Leden 2009

Výhody řízného zacházení

Ota Ulč

V dřívější trojici článků o prezidentské předvolební situaci v Americe jsem se též zmínil o McCainově kategorickém, stoprocentním odmítnutí nešetrného zacházení s polapenými činiteli Al-Kájdy, formou tzv. waterboarding – vyslýchaného teroristu trošku jakoby potopit, ale neutopit. McCain, který prožil pořádná muka ve vietnamském zajetí, má nepochybně spoustu zkušeností, jež věru nelze závidět, což ale neznamená, že má pravdu, když tvrdí, že ono „mučení“ – hrozba hodně nepříjemného zásahu – je nejen neospravedlnitelné za všech okolností, ale beztoho nic nevyřeší. Jeho zdůvodnění je tedy jednak nemorální, jednak nepraktické. Svou námitku jsem vyjádřil takto: „Dojde k zatčení teroristy, který ví, kde, třeba v New Yorku, je atomová bomba, připravená k výbuchu. Bude milion mrtvých. On ale odmítá mluvit. Bude tedy mravnější obětovat ten milion nevinných? Třeba by se rozpovídal, přiblížit žhavý doutník k jeho oku. Nebo, jestě líp, na stůl položit louskáček, s informací, že jím se drtí varlata. Nepěkná představa, že ano. Což si myslíte, že po útoku jedenáctého září Al-Kájda už neměla zájem Americe dál ubližovat? A že ti pochytaní, kteří přece jen promluvili, tak udělali příliš dobrovolně?“

Posléze jsem se začal rozhlížet po důkazech, zdůvodnění vysloveného předpokladu, a ledacos jsem posbíral. Začněme s velkým výběrem tzv. high-tech techniques, které má CIA k dispozici: odposlouchávání úřadů, ambasád, mešit, s použitím laserových paprsků se zaměřením třeba na talíř či stolní lampu. Dostatečná vibrace umožní dodat případně užitečné informace k uším zájemců. Instalované miniaturní štěnice, jemňoučké jak lidský vlas, unikají elektronickému odhalení.

Při honbě za teroristy užitečně se uplatňuje GNAT - z dáli řízené letadlo bez pilota, osmimetrový výrobek firmy General Atomics. Ve výšce až osmi kilometrů poklidně se pohybuje, ve vzduchu vydrží 48 hodin a zásluhou radaru LYNX ve dne v noci a za každého počasí až do vzdálenosti 16 mil čili 25 kilometrů rozpozná každou maličkost, pouhých 10 centimetrů - prozatím nic menšího.

Ono hrůzné slovo torture: není mučení jako mučení. Nic středověkého, natahovat na skřipec či lámání kostí v kole. The Washington Post informoval (26. 12. 2002), že lapení Al-Kájda operatives odmítají vypovídat, na což jejich neúspěšní vyšetřovatelé reagují odpíráním spánku, ostrým světlem nebo naopak s černou kápí na hlavě stát několik hodin.

Takové či onaké, užitečné ovoce to přináší, jak dokázal Khalid Sheikh Mohammed (takto psán v angličtině), věk 37, hlavní velitel teroristických akcí ve světě, realizátor záměrů Usámy bin Ládina, s největšími zásluhami na útoku 11. září 2001 – toť jeho vlastní slova. Tento zkázonosný KSM 28. února 2003 letěl do pákistánského Islamabádu, kde ve tři hodiny ráno v prostorné vile byl nepříjemně vyrušen z pokojného spánku. Při té příležitosti došlo též k zatčení Mustafy Ahmeda al-Hawsawiho, činitele, který měl na starost financování oné 9/11 akce z fondů UAE (United Arab Emirates).

