Leden 2009

Pirátství stále víc kvetoucí

Ota Ulč

Vracím se k tématu o činnosti, klasickou definicí vyjádřené jako „násilný akt v mezinárodních vodách soukromým plavidlem proti jinému plavidlu za účelem lupu (animus furandi)“. Pirátství jako zcela první bylo prohlášeno za mezinárodní zločin, jeho provozovatelé za „vyvrhele, psance lidstva“ a kterýkoliv stát by je mohl pravomocně odsoudit. Tedy i Česká republika, tolik suchozemská, ač na Labi, natož Nežárce nebudou řádit korzáři, individua s černým flastrem na vyloupnutém oku, belhat se s jednou dřevěnou nohou.

Odborníci jako třeba John Burnett, autor knihy Dangerous Waters: Modern Piracy and Terror on the High Seas, tvrdí, že je daleko snazší vyloupit loď než banku, zmocnit se nákladu a posádky a domáhat se výkupného. Vyzbrojeni nejen kudlami a bambitkami, ale i moderními zbraněmi včetně raketometů činí vzrůstající škody, které zásluhou globalizace pocítí i česká hospodyňka při nákupu v supermarketu. Nejvíc mediální pozornosti se donedávna věnovalo malacké úžině (odvozeno od slova Malacca v Malajsii, nikoliv Malacky na Slovensku) tam v sousedství Indonésie a Singapuru, trase, kudy pluje jedna třetina všeho světového obchodu a převážné množství ropy pro Japonsko, Čínu a Koreu.

Poslední dobou se však pirátství nejvíc daří v blízkosti Somálska, státu ve stavu totálního rozkladu, ve vodách Rudého moře, Suezského průplavu, zálivu Adenu s dosud velmi čilou námořní dopravou 20 000 lodí ročně. Islámské soudy nad piráty vynášely tresty smrti, ale po vpádu etiopských vojenských jednotek a zrušení těchto soudů došlo ke značnému rozmachu pirátství sponzorovaného lokálními somálskými vládci. Za necelý rok 2008 tam piráti zaútočili na 95 lodí, z nich 30 se zmocnili a 14 dosud drží. Značné mediální pozornosti se dostalo ukrajinské lodi Faina s plným nákladem nikoliv mírumilovného zboží včetně 33 ruských tanků T-72. (Pirátům se však dosud nepodařilo dostat tyto velmi těžké pancéřové kolosy na souš.)

Ještě slavnějším se ale stal tanker Sirius Star, 330 metrů dlouhý obr s tonáží třikrát větší, než mají mohutné válečné mateřské lodě, vlastněný saúdskou ropnou společností Aramco, s nákladem dvou milionů barelů ropy v odhadované hodnotě 100 milionů dolarů – čtvrtiny denní produkce království. A této velelodi s posádkou 25 mužů se 15. listopadu zmocnili piráti 450 mil od pobřeží přístavu Mombasa čili hodně daleko od zálivu Adenu.

Američané mají s pirátstvím nejednu zkušenost. V relativně krátké historii své země, začátkem devatenáctého století, v době prezidenta Thomase Jeffersona, došlo k válce s tzv. Barbary States – Maroko, Alžírsko, Tunis, Tripolis (nynější Libye) – přepadávající lodě a vymáhající výkupné. Po několika letech ošklivých střetů se vojenským zásahem podařilo znemožnit další řádění. Došlo k uzavření jakéhosi míru a současně i oslabení těchto států, což umožnilo jejich kolonizaci Francií. Sto let byl pokoj, až došlo k incidentu zajetím řecko-amerického občana. Tehdejší prezident Theodor Roosevelt poslal flotilu na trestní expedici, marocký sultán se dovtípil a přestal zlobit. Toto vyřešení přispělo k Rooseveltově popularitě a jeho znovuzvolení.

