Leden 2009

Povolební přemýšlení

Ota Ulč

V přemnohých textech, zabývajících se americkým prezidentským utkáním v listopadu 2008, jsem nezastíral své sympatie pro republikánského kandidáta Johna McCaina, aniž ale popíral velkou pravděpodobnost vítězství Baracka Husseina Obamy, čehož jsme se věru dočkali.

Taková je zkušenost v této zemi, že po osmi letech pobytu v Bílém domě téhož nájemníka, národ pak dychtí po změně, na bedra dosluhujícího naloží naakumulované minusy, víc či méně oprávněné. George W. Bush, fackován vlevo i vpravo, končí s vesměs neblahým hodnocením jako údajně nejhorší prezident moderního věku. Odpovědný za velké výdaje, rekordní rozpočtový deficit, i když to není prezident, ale Kongres rozhodující o utrácení peněz daňových poplatníků. Za válku v Iráku, jež proti všeobecnému očekávání má ale naději dobře skončit, a tak se zasloužit o náramný precedens zrodu když ne demokratické, tak aspoň demokratizující země, té prozatím jediné v arabském světě. Za kovbojskou diplomacii počínat si unilaterálně bez spojenců, na jejichž podporu se ovšem nedalo spoléhat, jak dokázala jejich neochota cokoliv smysluplného podniknout, kloudně zareagovat na Saddámovo opovrhování rezolucemi OSN. Pominuto, že Bushovou zásluhou se černoška Condoleezza Rice stala ministryní zahraničních věcí, že po 11. září 2001 na území USA nedošlo k jedinému úspěšnému zkázonosnému zásahu Al-Kájdy – na rozdíl třeba od zkušenosti v Londýně či Madridu. Bush se ovšem může konejšit precedentem v případě hodnocení Harry Trumana, opustivšího Bílý dům nikterak oslavován, a teď, s odstupem času, historie ho hodnotí značně vysoko. Takže, kdo ví, nikdo neví, jak historie bude reagovat v Bushově případě.

Každopádně, stratégům Obamovy kampaně se podařilo prezentovat McCaina jako pokračovatele Bushe, jakkoli on s ním v přemnohém nesouhlasil. K porážce přispěly i další faktory – velký přísun peněz Obamovi, porušivšímu svůj závazek respektovat federální pravidla financování kampaně. O obamamánii se značně zasloužila média, nejvlivnější sdělovací zdroje. Mark Halperin, editor významného týdeníku Time, rovněž se značně provinivšího, měl aspoň tolik integrity, že po volbách přiznal pravý stav věcí - mimořádnou zaujatost (extreme bias), odporné, hnusné selhání (most disgusting failure).

V těchto dosavadních sděleních není nic zvlášť objevného. Značně mě ale překvapil posun volebních preferencí mohutnící menšiny oněch Hispanics či Latinos, španělsky vesměs či zcela výlučně komunikujících přistěhovalců z Latinské Ameriky, zejména ze sousedního Mexika. Předchozí zkušenost vůbec nepodporovala předpoklad oné černošským politikem Jesse Jacksonem prosazované tzv. Rainbow Coalition – „duhové koalice“ menšin, pod černošským vedením ovšem. Katoličtí a značně se rozmnožující Hispánci již svým počtem vtlačili na druhé místo černochy, si stále udržují primát v oblasti politické, v přednostním získávání rolí starostů, radních, policistů, hasičů, úředníků všemožného druhu. Hispánci též začali úspěšně konkurovat v soukromém sektoru, například ve stavebnictví, domáhat se výhod Affirmative Action.

