Leden 2009

Vzdal se snad Rus někdy něčeho?

Petr Placák, Stanislav Škoda

Rozhovor Babylonu s kavkazologem Václavem A. Černým,

Rusové letos zaútočili na Gruzii. Poté uznali suverenitu Abcházie a Jižní Osetie. 0 co vlastně šlo?

Abchazská otázka je velmi složitá. Gruzíni si to do určité míry zavinili sami. Svébytnost Abcházie a Abcházů dlouhá léta popírali, říkali, že nikdo neví, odkud vlastně přišli. Zkrátka, projevili se jako takoví naivní nacionalisté. Ovšem celá ta věc začala mnohem dřív. Rusové „osvobodili" Abcházii už asi počtvrté nebo popáté. Rusové přece nikdy neobsazují, neokupují, neanektují - vždy jen „osvobozují". V případě Abcházie už to udělali mnohokrát.

Máte na mysli rusko-kavkazské války v 19. století?

Většina historiků se shoduje, že rusko-kavkazská válka trvala sto let, od roku 1763 do kapitulace Abcházů u Gubaadvy v roce 1864. V roce 1866 pak došlo v Abcházii k povstání, které Rusové krvavě potlačili a určili, že Abcházové nesmí bydlet méně než dvacet verst od Suchumi, tedy od svého hlavního města, nesmí bydlet na pobřeží a tak dále. Tehdy je Rusové označovali za „dočasné obyvatele" Abcházie. Rusové tehdy z Abcházie vyhnali jak Abcházy, tak místní Gruzíny; země byla určena k rozdělení ruským důstojníkům, pohlavarům a ruské pravoslavné církvi. Tento stav, kdy byli Abcházové považováni za provizorní obyvatele této země, trval až do roku 1907. V té době bylo povoleno nové osídlování Abcházie, kdy se například Svanové směli stěhovat z území Gruzie do Kodorského údolí. Tam žádní Abcházové už dávno nežili. Kodorské údolí obývali Gruzíni, Arméni a Svanové. Byl jsem v Kodorském údolí v devadesátých letech minulého století, již po válce, a tehdy tam žilo asi šest tisíc Svanů a jeden ruský lékař, kterého si tam nechali, ačkoliv všichni věděli, že je to ruský agent.

A co Jižní Osetie?

Osetové byli vždycky oblíbenci Rusů, protože byli pravoslavní křesťané a byli tradičně protigruzínsky naladění. Rusové potřebovali na severním Kavkaze nějakou takovou skupinu mít. Kdysi jsem publikoval text, ve kterém jsem použil tento příměr o vzniku osetské autonomie: Představte si, že by Lužičtí Srbové za protektorátu nacistům v Říši překáželi, tak by je přesunuli třeba na Sedlčansko a řekli by, že tady jim uděláme novou vlast, a aby měli nějaké reprezentační hlavní město, tak jim dáme třeba Tábor. Tak to je případ Cchinvali a celé Jižní Osetie, která nikdy předtím osetská nebyla. Takže Rusové udělali z gruzínského města Cchinvali jihoosetské hlavní město. V tomto městě žilo ještě na začátku sovětské nadvlády asi pět osetských rodin. Osetové se tam začali stěhovat až v okamžiku, kdy z toho Rusové udělali autonomní oblast. Mimochodem většina Osetů v Gruzii ani tehdy nežila v Jižní Osetii, ale byla rozptýlena po celé Gruzii - například i ve městě Gori, Stalinově rodišti. Říká se, že Stalin nebyl Gruzín, ale Oset. Gruzíni, kteří nemají Osety rádi, ho tím tupili. Stalin sám jako mladík prohlásil, že je člověk ruské kultury. On se hlásil k Rusům. Samozřejmě, že on byl poruštěný, studoval v ruském semináři.

Co říkáte ruskému nápadu pořádat zimní olympiádu v Soči?

To mě neuvěřitelně dráždí. Souvisí to totiž s genocidou Čerkesů. V horách kolem Soči byly vybity Rusy celé vesnice. Na začátku 19. století bylo Čerkesů na severním Kavkaze podle údajů ruské vojenské rozvědky, která pracovala velmi svědomitě, půl druhého milionu - stejně jako v té době Čechů. Rusko-kavkazská válka trvala jak už jsem říkal, do roku 1864, a na začátku 20. století bylo Čerkesů najednou asi jenom dvacet tisíc. To byla opravdová genocida, nejen vyvražďování civilistů, ale genocida národa jako takového. Viděl jsem čerkeské hřbitovy až v Makedonii a v Kosovu. Čerkesové utíkali do Turecka a Turci je usazovali na Balkáně, protože si mysleli, že to budou dobří pohraničníci, zkušení z války proti Rusům. K tomu ale nedošlo, protože oni už měli války dost, takže jakmile hrozila další válka; oni se stěhovali jinam. Rusové vybíjeli v Čerkesku celé vesnice. Takových „Lidic" tam bylo mnoho. Rusové zabíjeli děti, uřezávali Čerkesům hlavy a ruští vojáci je pak prodávali jako suvenýry. Mimochodem o tom má výbornou knihu jeden čerkeský spisovatel a můj kamarád, Nálbij Qujoqua. Ta kniha se jmenuje Černá hora. Nedávno vyšla česky v nakladatelství Dauphin.

