Leden 2009

Speciální jednotka StB měla vraždit uprchlíky

Jiří Šťastný

Unést nebo zabít, tak zněl rozkaz StB, když v druhé polovině 60. let zřídila speciální skupinu špionů pověřených likvidací "zrádců režimu", kterým se podařilo utéct na Západ. Komunisté a tajná policie se tak chtěli zbavit lidí, které považovali za své největší nepřátele. Jednotka vznikla na rozkaz tehdejšího ministra vnitra Lubomíra Štrougala.

cíle si speciální útvar s názvem Vlast vybral například Ctirada a Josefa Mašínovy. Oběťmi však měli být také bývalí pracovníci StB, kteří přeběhli k západním tajným službám a předali jim důležité informace. Na seznamu se tak ocitl i vojenský přidělenec v USA František Tišler, který v roce 1959 utekl k Američanům.

Speciální útvar skončil svoji činnost na přelomu let 1967 a 1968 a žádnou z plánovaných vražd nakonec neuskutečnil. Podle historiků však je možné, že provedl několik menších "cvičných" akcí, které zatím čekají na odhalení.

"Do služby zvláštního určení byli vybíráni tehdejší nejlepší kádři tajné policie a byla to nejtajnější část rozvědky," řekl MF DNES ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, který s tímto odhalením vystoupí na dnešní konferenci (20. 11. 2008 - pozn. red. CS-magazínu) věnované sovětské tajné službě KGB. Právě ta totiž dala ke vzniku zabijáckého útvaru StB pokyn. Jednotka vznikla na rozkaz tehdejšího ministra vnitra Lubomíra Štrougala. "Kde se bude jednat o mimořádné poškození zájmů ČSSR a kde pro to bude právní podklad spočívající v odsouzení zájmové osoby čs. soudy k trestu smrti, bude po příslušném schválení a pokynu přistoupeno k její fyzické likvidaci přímo na území cizího státu," píše se v dokumentu tajné policie.

Vražda byla jen jedním ze způsobů, jak se chtěl režim se "zrádci" vypořádat. Podle směrnic tajné policie měli být především unášeni do ČSSR. Pokud by se plán nezdařil, měla StB západní službu přesvědčit, že uprchlík stále pracuje pro komunistickou rozvědku, a tak ho zdiskreditovat. Vražda byla mezi metodami sice až na posledním místě, ale režim si pro ni dokonce našel bizarní právní zdůvodnění. "Jinými slovy tento úsek by měl pracovat pouze na těch osobách, které byly v ČSSR zákonně odsouzeny k těžkým trestům, pomáhal by svými prostředky realizovat rozhodnutí čs. soudu a stal by se tak vlastně výkonným orgánem čs. soudnictví v zahraničí..." konstatuje jeden z dokumentů StB.

Pravomoci útvaru byly obrovské. Stál na samém vrcholu komunistické rozvědky a mohl si vyžádat jakékoli informace nebo potřebné agenty ze všech dalších útvarů. Spolupracovníky si vybíral nejen mezi agenty StB, ale i v seznamech kriminálníků. Tabulková místa pro tyto lidi na špinavou práci je oficiálně nazývala vykonavateli. Podle Žáčka byl útvar inspirován KGB, která měla podobné praktiky v arzenálu už od 20. let minulého století a vykonávaly je speciální útvary pro "mokroje dělo", slangově vraždy.

Služba zvláštního určení vznikla v roce 1963, původně jako diverzní skupina pro boj v týlu nepřítele. S nasazením se však počítalo nejen v případě válečného konfliktu. Na pokyn KGB měla přidělený prostor Německa, Francie a Beneluxu. Záškodníci měli především ničit ropovody, důležité továrny, ale také vládní kryty nebo archivy zpravodajských služeb.

Když pak v roce 1966 vnikla na útvaru speciální složka zaměřená na "zrádce", KGB požádala StB, aby na jejich seznam zařadila také dva sovětské přeběhlíky, Jurije Nosenka a Vladimira Petrova. Ale vše zůstalo jen ve fázi příprav. Žádná ostrá akce se neuskutečnila.

KGB měla vznik útvaru pod naprostou kontrolou. "V rámci předávání know-how KGB Čechoslovákům radila, i jaké používat zbraně," tvrdí Žáček. Sověti například zdůrazňovali nutnost ovládat i zbraně ukradené během možné akce nebo při každém nasazení postupovat odlišně, aby stejný způsob provedení neukazoval na StB. "Těm nejlepším dali to nejlepší," říká ironicky historik.

(MFDNES)