Nechápu obtížnost vyřešení současné krize. Na své nedávné (březen 2008), měsíc trvající plavbě v Pacifiku po stopách bojišť druhé světové války, přišla také řeč na piráty. Dozvěděli jsme se, že flotila naší Holland America Line je vybavena vodními děly (water canons) a vysokofrekvenčním, ušní bubínky drásajícím varováním (high pitch warning) v pěti jazycích. Jiné zbraně nemají. Rovněž neměly nynější prý novinku ochranné elektrické sítě s nábojem 9000 voltů.

Jak se ale vůbec může pirátům povést, aby po žebříku mnoho metrů vysoko vyšplhali na palubu? Což na ní nemůže stát někdo s kyjem , aby praštil vetřelce přes hlavu nebo ho kulemi provrtal? Nejen Američané doporučují rejdařům, aby na jejich lodích vykonávali službu patřičně vyzbrojení a trénovaní strážci. Něco takového ale rejdaři rezolutně odmítají. Argumentují ultrachamberlainovským způsobem, že takové opatření by přimělo piráty k používání ještě nebezpečnějších zbraní. S takovým uvažováním by ovšem nikdy nemohlo dojít ke zdárné obraně čehokoliv.

Rovněž řada států, pod jejichž vlajkou lodě plují a tam se registrují, výslovně zakazují jakéhokoliv obranné ozbrojování. Též mě mate mínění některých soudů o údajných potížích s jurisdikcí, který stát že by měl proti takovým zločincům zasáhnout. Vždyť přece pirátství už před několika stoletími bylo vyhlášeno za mezinárodní zločin, opravňující kterýkoliv stát je trestat.

Rejdaři by ovšem nejraději přenesli odpovědnost na státní orgány, zejména na ty americké, globálně tolik nenáviděné. Zbylá supervelmoc, onen policajt a hasič světa, se k takovým úkolům oprávněně nehrne. Prozatím takto zasáhla jen indická fregata – doprovodná válečná loď, která se podílela na vzájemné kanonádě s pirátským plavidlem, úspěšně pak potopeným.

Pojišťovny zvyšují své sazby, výdaje s přepravou zboží rostou. Lodi se začínají vyhýbat riskantní trase Suezským průplavem a raději volí mohutnou objížďku kolem afrického kontinentu. Příklad: cesta tankeru s ropou z Perského zálivu Suezským kanálem do Rotterdamu je 6434 námořních mil dlouhá, trvá 75 dní a přijde na 3,75 milionů dolarů. Táž cesta kolem mysu Dobré naděje se ale prodlouží na 11 169 námořních mil, potrvá 95 dní a bude stát 4,75 milionů dolarů. Značné ochuzení pocítí Egypt, neboť inkasované příjmy za tranzitní poplatky Suezem jsou jeho třetím největším zdrojem valut – 5,2 miliard dolarů v 2007. Víc pouze přináší turismus a poukázky peněz, svým rodinám zasílaných Egypťany na práci v zahraničí (FT, 21. 11. 2008).

Prozatím ještě nedošlo k výrazné spolupráci pirátů a islamistů, mezinárodních teroristů. Jedni baží po lupu, materiálních statcích v tomto životě, zatímco ti druzí se soustřeďují na službu Alláhovi, všelijak interpretovanou. Prozatím se lze jen dočíst o požadavcích Al-Kájdy, aby se piráti vyhýbali muslimským plavidlům. Pokud by ale došlo k alianci těchto dvou zkázonosných zdrojů, třeba synchronizovaným proniknutím do přístavu, vyhozeným pak do povětří, již zmíněný autor Burnett předpovídá, že v porovnání rozsah způsobené škody by znicotnil útok 11. září 2001 na minor inconvenience (menší nepříjemnost, nesnáz).

V rámci rostoucí a do značné míry již dominující globalizace tento fenomén pirátství vlastně přispívá k mírové koexistenci ve světě, kdy i tradiční rivalové – Indie a Pákistán, Řecko a Turecko, Amerika a Rusko - spíš budou spolupracovat ruku v ruce. Ocitnout se tak doslova na téže lodi, kde by rozumným počínáním mohli přispět i tak výstředně netolerantní wahábbisté Saúdské Arábie či dokonce i fanatici, potrhlíci Ahmadínežádova typu.