Jak se stavěli ke genocidě Čerkesů carskou armádou první bolševici?

V prvních letech vlády se bolševici stavěli například k otázce genocidy Čerkesů celkem poctivě. Například ještě v roce 1934 vyšla sovětská encyklopedie, která pravdivě referovala o genocidě Čerkesů carskou mocí. Sovětské prameny z té doby celkem věrně popisují, co tehdy carská armáda dělala na Kavkaze, píší o carském generálovi Veljaminovi, který vždycky říkal o kavkazských národech: „Nestačí je vojensky potlačit. Musíme jim zničit úrodu, aby vymřely hlady. Jinak bude válka trvala moc dlouho." To se změnilo po roce 1939. Jenže, jaký je rozdíl mezi bolševickou a carskou politikou? Vždyť ono to navazuje jedno na druhé. Není v tom velký rozdíl. To, co dělali sami bolševici na Kavkaze a všude, kam se dostali, to byla stará carská politika, se kterou začal Ivan Hrozný. Největší zlo v Rusku a ve světové politice ovšem napáchal Petr I. Veliký, kterého všichni obdivují. Ten zadlužil Rusko, protože potřeboval vojáky, chtěl vládnout nejmocnější zemi na světě. Postavil armádu, kterou mají Rusové dodnes a budou ji mít i nadále, a na tu armádu strašně sami doplácejí. Nakonec, někteří historikové se domnívají, že rusko-kavkazská válka a likvidace Čerkesů začala už de facto za jeho vlády. Dalším „vkladem" Rusů do světové historie pak jsou ovšem transporty obyvatel sem a tam. V carském Rusku a pak v Sovětském svazu docházelo k přesunům celých národů. Stalin říkal jednomu slovinskému politikovi, když měli nějaké národnostní nesnáze: „To je všechno otázka železničních vagónů."

Po roce 1939 začal Stalin deportovat Kavkazany na Sibiř.

Ani ne Kavkazany jako celek, ale jednotlivé národy: Čečeny, Inguše, Karadžajevce, Balchary, pak také třeba krymské Tatary. Jenže ty přesuny byly obrovské, z východu Asie naopak stěhovali na Kavkaz třeba Korejce. V Malé Kabardě jsem třeba viděl celé korejské vesnice. První se stěhovali po Sovětském svazu kozáci, pak židé, Korejci, Číňané.

Jak se změnila situace na Kavkaze po Stalinově smrti?

V Gruzii se po Stalinově smrti zformovalo hnutí, které mělo za cíl založit na území Gruzie stát nazvaný Stalinova republika a odtrhnout se od Sovětského svazu. To je. takový historický paradox; odtrhnout se od Sovětského svazu pod názvem Stalinova republika. Tam se vůbec děly neuvěřitelné věci, o kterých se mimo Gruzii moc neví, a je jim někdy těžké uvěřit. Například, aby bylo možné udělat v Gruzii převrat, tak velitel kavkazského frontu odvelel své vlastní jednotky do Turecka. Ony se pohybovaly po Turecku a Turci dělali, že o nich nevědí, protože s nimi nechtěli válčit a bylo domluvené, že až se převrat podaří, jednotky se vrátí. Na tomto hnutí usilujícím o odtržení od SSSR se nepodíleli jen Gruzíni, ale třeba i Rusové, kteří v Gruzii žili. Musela to být dost bláznivá doba: o které existuje málo pramenů. Moji známí mi například vyprávěli, že v Tbilisi tehdy stála tribuna a řečníci, včetně protagonistů zamýšlené Stalinovy republiky, nechtěli mluvit rusky, tak tam řečnili anglicky.

Gruzíni používali Stalina jako nacionalistickou protiruskou ikonu?

Ano, ale to povstání bylo nakonec krvavě potlačeno. Sověti tam poslali trestanecké pluky, které ty demonstrace rozstřílely. Při jedné z demonstrací sovětské jednotky pozabíjely asi sto šedesát středoškolských studentů. Masakry, ty dělali Rusové vždycky rádi. Češi měli hroznou kliku, že jsou přece jen od Moskvy dost daleko ve středu Evropy, jinak by to tady udělali taky.

Jaký je dnešní obraz Stalina v Gruzii?

Stalin už je dnes v Gruzii pasé. Nehraje to vůbec žádnou roli. Jen pár sentimentálních dědků na to možná vzpomíná v dobrém. Mladým lidem je to úplně fuk. Jen v Gori je to jeho museum.

Byl už konflikt na začátku 90. let mezi Gruzii a Abcházii vyprovokovaný Ruskem?

