Leden 2009

Čorti znajut aneb Teorie o teorii spiknutí

Luděk Frýbort

Teorie spiknutí je neprůkazná. Teorie nevinnosti zase naivní. Jisté je jen to, že sovětské, nyní ruské tajné služby existují a něco dělají, čorti znajut co.

Když se po odeznění polistopadového nadšení v myslích českých začínala šířit skepse, uveřejnil jsem v jednom exilovém časopise článek. Zabýval jsem se v něm otázkou, zda to opravdu byla jen vyčichlost komunistických idejí, která přiměla totalitní režim ke kapitulaci. Zda to skutečně bylo jen náhodou, že k témuž došlo téměř naráz ve všech satelitech Moskvy, nikde však jinde; zda spíš nešlo o dlouho připravovaný tah sovětských tajných služeb, jímž vybraní soudruzi vyměnili politickou moc za finanční a hospodářskou. Netrvalo dlouho a dostavila se reakce: jeden velmi vzdělaný pán dobrého jména odmrštil mé spekulace výrokem o teorii spiknutí, pro niž není žádných relevantních důkazů.

Nu věru, nebylo. Musely by to být velmi pitomé tajné služby, aby po sobě nechávaly důkazy. Ale co není dokázáno, mohlo se přesto dobře stát; kniha historie by velice zhubla, kdyby měla obsahovat jen děje dokonale prokázané a pominout všechny dohady, podezření, úklady neodhalené, zanechavší však neklamnou čichovou stopu. Mávnout rukou a na půl huby pronést - ach, teorie spiknutí, je dost laciný argument. Kde je podezření, mělo by být pátráno; a nelze-li vypátrat, aspoň si dát pozor. Může jít o fígl tak důmyslný, že se k jeho povrchu nedokopeš, což ale neznamená, že jej nebylo.

Máme dnes zase jednu takovou situaci, v níž je máloco prokázáno, ale čichová stopa zavání, až se Brdy zelenají. Ukazuje se, že protiradaroví aktivisté mají k dispozici značné částky peněz a jaksi nejsou schopní nebo ochotní sdělit od koho. Množí se chýry, dokonce z prostředí české bezpečnostní služby, že je země plná ruských agentů, snažících se ve veřejnosti vyvolat nálady proti radarové základně, a s úspěchem, jak patrno. A jacísi Rusové prý skupují nebo se aspoň pokoušejí v okolí budoucí základny skupovat pozemků, co jim kapsa stačí, a že jim stačí na hodně. To jsou dost vzrušující indikace; avšak Rusku nakloněná část tisku a politiků mává rukou, ach, zase taková ničím nedoložená teorie spiknutí. Jest teorie o teorii spiknutí velmi pohodlná a dá se jí odbýt všechno, co velmi výrazně zapáchá, ale nechce se na to myslet nebo se to nehodí do předem stanoveného vzorce.

Je možné, že tajemní Rusové skupují v Brdech pozemky, protože to chtějí mít blíž na houby. Prosím, vyloučit to nelze. Je však pravděpodobnější, že sledují cosi v souvislosti s radarem. Třeba si chtějí zajistit základnu pro příští řevy a demonstrace, třeba i pro něco onačejšího, však on ruský pan prezident darmo nemluvil o případném nasměrování raket na ten cíl. Dobráčci aktivisté mohli najít peníze ve škatuli pod postelí nebo jim je mohl darovat hodný strýček, proč ne, dějí se v Republice české takové pády, dokonce i mezi vyšším politickým panstvem. Ale je také možné něco jiného. Také průzkumnými agenturami uváděné dvou-třetinové odmítání radarové základny může být následkem zcela přirozených vlivů. Třeba se ti lidé bojí, aby se brdských lesů nezmocnili cizáci a tím neutrpěla naše suverenita. Nebo aby jim působením zhoubného záření nezkysla polívka. Možná je to i dezinformační akce rozměrů, jaké si stěží dovedeme představit. Nebyla by na tom božím světě první.

