Prosinec 2008

Mé trapné setkání s Klausem

James Pitkin

Žiji na tichomořském pobřeží Spojených států a nikdy jsem nečekal, že moje práce novináře jednou vzedme vlny v České republice, více než osm tisíc kilometrů odtud. Ovšem poté, co jsem pro své americké noviny napsal článek o napjatém setkání s prezidentem Václavem Klausem, dostal jsem se nakrátko do středu pozornosti až v Praze, kde jsem v minulosti šest let bydlel.

Klaus 29. září přijel do mého současného bydliště, do Portlandu ve státě Oregon. Byla to jeho první zastávka na šestidenní cestě po Spojených státech, při níž navštívil Seattle ve státě Washington a Phoenix v Arizoně. Klause pozvala koalice amerických konzervativních skupin, aby zde proslovil několik přednášek, převzal ocenění a propagoval svou novou knihu Modrá, nikoli zelená planeta. Tato kniha zpochybňuje vědecký výklad globálního oteplování a varuje, že ekologie ničí lidskou svobodu. To v Portlandu není oblíbený názor: je to město, kde všechny podniky budou zakrátko muset recyklovat své odpady a kde auta s hybridním pohonem patří mezi nejpopulárnější modely.

Vrhnul jsem se ale po příležitosti psát o Klausovi, který byl za mého pobytu v České republice významnou figurou. Do Prahy jsem se přistěhoval v roce 1996, tehdy byl Klaus ještě premiérem. V roce 1999 jsem nastoupil do novin The Prague Post, kde jsem pracoval jako redaktor a editor. Z města jsem se odstěhoval v roce 2002.

Když jsem letos 30. září přijel na tiskovou konferenci s Klausem do hotelu Portland Hilton, nebyl jsem si jistý, jakou účast mám očekávat. Jeho představy by většina obyvatel Portlandu označila za předpotopní, ale je to přece jen hlava evropského státu. Naprosto jsem nebyl připravený na to, že tam budu jedním z pouhých tří novinářů. Ten první byl z místní televize a druhý z malého rádia.

Důvod, proč o Klause projevilo zájem tak málo novinářů, by mohl být v tom, že jeho tvrzení o ekologii není u amerických médií populární. Později ve stejný den Klaus na slavnostním obědě mluvil k více než dvěma stovkám konzervativních hostů. Ovšem, na liduprázdné tiskové konferenci jsem měl vzácnou příležitost. Pamatoval jsem si, jak těžké bylo pro novináře se ke Klausovi vůbec dostat. Také jsem si vzpomněl, jak přezíravý dokázal Klaus k novinářům být. Byl jsem rozhodnutý, že mu položím alespoň jednu nepříjemnou otázku - něco, k čemu jsem v Praze neměl nikdy příležitost.

Nejdřív jsem se ho zeptal, jestli je teď, kdy se náš finanční systém hroutí následkem masivní deregulace, ideální doba kázat Američanům čistý a ortodoxní kapitalismus. Klaus pravil, že to je „neuvěřitelná otázka“. Dodal, že skutečná příčina finanční krize je nadměrná regulace trhu. To je závěr, který téměř nikdo jiný nesdílí, ale který dokonale ladí s jeho vlastním náhledem na svět. Tohle byl tentýž Klaus, kterého jsem si zapamatoval ze svého působení v Praze.

Až svou druhou, poslední otázkou, jsem se Klausovi dostal na kobylku. Řekl jsem, že je těžké si představit, jak bývalý prezident Václav Havel mluví v Americe před takto skrovným publikem. Neobává se Klaus, zeptal jsem se, že postavení jeho země se oslabilo? Klausovi zjevně došla řeč. Odmlčel se. Pak odpověděl, že Havel, na rozdíl od něj, by vyjádřil podporu pro obchod s kvótami na oxid uhličitý. Po skončení tiskové konference mě jedna z amerických hostitelek, jakási žena z Washingtonu, D. C., nazvala debilem, neboť jsem položil „tak arogantní otázku“.

Napsal jsem článek pro webovou stránku mého regionálního týdeníku Willamette Week. Abych americkým čtenářům usnadnil porozumění, uvedl jsem v textu některé souvislosti a zmínil se o Klausově slavné aroganci a - jak jsem to nazval - „téměř patologické neschopnosti přiznat chyby nebo uznat nedostatky“. Neodpustil jsem si ani jeden český vtip: „Jaký je rozdíl mezi Bohem a Klausem? Bůh si o sobě nemyslí, že je Klaus.“

Také jsem popsal Klausovo soupeření s Havlem. „Zatímco Klaus se považuje za toho chytřejšího a za pravého zachránce země,“ napsal jsem, „na mezinárodní scéně byl neustále chválen Havel. Nadšené davy naslouchaly každému jeho slovu, kamkoli přijel - na setkáních v - Bílém domě, při projevech na Kapitolu nebo při proslovu v OSN. A proto mi bylo Klause na jeho konferenci trochu líto.“

Článku o bídné návštěvě tiskové konference - a skutečnosti, že americký novinář psal kriticky o prezidentovi - se rychle chytil server iDnes.cz, Novinky.cz a ČTK. Požádaly mne také, abych napsal pokračování článku pro své americké noviny a pro The Prague Post. Mohl jsem si tak prožít nečekaný okamžik slávy - a to v zemi, na kterou vzpomínám hodně rád.

Takže, prezidente Klausi, pokud toto čtete, rád jsem se s vámi nakonec setkal.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)