Leden 2009

Rytíř smutné postavy, přesto však rytíř

Luděk Frýbort

Já, prosím, si věru nepotrpím na stranu ODS. Nezapomněl jsem jí, že vnesla do české politiky spáření veřejné služby s kšeftem nejnižší úrovně, politický cynismus, hrabivost, ošklíbnutí nad morálními hodnotami. A účelové spojení s kýmkoliv, hlavně že zůstal zachován žebříček k moci a prachům; marťany nevpustil na politickou scénu teprve pan Paroubek, nýbrž Václav Klaus svým principem opoziční smlouvy. To všechno předesílám, abych nebyl nařčen z nekritického fandění straně páně Topolánkově. Nyní však, kdy zmíněnému muži teče voda mocným proudem do bot, se jej chci zastat.

Pozor, pošklebníci, pozor všichni, kdož se sbíháte k metání kostek o zbytky Topolánkova roucha, zmlkněte na chvíli a postůjte v úctě, neboť nemá a nikdy neměla vaše partaj - a kdoví, jestli která jiná - člověka, který by mu sahal ke tkaničce od podvlékaček. Třebaže se pan Topolánek nejednou projevil neotesaně, hrubě až hulvátsky, třebaže si, venkovský chasník, rychle osvojil panské móresy, dal se ke svým zábavám vozit vládním letadlem a zaskvěl se i lecjakým jiným úletem, nelze mu upřít kus ducha rytířského. Rytíř je ten, kdo zůstane na bojišti třeba sám, když ostatní uprchli. Kdo bojuje za věc, již uznal za správnou, když figury nízkého ducha ji dávno opustily jako neužitečnou. Kdo se dovede rozjet s dřevcem proti větrnému mlýnu navzdory tomu, že se mu kdekdo posmívá a těší se z jeho nezdaru. Jest pan Topolánek rytíř smutné postavy, přesto však rytíř. To je víc, než o sobě mohou říci jak ti, kteří se derou na jeho místo, tak ti, kdož právě září úspěchem, jejž dosáhli správným odhadem těch nejtupějších pudů nejtupější části voličstva.

O nutnosti reforem, když státní kára zabředne do bažiny a není cesty ven, dokáže žvanit každý. Méně je těch, kteří cestu reforem skutečně nastoupí; a jen málokdo od nich zase neuteče, zjistiv, že vedou k poklesu voličské přízně a tím i odlivu z jeho korýtka. V tom je premiér Topolánek osamělým příkladem. Též samostatnost úsudku zdobí ducha rytířského: vstoupilť panoš Mirek do služeb vévody Klause, zcela oddán jeho ideám. Postupem času se však od nich oprostil a dnes dovede konat skutky, nad nimiž jeho někdejší mentor vyskakuje z kůže: stvrdit svým hlasem evropskou smlouvu, podpořit stanovisko Západu v záležitosti Gruzie a jiných patálií toho rázu, na příchylost svého mistra k ruskému dubisku se neohlížeje. Dozrál tak v cosi, co lze zvát zárodkem státníka; a snad se nemýlím, soudím-li, že by do státnického roucha dorostl cele, kdyby mu byl dopřán čas.

Jenže, jak vše nasvědčuje, to je právě to, co se nestane. Možná se ve svých funkcích dožije, osamělý vůdce rozbíhajícího se houfu, konce legislativního období, možná ho dřív svrhne ze sedla někdo z těch, kteří mu teď jeden po druhém vypovídají poslušnost, déle než do voleb však určovat směr české politiky nebude. To bude přenecháno kramářům poslední jakostní třídy, tlučhubům, jejichž jediným politickým nadáním je chytat hlupáčky na vějičku slibů, jež nemohou splnit, ani kdyby náhodou chtěli. Natož když je to ani nenapadne. Jakáž pomoc, i houfec musí být aspoň trochu rytířský, má-li být úspěšně veden rytířem, toho je však český, ve svém nejvlastnějším jádře poddanský lid beznadějně vzdálen. Lid, který učiní ústředním bodem svého volebního rozhodnutí směšný poplatek třiceti kaček. Zaslouží si vypít kalich hořkosti až do dna, a také si jej vypije.

Možná by bylo nejlépe, kdyby se ze lsti a podvodu zrozená partaj ODS rozpadla na tolik kusů, kolik ctižádostivečků se v ní právě pere o moc. Kdyby si znamení pravicovosti, hluboce menšinové v této proletářské zemi, vkreslil v erb někdo jiný, důvěryhodnější. Kdyby se pan Topolánek ujal vedení houfu třeba menšího, ale odvážného, k svému programu stojícího, takticky sem a tam nepobíhajícího. Ale odpusťte, to jsem příliš popustil uzdu svým citům, pomalu už dvacet let bylo dáno národu českému, aby si z kožichu vytřásl komunistický liják, a nedotáhl to dál než pod okap zlodějského postkomunismu. A už se pod ním uvelebil, trochu žbrblá, ale ve skutečnosti si nic jiného nepřeje, budiž mu Bůh milostiv.