Prosinec 2008

O ústavní povinnosti prezidenta být nadstranický

Václav Chyský

Jak by interpretoval Klausovo chování před volbami Ústavní soud? Divím se, že žádný český politik nezvedl hlas, aby nechal korektnost vedení úřadu prezidentem Václavem Klausem v tomto směru Ústavním soudem přezkoušet.

Člověk pendlující mezi státy, kulturami a jejich společenskými institucemi se nevyhne srovnávání. Přesto, že tato komparace není nesena vědeckou sociologickou, politologickou nebo psychologickou metodou, nemusí být povrchní a upadat do klišé a předsudků. Zejména lidé, kteří dlouhodobě žijí v různých částech světa a po mnohá léta nemohli svoji starou vlast z politických důvodů navštěvovat, naráží v původní vlasti na vzory chování, kterým bud už odvykli, nebo které si občané staré vlasti během let v důsledku politických a ideologických tlaků osvojili a které nejsou v jiných demokratických státech obvyklé. Mám na mysli poslední krajské a senátní volby, jejichž výsledky jsou provázeny osobními útoky a nesmiřitelnými nevybíravými konfrontacemi. Moje poznámka se týká především nadstranickosti úřadu prezidenta.

Podíval jsem se do Ústavy České republiky, kde v hlavě třetí v článku 59 je popsán slib prezidenta republiky takto: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího svědomí. “ O nějakých zvláštních privilegiích, či závazcích, vyplývajících z vazeb na předchozí stranické členství prezidentovo a jeho čestné členství není v ústavě zmínka.

Pro srovnání, prezident Německé spolkové republiky skládá podobný slib. Je definován v kapitole V., v článku 56: „Přísahám, že budu svoji sílu věnovat blahu německého národa, množit jeho prospěch, odvracet od něj škody, dodržovat a bránit ústavu a zákony, svědomitě plnit své povinnosti a dodržovat spravedlnost proti každému. K tomu mi dopomáhej Bůh“.

I v Německu se vede o úřad prezidenta boj mezi stranami, není volen přímo, ale podobně jako v Česku je hlava státu volena oběmi komorami parlamentu Bundetagem a Bundesratem. I když má většina německých prezidentů nějakou stranickou minulost a afinitu, nedovedu si představit, že by se otevřeně zúčastnil stranických půtek a veřejně preferoval nějakou stranu.

Ne tak Václav Klaus. V povolebním interview 26. 10. 2008 říká Klaus, že do voleb nikterak nezasahoval: „Má pětiminutová účast na Staroměstském náměstí nebyla žádným zásahem do voleb. Nikdy jsem nesliboval, že budu politickým neutrálem. Já jsem prezidentem, ale jsem současně taky Václav Klaus, mám nějakou politickou minulost.“

A dále: „Nadstranickost je vedena tím, jak se chovám vzhledem k ústavním pravomocem. V tom, jestli přijdu na mítink strany, kterou jsem zakládal, ta nadstranickost není. Nadstranickost je o něčem jiném.“

To je interpretace nadstranickosti podle Václava Klause. Mne by zajímalo, jak by interpretoval korektnost prezidentovy nadstranickosti Ústavní soud ČR. Divím se, že žádný český politik nezvedl hlas, aby nechal korektnost vedení úřadu prezidentem Václavem Klausem v tomto směru ústavním soudem přezkoušet.