Leden 2009

Obama hraje vylepšené Bushovy housle

Finrod Felagund

Barack Obama ještě neměl ani inauguraci a už se objevuje jeho zahraniční politika - s níž já osobně sice navýsost souhlasím, ale jeho (zejména evropští) fanoušci nejspíš utrpí v dohledné době infarkt. Obama totiž oprášil Brzezińského doktrínu a začal rozehrávat mnohem větší geopolitickou hru, než George Bush.

Předně Obama ohlásil hlavní priority své zahraniční politiky - a sice stažení vojsk z Iráku (potud jsou moji evropští spoluobčané nadšeni) aby tato mohla posílit vojska v Afghánistánu. Pročpak tam? Protože Obama za prioritu číslo 1 vyhlásil zničení al-Káidy a dopadení Usámy bin Ládina. Hodlá tak napravit chybu a sice fakt, že Bush věnoval velkou část kapacity kterou měl na šíření demokracie do naprosto nedemokratizovatelných zemí (Irák) a byť chvályhodné, ale pro tu chvíli zbytečné pomáhání v občanských válkách (Afghánistán, podpora Severní aliance proti Tálibánu), místo toho, aby vše co měl nasadil na afghánsko-pákistánské pomezí a Usámu chytil.

Obama zároveň prohlásil (mimochodem vzkaz pro evropské pacifisty: McCain byl proti tomu), že je nutné provést unilaterální akci na území Pákistánu proti al-Káidě, tedy bez ptaní se vlády v Islámábádu na názor - protože al-Káida se v Pákistánu rovněž schovává, používá tamní madrasy k verbování bojovníků džihádu a Pákistán o tom už roky mlží, pokud zrovna nad tím nedrží ochrannou ruku.

Pákistán je přitom hned po Iráku dalším z nepovedených děl britského impéria, narýsovaným na mapě světa bez ohledu na etnické hranice - tedy stejnou potenciální bombou, jakou je Irák, ovšem tentokrát s jadernými zbraněmi. Po svržení Parvíze Mušarafa je centrální vláda v Islámábádu ještě slabší, než byla ta Mušarafova, což znamená tím větší lákadlo pro islamisty z al-Káidy i kohokoliv dalšího na světě, kdo by chtěl přijít už k hotovým jaderným zbraním. Plošný útok na Pákistán je nesmysl, Obama velmi rozumně mluví o nutnosti operace v Balúčistánu (pákistánská provincie hraničící s Afghánistánem v jižní části hranice), v Severozápadní hraniční provincii, kde al-Káida získává v tamní metropoli Péšáváru nejvíce nových teroristů a na kmenových teritoriích pod federální správou, což je území, které pákistánská vláda nemá pod kontrolou navzdory názvu provincie vůbec - a kde místní paštunské kmeny, které území vládnou, žijí prakticky pouze z pěstování opia a které peníze z prodeje drog odevzdávají al-Káidě.

Pokud by Spojené státy získaly nad těmito provinciemi kontrolu a operaci by provedly rychle, šance na odchycení Usámy bin Ládina by mohla být velká a zároveň by se mohlo podařit rozbít infrastrukturu al-Káidy.

Obamova zahraniční politika však má jiné priority, než získávání kontroly nad Středním východem - za klíčové "problémové státy" světa považuje Rusko a Čínu. Lze proto čekat, že Obama samozřejmě bude pokračovat ve výstavbě protiraketového štítu ve střední Evropě a navíc pravděpodobně přijde s nabídkou umístění nějakých amerických vojenských sil do Pobaltí, Maďarska či na Slovensko. Dost možná bude podporovat vstup Švédska a Finska do NATO - tyto země se po Severoatlantické alianci už nějakou dobu ohlížejí. Už začal s namlouváním Íránu coby spojence proti Rusku (a Saúdské Arábii) a Indie proti Číně. S tím, že na Tchaj-wanu zvítězil v posledních volbách Kuomintang (který se nechce vzdát koncepce Čínské republiky s hlavním městě v kontinentálním Nanjingu) nastává velmi příhodná doba k řešení problémů s "příliš silnou Čínou". Pokud Spojené státy získají jako svého spojence Indii, bude to jeden z největších úspěchů americké zahraniční politiky, srovnatelný například s vražením klínu mezi SSSR a Čínu Richardem Nixonem. Indie totiž v době studené války byla spíše proruská a prosocialistická - a nevyužít, respektive nechat proti sobě poslat její obrovský potenciál by bylo více než trestuhodné.

S Čínou úzce souvisí i Obamova africká politika. Jak známo, Čína využívá Afriku coby zdroj nerostných i lidských surovin - a má své zájmy mimo jiné v Zimbabwe, Jihoafrické republice, Súdánu a Somálsku. V Súdánu a Somálsku mají své zájmy (a základny) rovněž islamisté. Obamova budoucí administrativa, v níž mají silný vliv právě Joe Biden a Zbigniew Brzeziński, oba slavní jestřábi studené války, se hodlá zaměřit i na tyto země. Nedávno publikovaný rozhovor s historikem Websterem Tarpleym (mimo jiné silným odpůrcem Bushovy administrativy a zarytým antineokonem) to potvrzuje. Tarpley samozřejmě tyto plány kritizuje, Brzeziński je pro něj doslova ztělesnění ďábla na zemi, ale velmi dobře vystihl jednu věc - Obama se pravděpodobně chystá pod levicovým pláštěm (tzn. označení akcí jako humanitární mise) provádět politiku téhož unilaterálního typu jako George Walker Bush, pouze vůči jiným cílům. A vzhledem k tomu, kdo tvoří jeho tým by se dalo říci, že by mohl být i úspěšnější.

Obama sám přitom - minimálně podle svých dřívějších tvrzení - k jestřábům bezpochyby patří. Skutečnost, že navzdory tomu, že ještě ani není prezident, proti sobě stačil poštvat Hamás a Hizballáh a získal si podporu izraelských jestřábů ze strany Kadima o něčem rozhodně svědčí. Není-li Obamovi cizí nekompromisní postup v izraelsko-arabském konfliktu a má-li za poradce Bidena a Brzezińského, mohou být příští čtyři roky velmi zajímavé, především proto, že by mohl obnovit světovou bipolaritu. A i když se toto slovo používá mezi dnešními kavárenskými intelektuály jako nadávka, byl to zatím nejstabilnější geopolitický systém, jaký v moderních světových dějinách známe.

(www.nekorektne.com)