Prosinec 2008

Předsednictví

Fabrice Martin Plichta

Francie a zejména její hyperaktivní prezident Nicolas Sarkozy chtějí Česku vyfouknout „její“ předsednictví Evropské unii. Tato zpráva nedávno rozbouřila nejenom politický a mediální tuzemský svět. Událost sice zastínil volební debakl ODS, přesto hodně napověděla o francouzsko-českých vztazích a Evropě opět nabídla zvláštní obraz České republiky.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro týdeník Le Monde prohlásil, že „Češi nejsou většími euroskeptiky než ostatní“. Jeho slova však těžko někoho přesvědčila, byť má ministr pravdu. Podle výzkumů veřejného mínění řadoví Češi vskutku nejsou euroskeptičtější než třeba obyčejní Francouzi, Němci, Nizozemci. A možná je jich ještě méně než v citovaných zemích, což ale obraz země v zahraničí neovlivňuje.

Polemika posledních dnů se zkrátka neměla konat a já taky nemusel zase vysvětlovat přátelům i zvídavým Francouzům, že Češi opravdu nejsou většími euroskeptiky než jinde. Že za tento v Evropě rozšířený názor může hlučná menšina, jež ovládá místní důležitá média, a několik politiků, kteří od pádu komunismu jedovatý euroskepticismus rozpoutali. Na jejich postoje země doplácí právě v předvečer předsednictví EU.

Nikdo přitom nezpochybňuje kapacity České republiky zvládnout organizaci předsednictví, zpracovávat běžnou evropskou agendu. Pochybnosti se naopak vnucují v souvislosti s postojem k současné finanční krizi a ruské invazi do Gruzie. V těchto bodech se totiž hlavní čeští politici mezi sebou neshodnou a razí jak v zemi, tak i v Evropě minoritní ideologický diskurz. Což vyvolává obavy v Bruselu, Paříži, Berlíně nebo Římě. Navíc tento nesouzvuk není nový a víceméně převládá už od roku 1992.

Nejvíc se na něm podepsal současný nájemník Pražského hradu, Václav Klaus. Ostrých výpadů proti evropské konstrukci, nesčetných hanobení eura a odmítání evropské ústavy či Lisabonské smlouvy, kritik i udělování lekcí má na svém triku požehnaně. Důvěryhodnosti české vládě to zjevně nepřidalo.

Na druhé straně tak zůstává Mirek Topolánek. Zpočátku vlažný zastánce evropské myšlenky po příchodu do Strakovy akademie pochopil její smysl i odpovědnost Česka vůči Evropě. Právě na něho se od 1. ledna budou upírat všechny pohledy, na jeho bedrech bude ležet největší díl této odpovědnosti. Avšak zrovna teď Topolánkova strana rozjíždí jeho lynčování v zájmu jiných osobních i politických ambicí. Vskutku podivná příprava na úspěšné předsednictví.

(Respekt, www.respekt.cz)