Prosinec 2008

Příčiny a pozadí amerického finančního karambolu – 3

Ota Ulč

S příchodem Billa Clintona do Bílého domu v roce 1993 došlo ke zřetelné změně s poskytováním oněch subprime loans, problematických půjček pochybným žadatelům, jež by odpovědný bankéř šmahem odmítal. V rámci kýžené diversity – multikulturní rozmanitosti, dosavadní racionální kritéria přestala platit. Došlo k tzv. CRA Rating, hodnocení bank, nakolik se přizpůsobují, a trestání váhajících institucí. Mnohé z nich pak ve snaze si vylepšit politickou reputaci se snažily otvírat pobočky na naprosto neperspektivních adresách v černošských ghettech, ale politicky chvályhodném sousedství. Bankéřům, neochotným poskytovat úvěry bez downpayment a jakékoliv dokumentace, hrozily značné pokuty, kdežto ti ochotní a přizpůsobilí pobírali prémie v omamné výši.

Kongres dal zelenou Fannie a Freddie, tento multikulturní zkázonosný nonsens financovat, takové hypotéky od bank kupovat, všelijak přebalovat a snažit se je prodávat na volném trhu. Vytvořilo se prostředí s vysoce riskantními úvěry a nákaza se spěšně rozšířila. Cituji údaje z The New York Times, (5. 10. 2008 : A1), Obamu jednoznačně podporujícího zdroje: Z 35 miliard dolarů na úvěrech v roce 1994 vzrůst na jeden bilion v roce 2008. Mezi roky 2005–2008 Fannie zakoupila či se zaručila za riskantní půjčky ve výši 311 miliard neboli pětkrát víc, než za všechny předcházející roky dohromady. V roce 2000 oznámila, že do roku 2010 koupí riskantní úvěry ve výši dvou bilionů.

V roce 1999, v blížícím se závěru svého prezidentství, Clinton posadil do čela Fannie svého oblíbence jménem Franklin Delano Raines, jemuž se podařilo do vlastní kapsy nahrabat téměř 100 milionů dolarů. Podobně lukrativně povýšil svou oblíbenkyni Jamie Gorelickovou. Na ni se matně pamatuji z doby kongresového vyšetřování, když jako značná veličina na ministerstvu spravedlnosti (Department of Justice) zabraňovala snaze FBI a CIA vzájemně se informovat, poznatky sdílet v záležitostech mezinárodního terorismu. Jí tato nová pomlázka vynesla 75 milionů.

V roce 2004 však přece jen z Bushovy iniciativy došlo k jakémusi vyšetřování nepravostí. Kontroloři si ověřili příliš riskantní počínání těchto institucí, jejich scandalously mis-stated accounts s falešnými údaji o neexistujícím zisku víc než devíti miliard, na jehož základě ovšem došlo k vyplácení existujících prémií. Raines a celá řada dalších provinilců rezignovala. Poněvadž Raines byl (a ovšem stále je) černoch, onen kongresový Black Caucus zákonodárců se za něj vehementně postavil, zejména militantní zákonodárkyně Maxine Walters řádila a z řad rozhořčených se zaslechlo obvinění o „lynčování.“

Jestliže bychom se pídili o příkladu, jak si demokracie nemá počínat a jak důkladně se může diskreditovat, tady to máme. Fannie a Freddie, politicky korektně si počínající dojné krávy, s vedením pěchujícím si nejen vlastní kapsy, ale s měšcem otevřeným k potěše členů Kongresu v roli dohlížecí.. Došlo k obohacení pokladny, volebního fondu, celkem 354 kongresmanů a senátorů – převážně ale ne výlučně Demokratů, i na některé Republikány se dostalo. Toto bylo pořadí čtyř největších příjemců – samí Demokraté:

1. Senátor Christopher Dodd, předseda příslušného dozorčího vyboru (Banking, Housing and Urban Affairs Committee).

2. Senátor Barack Obama, člen výboru Federal Financial Management, teprve nedávno do Washingtonu dorazivší a tak spěšně a zručně se naučivší rýžovat.

3. Senátor Chuck Schumer, předseda Finance Committee.

4. Kongresman Barney Frank, předseda House Financial Services Commitee.

Bush se marně pokusil o zřízení zvláštního dozorčího výboru. Kongres, který zpravidla neváhá pustit se do vyšetřování všemožných trivialit, v tomto případě nesvolal jedinou schůzi k jedinému slyšení, nikdo nebyl trestán pobytem za mřížemi, nikdo nemusel peníze vracet. Onen Raines prý musel zaplatit pokutu ve výši 31,4 milionů, leč přemnohé mu zbyly, aby nadále v poklidu pobýval na Floridě a měl dál možnost vylepšovat svůj um na golfových prostorách.

Senátor John McCain se snažil prosadit Regulatory Reform Act, pohnout Kongresem, aby jednal a tak odvrátil nebezpečí, které hrozí celé ekonomii. Ani jeden z oněch čtyř největších příjemců finanční pozornosti nepodpořil jeho úsilí. Návrh zákona byl úspěšně blokován, z výboru se nikdy nedostal, hlasováno o něm nebylo.

Teď tedy štkát nad výsledkem – k potvrzení zkušenosti, že žádný dobrý čin nemá zůstat nepotrestán. Nad zranitelností globálně propojeného světa, nad lakotou všemožných spekulantů tohoto světa. Tak to aspoň vypadá v předvečer důležitých prezidentských voleb.