Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2008


Král s mnoha manželkami a bavoráky

Ota Ulč

Dozvěděl jsem se novinku ze Swazilandu, poskytující osvěžující odskok od politického předvolebního mudrlantství těchto dní. Království sousedí jednak s Jihoafrickou republikou, jednak s Mozambikem. V Johannesburgu jsem za hříšný obnos najal volkswagena a dal se na cestu po prázdných silnicích podél občasných eukalyptových hájů východního Transvaalu.

Ale hned za hranicí země plno člověčiny. Za prostornou vábničkou SWAZI ROYAL – LÉTEJTE S NÁMI DO SVĚTA (tzn. do Johannesburgu a do Lusaky v Zambii) jsem zastavil u hospůdky. Poručil jsem si pivo, a než se mohl vypořádat s pěnou, přišel Swazi-policajt s otázkou „Jste špion?“

„Dovolte, já jsem americký profesor, tadyhle mám papíry, jsem tu na studijní dovolené, jakýpak špion,“ a poklepal jsem si na kapsu s ospravedlňujícími dokumenty.

„Ale vy byste mi to beztak neřek, jestli jste špion, co byste to byl za špiona, že jo?“ mrkl na mne a přiklonil se k rychlému dosažení dojmu, že se zubním kartáčkem se už pár dnů nepotýkal.

„Ano,“ přikývl jsem do půllitru.

Popřál mi příjemný pobyt, vřele jsme se rozloučili.

Je to nevelká země – polovina rozsahu České republiky, s pouhým jedním milionem domorodců. Půl křesťané, půl pohané animisté, co vzývají kamení, kořínky, stromy, duchy v bahnu. Jenže většina lidu si oba světonázory všelijak kombinuje. Bývával to britský protektorát, vydržel až do září 1968, kdy došlo k vyhlášení nezávislosti. V Čechách emancipační úkon nebyl zaznamenán pod tíhou událostí opačné povahy. Rekordně dlouhou dobu na trůnu setrval Sobhuza II, plným titulem Lev Swazilandu, Býk, Syn slonice, Velká hora, Nevysvětlitelný. Vládl 61 let, od roku 1921, tedy už před Stalinem, Hitlerem, Rooseveltem či Churchillem. Tehdy se Hitlerovi posmívali v bavorských pivnicích a Mussolini ještě nedopochodoval do Říma. Šmeral zakládal KSČ a Kléma s Rudlou byli dosud pominutelní karlínští kluci. Sobhuza zemřel v památném dni 21. srpna, roku 1982, a mohl třeba vládnout dodnes – podezírá se totiž, že byl otráven. Dva netrpěliví synové zatčeni, obviněni z travičství, laboratorní zkoušky ale nic neprokázaly.

Vzešla složitá otázka panovnické posloupnosti. Král zanechal sedmdesát vdov a několik set princů a princezen. Tradice vytvořila systém jakéhosi dvojmocnářství: že vládne král NGWENYAMA (lev) a královna NDLOVUKAZI (slonice). Když král zemře, moc zcela přísluší slonici. Situaci zkomplikovala královská rada Liqoqo, neboť jmenovala za spoluvládce princeznu Ladwhalu, takže žezlo měly držet dvě slonice.

Zamířil jsem k tamějšímu hradu v místě Loziuthehlezi, po vzorně asfaltovaném a osvětleném kilometru jsem přijel k závorám a informaci, že dál nelze, vy chámové nelezte do konstituční monarchie bez účinné konstituce. Přibrzdil jsem, zmáčkl kameru, aniž biřicové postřehli.

Týž den jsem se potkal se skupinou mužů značně zarputilého vzezření a v podivném odění. Na sobě sako standardního bělošského střihu, ale bez kalhot. Na bercích se jim plandaly kůže a kožky, snad ze šelem, snad ze syslů. Hlavy zdobili peřím: nikoliv majestátní čelenky amerických Indiánů, jak jsme se s nimi seznamovali u znalce Karla Maye, ale jeden dlouhý brk zapíchnutý v kadeřích. Třímali oštěpy a klacky. Poté co jsem na ně z volkswagenu zamířil kamerou, pár jich po mně hodili, ale minuli.

