Únor 2009

Opožděná dumka o lehkém topném oleji

Luděk Frýbort

Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, ale v světnici není teplo u kamen, nýbrž zima jako v psinci: pan domácí, lajdák jeden, neráčil objednat topný olej. Ale slíbil už, že hned zítra přijede cisterna, takže je to snad pro jednou odbyté. Přišla mi v té souvislosti vzpomínka na dávnou aféru v zemích českých - vzpomenete si ještě? Tu s těmi lehkými topnými oleji, co na ní dobře známí, avšak nikdy k právu nepohnaní pánové vydělali šedesát miliard kaček. Pane jo! A přitom, jak prosté je přijít k takovým penězům! Nakoupíte někde větší množství topného oleje, prostřednictvím dobrých kamarádů na vlivných místech jej přeetiketujete na motorovou naftu, a už se miliardy sypou.

Je mi ale divné, že na tak krásný, výnosný trik ještě nepřišli někde jinde. U nás v Německu například ... topný olej, co nám jej zítra mají napumpovat do nádrže, stojí v této chvíli šedesát centů evropských. Nafta u pumpy zhruba dvojnásobek. Jak to, že tak vynikající možnosti ještě nikdo nevyužil? Pánové, kteří dovedou někde šikovně nakoupit pár vlaků topného oleje, by se jistě nějací našli. Kamarádi na vlivných místech, kteří by mohli zařídit přeškolení na naftu, kdyby chtěli, asi také. Ale neděje se to. Proč, medle? »Nonono, vždyť u vás na Západě se taky dělají všelijaké švindle,« ohrazují se moji čeští známí, když se podivuji nad kousky jejich tržních kouzelníků. To dělají, připouštím, i když o švindl století ve výši šedesáti miliard obvykle nejde. Spíš si tak některý finančně obchodní velmož nechá nadělit pár milionů odstupného, nad čímž pak nemajetná veřejnost skřípe chrupem, nebo si ulije nějaký milionek například do Lichtenštejnska, aby berňák nevěděl. Ale když se na to přijde, nepomohou výmluvy ani dobří kamarádi u soudu či tak někde.

Také se to nestává, prosím pěkně, členům vlády, ba ani mnohem nižším politickým hodnostářům; ona pověstná provázanost politiky výhonky kriminálního podhoubí, jak o ní již komoří přes policajty pan Kubice píseň zapěl a náležitě si to odskákal, za české hraniční hory dosud nepronikla. A kdyby i pronikla a někdo na ni poukázal, nebyl by popotahován za vyzrazení kriminálnického tajemství, nýbrž by následovalo vyšetřování, nevyšumělo by do prázdna, padly by rozsudky, hříšný hodnostář by putoval za katr. Že by měl navěky a bez pardonu ostrouháno nejen v politice, ale i v jakékoli významnější hospodářské či jiné pozici, netřeba ani dokládat.

Ale možná ani to není celá příčina toho, že na západ od Šumavy nikdo nepřijde na nápad využitkovat rozdíl šedesáti centíků mezi cenou topného oleje a motorové nafty, zrovna tak jako duševně nevyšinutý občan nepřijde na nápad ztopit v samoobsluze pod kabát flašku kořalky. To se stává nemytým a přiožralým obejdům, avšak nemytí obejdové nebývají povoláváni do křesel ministerských.

Vzbudím možná nevíru a u mnohého snad i smích, ale dovolím si poukázat na jistý rozdíl společenské mentality v zemích postkomunistických a oněch, do kterých tato nákaza zatím nedorazila. Je prostě činěn rozdíl mezi způsoby mravně přípustnými a jinými, označovanými větou to se přece nedělá. Je i cosi jako dobrá pověst, o niž člověk s normálními vzněty ducha nerad přijde, byť i byl ten deficit zarovnán švindlířskými grošíky v kapse. A funguje dosud i jistý archaický sentiment, jemuž se říkává spolehlivost; oznamuji, že nám mráz v okna duje sice pořád, ale ve světnici už je teplo u radiátoru, jelikož náš lajdák pan domácí vykonal, co slíbil, a cisterna s lehkým topným olejem se v určenou hodinu zastavila před barákem. V zemích českých bych si tak jist nebyl.

Nejhorší způsob, jak naložit s morálním nedostatkem, je zamlouvat jej a říkat, ale co, jinde se krade taky. Nejde o občasnou flašku pod kabátem bezdomovcovým, ale o celkové společenské klima. Nechtěl bych moc strašit, ale jak se právě dozvídám z tisku, americký National Intelligence Council předložil nově zvolenému prezidentovi ne zrovna optimistickou prognózu do roku 2025. Praví se v ní mimo jiné: Ve východní Evropě může dojít k převzetí vlád organizovaným zločinem. Naštěstí tedy může dojít, ne dojde. Nicméně je nejvyšší čas sebou pohnout, drazí krajané. Velkodušně opomíjet lehké i těžké topné i netopné podfuky, volit stále tytéž zkorumpované firmy do nejvyšších státních funkcí mávajíce rukama a říkajíce ale co, jinde je to taky samý švindl, povzneseně se usmívat zastaralým hodnotám spolehlivosti, dobrého jména i povědomí toho, co se dělá a co ... úsměv by mohl zmrznout na líci, a to mnohem dřív než v roce 2025.