalo nic změnit. Je však příznačné pro sklon k důkladnosti a vědeckému objasňování pojmů, jejž je možno v německém duchovním životě pozorovat odedávna, že zemské vládě okamžitě došel rozklad, v němž se dokazovalo, že jméno Sudety pochází z mapy starého řeckého geografa Klaudia Ptolemaia, postrádá nutné přesnosti v ohledu topografickém, chybí mu správnost i potřebná lidovost. Autor místo toho navrhoval název „Pradědsko“(Altvaterland)“ Robert Freißler:cit.dílo s. 110. Johann Wolfgang Brügel v 5. Kapitole „Pokus o objasnění pojmů “v knize Češi a Němci str.174- 183, Academia Praha 2006

(7) Gawrecká: cit. Dílo, s. 42

(8) V práci Basel, Ladislav-Fiedler, Pavel: Severní Morava a Západní Slezsko pod vlivem německého iredentismu do roku 1919, Bruntál 1971, s. 52-53 se uvádí, že poslední legální zasedání zemského shromáždění a vlády Sudetenlandu se konalo 28. 12. 1918, Freißler, Robert, cit. dílo: str. 162.

(9) Gawrecká: cit. dílo s. 46,

(10)Chocholatý Gröger, Franz: 4. III. 1919 – První obětí za právo sebeurčovací, www.bruntal.net

Chocholatý Gröger, Franz: Tragické události ve Šternberku ze 4. Března 1919, In: Regionální magazín Šternbersko, roč. III. č. 19, 23. března 2007, s. 13

Saintgermainská mírová smlouva (menší), Smlouva mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem, podepsaná v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919, 508/1921 Sb. -http://cs.wikisource.org/wiki/Saintgermainsk%C3%A1_m%C3%ADrov%C3%A1_smlouva_%28men%C5%A1%C3%AD%29

(11) Dle sčítání obyvatel v roce 1921 byl v okresech se 100% německy mluvicích obyvatel (1910) nárůst Čechů:

Politický okres (p. o.) Frývaldov - 861 a to především v soudním okrese Frývaldov ( s.o.) - 673

p.o. Bruntál – 474 a to především v s. o. Bruntál -369

p.o. Krnov – 1 281 a to především v s. o. Krnov – 1 111

p.o. Rýmařov -160

p.o. M. Beroun -236 a to především v s.o.Město Líbavá-149