Na začátku nikoliv. Gruzíni tvrdili, že žádní Abcházové nejsou, že to jsou Gruzíni. Tenkrát v Abcházii vystoupil Vladislav Ardzinba. On měl mimochodem kontakty s Prahou, protože byl vzděláním asyrolog a považoval se za žáka profesora Hrozného. Já jsem Hrozného také znal, pamatuji si, jak vždycky po výuce v kabinetu na Filozofické fakultě hrál na dudy. A tenhle Ardzinba se postavil do čela osvobozeneckého hnutí.

A Rusové hned skočili po své příležitosti?

Jistě. Samotnou válku ale začali Abcházové. Vytvořili milice, chtěli dělat etnickou čistku, vyháněli Megrely, kteří tvořili v Abcházii většinu. Samozřejmě přitom cítili podporu Ruska. Abcházové vlastně proti Megrelům v principu nic neměli. Například Dmitri Gulia, to byl hlavní abcházský národní buditel a první abcházský spisovatel, v roce 1957 napsal, že on sám je vlastně Megrel, ale ze se rozhodl vydupat ze země abcházskou literaturu. Vyhánění Megrelů a Gruzínců začalo až za Ševarnadzeho a v tom konfliktu šlo o Suchumi. 0 tom by vám mohl vyprávět tehdejší československý diplomat Milan Tokár, který byl za války u Ardzinby, jenž už byl v té době abcházským prezidentem, a domluvil s ním, že propustí spoustu gruzínských zajatců, protože tam hrozilo, že je jinak pobijí. Vladislav Ardzinba měl tenkrát takové heslo: „Lepší utonutí v moři, než v rybníce," což znamenalo, že lepší je nechat se sežrat Ruskem než Gruzií. Teprve potom začala vojenská ofenzíva, na které se už účastnili Rusové, tanky i letecky. V Abcházii tehdy došlo k neuvěřitelné věci, že malá menšina (asi 17%) etnických Abcházů vyhnala za pomoci Rusů všechny Megrely a Gruzíny, kteří do té doby tvořili v Abcházii většinu. Z mnohonárodní Abcházie, kde žilo před válkou s Gruzií asi 600 tisíc obyvatel, zmizela kromě Gruzínů, Megrelů a Svanů i velká část Rusů (17%), Arménců (15%), Řeků a dalších národů, a země dopadla tak, že je sice etnicky „čistá", ale zhroutila se jí ekonomika, protože tam vlastně nemá kdo pracovat. Poslední z Abcházie odletěl Ševarnadze, který byl vlastně docela statečný. Do Gruzie se odstěhovalo asi tři sta tisíc vyhnanců, kteří obsadili ve Tbilisi turistické hotely, kde žijí dodnes. Někteří vyhnanci se uchytili, ale mnoho jich žije dál na státní podpoře.

Na kterou stranu abchazsko-gruzínského konfliktu se postavily ostatní kavkazské národy?

Většinou na stranu Abcházů. Čečeni se dokonce snažili do Abcházie vojensky proniknout, měli tam svoje velitele.

Bylo to z náboženských důvodů, kvůli islámu?

Ale to je naprostá blbost, kterou tady rozšířil jeden český novinář, na jehož jméno si nevzpomenu, jenž tvrdil, že Gruzie má v patě tři muslimské trny: Osetii, Adžárii a Abcházii. V Abcházii žije jen sedm procent muslimů, stejný počet křesťanů a zbytek obyvatel se hlásí ke starému abcházskému pohanství. To nemělo náboženský důvod, a nakonec to nebylo ani proti Gruzii, ale Kavkazané v tom viděli precedens pro začátek osamostatnění všech národů Kavkazu.

Abchazské pohanství?

Jistě, už deset let se zabývám skoro jenom tím.

Jak to vypadá?

Abcházie je rozdělená na sedm celků podle sedmi hlavních svatyň. V každé té svatyni je velekněz, který to administruje, šest svatyní známe bezpečně, ta sedmá je nejistá, nejspíš je to ta, která leží na území Ruska na místě, kterému říkají Rusové Svatá hora. Mají tam sedm ajtarů, to jsou filiální božstva: matka koní, matka koz, matka ovcí atd. Obětování zvířat je vůbec na Kavkaze velmi živé. Veleknězi se dnes těší v Abcházii mimořádné toleranci a uznání i ze strany úřadů, které se na ně třeba obrací s tím, aby pomohli snížit kriminalitu.

A jak do toho všeho, co jste řekl, zapadá letošní útok na Gruzii?

Ten zapadá do ruského útoku na Gruzii z roku 1921, kdy ji zcela sprostě bolševici obsadili - Arménii a Ázerbájdžán už obsadili předtím. Když arménská armáda bojovala za první světové války na straně Ruska proti Turecku a zastavila tureckou ofenzívu, tak bolševici pak na oplátku obsadili Jerevan. Takže to byla sviňárna non plus ultra. Letošní napadení Gruzie je jasná ruská snaha vzít si Gruzii zpátky. Nikdy se jí nevzdali. Vzdal se Rus někdy něčeho? Nebo se podívejte na Ukrajinu. Už teď chtějí Rusové zabrat Krym, kam přišli až v 19. století. I my si musíme uvědomit, že jsme ohrožení.

(zkráceno)

(Babylon)