Nelze smysluplně mluvit o této menšině bez zmínky o jejích soukmenovcích, v USA ilegálně setrvávajících v rekordním počtu odhadovaných dvanácti milionů. Došlo k iniciativě v Kongresu docílit reformy stále míň udržitelného stavu. Tu nejvíce prosazovali dva senátoři – Edward Kennedy a John McCain, v přemnohém jiném si politicky a ideologicky vzdálení. Reforma měla podporu i v Bílém domě, ale zkrachovala kvůli odporu ve sněmovně reprezentantů. McCain si svou iniciativou znepřátelil konzervativní vrstvy ve vlastní straně, aniž ale získal podporu v komunitě, v jejíž prospěch se takto politicky riskantně angažoval. Výsledkem bylo potvrzení přečasté zkušenosti, že žádný dobrý čin nemá zůstat nepotrestán.

Census Bureau informuje, že španělsky mluvící obyvatelstvo značně mohutní. Zatímco v období 2000 až 2006 celková populace USA vzrostla o 6,1 %, v případě Hispánců to bylo 24,3 %. Sice nevzplála jejich sympatie vůči černochům, ale rovněž u nich nevzrostla popularita republikánské strany.

Jak velký podíl viny lze přisuzovat posléze neúspěšné reformě imigračního zákona, který tolik prosazoval neúspěšný McCain? Však i v Arizoně, jeho vlastním státě, Hispánci dali přednost Obamovi podstatným rozdílem (56% ku 41%). Řada analytiků se domnívá, že víc než neúspěch reformy tyto voliče odradil údajně urážlivý postoj, tón republikánských kandidátů .

Na Floridě, kde uprchlíci z Castrovy Kuby v roce 2004 tvořili převážnou (90%) většinu latinského voličstva a republikán Bush zvítězil s dvanáctiprocentním náskokem, v roce 2008 republikán McCain utrpěl patnáctiprocentní prohru. Co se stalo, přihodilo, ve státě, kde nyní sídlí téměř každý desátý Kubánec, kde Miami je po Havaně největším kubánským městem? Nikdo přece nebyl a není víc antikomunisticky nabroušený než tento druh exulantů: jejich politickému temperamentu určitě víc vyhovoval republikánský než demokratický postoj vůči Castrovu údajnému ostrovu svobody. Floridští Kubánci si lety značně polepšili, úspěšně se uplatnili v rolích podnikatelů, bankéřů, jsou mezi nimi lékaři, právníci, profesoři, zákonodárci. Kde je tedy vysvětlení?

Je v počtu a jeho složení. Do USA se valí a stále přibývá jiný druh latinskoamerických příchozích, jejichž většina – na rozdíl od původní středostavovské vlny z Kuby – má nízkou vzdělanost, nízkou kvalifikaci a trčí na nejnižších stupních socioekonomického žebříčku. A právě ti přibývají a stávají se významnou součástí Demokratické strany. Mezi voliči Colorada je jich již 13 procent, v Nevadě 15 procent a v Novém Mexiku dokonce 41 procent. Tento posun pak důkladně přetváří celonárodní voličskou mapu a podle některých insiderů (jako například Michael Gerson, bývalý Bushův speechwriter, v liberálním zdroji Washington Post, září 2008) na velmi dlouhou dobu vylučují příležitost Republikánů do Bílého domu se znovu nastěhovat.

Dlouhobé prognózy jsou z hlediska Republikánů méně tristní. Washingtonský týdeník The Weekly Standard cituje (24. 11. 2008) bývalého poradce WTO (World Trade Organization) Philippe Legraina, že zatímco pouhých 8 procent v cizině narozených Latinos uzavírá manželství s partnery bez hispánských kořenů, v druhé generaci je jich již téměř třetina (32 %) a v třetí generaci nadpoloviční většina (57 %). Integraci, asimilaci, se věru daří. Například Jeb Bush, bývalý guvernér Floridy – a též bratr teď doslouživšího 43. prezidenta - žije v manželství s kráskou mexického původu a mají spolu tři děti.

Časem mnozí monolingvální přistěhovalci bez zvláštní kvalifikace si polepší a s růstem jejich životní úrovně se změní jejich politické preference, z mnohých se stanou republikáni. V té době však nejen McCain, ale i Obama už budou po smrti.