KSM se ovšem zatčení značně, leč zbytečně, vzpouzel, odmítal odpovídat, vypovídat – dočasně. Lze se jen domýšlet, co ho asi přimělo ke spolupráci. Během několika měsíců protokoly s jeho výpovědí nabyly výše přesahující jeden metr. KSM se svěřil s podrobnostmi, například s připravovaným útokem na budovy jako veřejná knihovna (Library Tower) v Los Angeles, s detaily, kde uložit výbušniny, aby se tak zabránilo záchraně lidí, explozemi uvězněných na vyšších poschodích.

Vyšetřovatelé se dozvěděli o plánech útoku na Sears Tower v Chicagu, kdysi nejvyššího mrakodrapu světa, v New Yorku též na Empire State Building, na burzu (New York Stock Exchange).

KSM se pochlubil osobním výkonem, jak vlastní rukou uřízl hlavu americkému žurnalistovi („decapitated with my blessed right hand the head of the American Jew Daniel Pearl“) a přípravami zavraždění bývalých prezidentů Cartera a Clintona.

Rovněž poskytl užitečné informace o snaze Al-Kájdy získat biologické zbraně velmi hromadného ničení, o výrobě anthraxu, o kontaktu s třemi individui, z nichž ale identifikoval jen jednoho – teroristu jménem Yazid Sufat. Toho Američané měli ve vazbě již před zatčením KSM, aniž ale věděli o jeho roli v souvislosti s anthraxem.

KSM informace vedla k zatčení Ihymana Farise v Ohiu. Ten byl pověřen destrukcí mostu v Brooklynu. (Faris se přiznal a 28. 10. 2003 obdržel trest 20 let trvajícího pobytu za mřížemi.)

KSM byl studnou dalších užitečných informací o záměrech Al-Kájdy i mimo americké břehy:

Útoky na americké konvoje v Afghánistánu a lodě kotvící v cizích přístavech.

Útoky na americká a izraelská velvyslanectví v řadě zemí.

V Londýně zničit proslulý symbol Big Ben a rovněž letiště Heathrow.

Panamský kanál, zasáhnout tuto významnou tepnu světového obchodu.

Několik cílů v Turecku.

Též noční kluby v Dubai.

KSM se rovněž rozpovídal o Majidu Khanovi, kolegovi teroristovi, jehož už ale Američané měli ve vazbě. Teď se dozvěděli o jeho aktivitách, včetně distribuce fondů (50 000 USD) kádrům pracujícím pro Hambaliho, velitele filiálky Al-Kájdy v jihovýchodní Asii, známé jako J-I. Američané dupli na Khana a ten se přiznal, že peníze předal kontaktu jménem Zubair. Dodal popis osoby, což vedlo k jeho zatčení. Od Zubaira získaná informace vedla v Bangkoku k lapení solokapra Hambaliho. Po zatčení Hambaliho, KSM byl znovu vyslýchán, což přineslo ovoce v podobě identifikace a zatčení Hambaliho bratra v Pákistánu, a následné likvidaci sedmnáctičlenné buňky J-I v jihovýhodní Asii.

CIA úspěšné použití oné aggressive tactics se u KSM bohatě vyplatilo, stejně jako v předchozím případě prominentního činitele jménem Abu Zubaydah. U obou se ale FBI (Federal Bureau of Investigation), pověřená vyšetřováním na domácí americké půdě, na méně než něžných metodách CIA odmítl podílet. Takže nic shora zde uvedeného se nemuselo vědět a tedy i nemohlo zabránit.

Jestliže Al-Kájda měla za lubem zabití Cartera a Clintona, že by nebyl zájem zlikvidovat Bushe, přece daleko většího zloducha? O to se 10. května 2005 v Gruzii, na náměstí v Tbilisi, pokusil, leč neuspěl (do šátku zabalený granát neexplodoval) jakýsi nespokojenec Vladimir Arutyunov. K činu se přiznal a svůj motiv vysvětlil jako snahu o potrestání Bushe pro jeho příliš příznivé, mírumilovné zacházení s muslimy. Příliš příznivé. Kdepak, všem lidem se vskutku nelze zavděčit. Popudlivý Gruzínec dostal doživotí.