Špioni staršího typu byli ještě relativně poctiví hoši: hleděli proniknout do protivníkových tajností a využít jich k prospěchu vlastní země. Později k tomu přistoupil prvek ovlivňování veřejnosti: celý houf západních rozhlasových stanic vysílal do sovětského tábora ve snaze poskytnout tamnímu obyvatelstvu informace, jež mu domácí propaganda zamlčovala. Účinek byl jen částečný; Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu si mezi kvílením rušiček vyhledal ten, jehož názor byl i tak předem naladěn na jejich vlnu, kdežto přívrženců režimu se nedotkly. Teprve brežněvská KGB objevila a využila princip opačný, ne informace, nýbrž dezinformace. Pokryla svět svojí sítí a dosáhla ohromujícího úspěchu. Jakého přesně, nevíme dodnes. Víme jen, že od určitého historického bodu si západní veřejnost začala usilovně podřezávat větev pod vlastním zadečkem. Vznikaly nálady jednoznačně příznivé sovětským záměrům, iniciativy kryté bojem za mír a jinými ušlechtilými hesly rozvracely vůli Západu k obraně před Říší zla dokonaleji, než by to dokázaly tankové divize. Žil jsem v tom poraženeckém ovzduší a vím, o čem mluvím. Společnost, jejíž podstatná a velmi vlivná část přijala za svou zásadu lieber rot als tot - raději být rudý než mrtvý, byla na nejlepší cestě odevzdat rudému netvoru klíč od své svobody dobrovolně a s pocitem spravedlivosti. Zhroucení komunistického impéria jeho vlastní nemohoucností ve všech ohledech s výjimkou tajných a dezinformačních služeb přišlo opravdu v poslední chvíli.

Můžeme určit onen zmíněný historický bod, kde se nálady v západním táboře téměř naráz obrátily v prospěch Sovětů, ať chtěně či nechtěně. Bylo to tehdy, když jsme my křičeli svůj vztek a bezmoc vstříc tankům s rudou hvězdou na pancíři, a kdy přesně v týž okamžik vypukly na Západě studentské a jiné bouře v nepokryté snaze nahradit zaběhlý demokratický řád čímsi ... žádný nevěděl přesně čím, ale povykovali přeukrutně všichni. Jistého o tom jevu ovšem nevíme nic nebo téměř nic. Ještě dnes je bez zvláštních pochyb přijímána teze, že šlo o spontánní projev rozhněvané mládeže, jíž se znelíbil zatuchlý měšťácký svět jejích tatíků. A podezření, pokud se vyskytne, je odbyto poukazem na teorii spiknutí. Nedal bych za to moc, že i teorie o teorii spiknutí má svůj původ v dílnách KGB. Jenže dokažte to.

Kdysi uprostřed osmdesátých let se v Západním Německu mihl zprávami skandál: kterýsi sovětský diplomat se v podroušeném stavu holedbal, že když bude chtít, přivede do ulic padesát tisíc demonstrantů proti čemukoliv. Skandál rychle odezněl, aniž koho napadlo z něj vyvodit širší souvislost. Byl jsem z titulu svého povolání přítomen permanentním randálům desetitisíců profesionálních demonstrantů proti úložišti jaderného odpadu v Gorleben; kdo chtěl, mohl si všimnout souvislostí nasvědčujících tomu, že jsou iniciovány a financovány z druhé strany zadrátovaných hranic. Ale nevšiml si, a když, nic z toho nevyvodil. Když se po zhroucení Sovětského svazu nakrátko otevřely archivy, vyjevilo se z nich, že celé slavné mírové hnutí s jeho holubičkami a Joliotem Curie bylo filiálkou KGB. Mírové hnutí tím odhalením oněmělo, ale aby si někdo začal lámat hlavu, co kromě něj ještě sloužilo Sovětům a kdo všechno na provázku KGB tancoval, to se také nestalo. Ostatně se archivy brzy zase zavřely. Ví se jen, že provázků bylo mnoho - mluvilo se o 30.000 sovětských agentů jen v samotném Německu - a vedly až do nejvyšších politických míst. Do kterých, o tom se začaly vést nějaké řeči, ale sám tehdejší kancléř Kohl je velice rázně zatrhl, bůh ví proč.