Sobhuza II. se sedmdesáti manželkami, jejichž počet jiné zdroje odhadují na sto deset, si na příliš extravagantní počínání nepotrpěl. Královskou rodinu rozvážel autobusem a poddaní ho milovali. Jinak tomu ale teď za kralování jeho nástupce, jímž se stal jeden z jeho mnoha synů, nyní znám jako Mswati III. Sice se mírnil počtem svých manželek – vybral si toliko třináct krasavic. Jenže popuzuje poddané rozmařilými sklony každou z nich vybavit palácem a luxusním vozidlem BMW. A všem družkám dohromady k zahraničnímu nakupování poskytl speciální letadlo.

Toť v zemi jedné z nejchudších (průměrný roční příjem USD 1.000), trpící podvýživou, postižené rekordně vysokým procentem pohromy HIV. Průměrná životní délka, v roce 1997 dosahující 60 roků, se zkrátila o téměř polovinu, a téměř jedna třetina všech dětí jsou sirotci. (Čerstvým zdrojem tak úděsných údajů je International Herald Tribune, 5. 9. 2008).

V roce 2001, král Mswati na epidemii či spíš pandemii AIDS zareagoval apelem k dodržování cudnosti s požadavkem pohlavního odříkání, celibátu po dobu pěti let. Taková prý to byla v zemi tradice. Král ji ale promptně porušil výběrem sedmnáctileté krasavice, zmnožit řady svých chotí. Prohřešek se pak snažil odčinit tradiční pokutou – platbou za jednu kravku.

Zmeškal jsem Reed Dance – tanec s dlouhými rákosy, každoroční velkolepou událost v království, k níž bývá vybráno deset tisíc nejpěknějších panen (finest virgins). Barevně oděné, po pás obnažené, s výjimkou princezen, jimž je dovoleno ozdobit si hlavy červenými péry z ptáka druhu u nás známého jako kardinál, ale ve Svazijsku jen jako biskup. Značný sbor nejvybranějších krásek poskakoval, země se třásla, ňadra vlnila, zprávu mi sdělující diplomat se olizoval. Této letošní spartakiády na travnatém terénu v aréně Ludzidzini s panoramatem pohoří Mdzima v pozadí se údajně zúčastnilo šedesát tisíc tanečnic.

V září 2008 došlo k uspořádání dvojích oslav: jak ke čtyřicátému výročí nezávislosti, tak ke čtyřicátým narozeninám rozhazovačného krále. Oslavenec se mínil hodně blýsknout, pro pozvané domácí a zahraniční papaláše zakoupil větší množství automobilů své oblíbené značky BMW. Na světovém řebříčku (Forbes.com) tento vládce hodně chudé země je hodnocen jako patnáctý nejbohatší monarcha světa.

V tradičně poslušném království však propukají nepokoje, protesty, demonstrace, již i projevy snadno pochopitelného násilí. Trůn se třeba natolik rozkymácí a rozpadne, že ještě stihne dostat se na pořad amerických předvolebních hádanic, jak že na takový úkaz by zareagovala kandidátka Palinová, guvernérka z Aljašky.

Hledal jsem vesnici jménem Helehele. Vůbec mi na ní ovšem nezáleželo – toliko to jméno. Zastavil jsem pohledné sedmnáctileté stopařce, vlekla kanistr s vodou a čekala na autobus, který nejel. Anglicky se vyjadřovala líp než mnoho mých amerických studentů. Co půjde pěkná inteligentní swazi-slečna studovat? Jak by mohla? Rozhoduje realita, ekonomické zákony třetího světa. V nejlepším případě to prý dotáhne na švadlenu. Odvezl jsem ji dalších padesát kilometrů domů do městysu Sitekli, poslední zastávky před mozambickou hranicí.

Autostop je hlavní způsob swazijské dopravy. Pořád někdo mával. Dalším mým spolucestujícím se stal výpomocný protestantský kazatel. Živil se hrou na saxofon.



Zpátky