Zkusme z toho udělat nějaký součet. Buď jsou všechna podezření bezpodstatná, nic než teorie spiknutí, s níž si pohrávají horké hlavy. Desetitisíce zaměstnanců KGB, po změně firmy FSB jen tak chodí do práce, dají kabáty na věšák, načež celý den pijí čaj a hrají šachy, kdepak aby proti něčemu intrikovali. Nebo spřádají ovlivňovací síť netušených rozměrů. Můžeme jen hádat jakých. Nezmýlíme se patrně, když učiníme odhad a pak jej zpětinásobíme. Statisíce a miliony účastníků mírových demonstrací. Vysoká většina občanů západních zemí, odmítajících až donedávna, někde až podnes, jadernou energii. Nenávistné protiamerické nálady v celém světě. Dvě třetiny občanů českých, mohoucích se pominout při pomyšlení na tu bílou kouli v Brdech. Nevíme, co všechno ještě; každá hysterická móda dneška, mířící ve svých důsledcích k oslabení hospodářské a obranné síly Západu, může - říkám může - pocházet z naznačeného zdroje. Co z toho je nebo bylo dílem náhody a co dílem cílené dezinformace, je obtížno soudit a nemožno dokázat. Všechno ale je či bylo velmi příznivé sovětským, potažmo ruským zájmům, vyvoď si z toho každý, co chceš.

Jsou však určité náznaky. Vím, že se nyní pouštím na kluzkou půdu; nevyhnu se v následujících řádcích poukazu na konkrétní osoby, které se mohou cítit dotčeny. Ale budiž. Povšimněme si náhlých obratů ve smýšlení určitých vysokých pánů. O německého pana exkanléře Schrödera jsem se otřel už víckrát; pamatuji časy, kdy k Rusku zaujímal velice rezervované stanovisko, a náhle jako by bičíkem švihl, zamiloval se do vládce Putina, kde může se ho zastává, cokoliv podivného udělá, vše pln horlivosti vysvětluje a obhajuje, i výborně honorovanou funkcí ve státním podniku Gazprom se od něj obdařit dal ... projev nezištného přátelství? Odměna věrnému služebníku? Čorti znajut.

Ale netřeba chodit za hranice zemí českých; také pan Paroubek nejdřív ve prospěch brdského radaru mluvil a co předseda vládní partaje tu ideu prosazoval, a najednou jako by bičíkem... Třeba je to jen volební propočet. Odpůrci radaru, jak známo, mezi občanstvem převládají, i je výhodné zahovořit v jejich smyslu. Kdyby zase nebylo té divné reakce na zprávu o neobyčejné úrodě ruských agentů v království českém a jejich rejdění kolem radarové základny. Panu Paroubkovi prý připomíná takové ty kampaně o mandelince bramborové ... inu, kdoví jestli netrefil hřebík na hlavičku. Praštěná komunistická fáma o mandelince bramborové, potměšile rozhazované americkými letadly, byla dílem snahy o roznícení hněvu vůči Americe, který začátkem padesátých let asi ještě nebyl, jaký měl být. Kampaň o man ... ech, o radarové základně v Brdech... Nenese se týmž směrem? A náhodou, nebo s jistým úmyslem? Nevíme a vědět nebudeme, leda bychom dovlekli pana Paroubka na mučidla. Ale myslet své si můžeme.

Ctného pana prezidenta do té společnosti nechci zatahovat; jeho rusofilství je známé a nezastírané, jeho přinejmenším vlažný vztah ke komunismu také, třeba ta obhajoba ruských tanků v Gruzii vyplynula z jeho nejniternějších citů. I když zase: kdož ví, co se kde peklo o pár měsíců dřív, než se Václavák rozezvonil klíči. Může být, že se tenkrát rozhodily všelijaké háčky a leckterá rybička se na ně chytila, a ráda. A nejen v království českém; i jinam můžeme podle různých náznaků ukázat prstem a v dobré polovině případů se nezmýlíme.

Jak všechno shrnout? Teorie spiknutí je neprůkazná. Teorie nevinnosti zase naivní. Jisté je jen to, že sovětské, nyní ruské tajné služby existují a něco dělají, čorti znajut co. Poznatelná nebo odhadnutelná je desetina toho ledovce, a kdoví jestli. Ostatek leží a pravděpodobně i zůstane ležet v temných hlubinách. Domýšlet si však není zakázáno. Lidé, bděte, říkával ... Karel Hynek Mácha?