Únor 2009

Prosincový Osel měsíce je z Prahy

Tomáš Pecina

A je to oslice, konkrétně soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová. Cena za mimořádný výkon na poli práva, spojená s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, byla udělena za rozsudek ve sporu občana Roudnice nad Labem s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Vkusný a pertinentní doplněk svého taláru si soudkyně Hrehorová může vyzvednou na adrese tohoto blogu.

Předesílám, že udílím jen velmi nerad tuto cenu soudci, protože by se mohlo zdát, že tak činím pouze proto, že nesouhlasím s jeho právním názorem; mimořádnost výkonu soudkyně Hrehorové však nemůže zůstat oslyšena.

Ve věci jde o to, že před třemi lety vystavil žalobce, občan města Roudnice, na svých internetových stránkách zápisy z jednání městské rady týkající se jeho sporu s městem. Úřad pro ochranu osobních údajů, který byl pod vedením Igora Němce (ODS) v té době právě čerstvě transformován z úřadu na ochranu občanů před státem na úřad na ochranu státu před občany, mu za to uložil pokutu. Toto rozhodnutí nyní, po téměř třech letech průtahů, Městský soud v Praze samosoudkyní Hrehorovou potvrdil.

Žalobce mj. namítl, že podle ustálené judikatury musí být zápisy ze zasedání rady obce každému dostupné podle zákona č. 106/1999 Sb., že rozkladovou komisi, opět s odvoláním na konstantní judikaturu, nesmějí tvořit sami zaměstnanci ústředního úřadu, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, že je absurdní pokutovat zveřejňování zápisů, které mnoho obcí zveřejňuje na svých webových stránkách samo, a že publicita jednání rady je jediným prostředkem, jak předcházet korupci při alokaci veřejných prostředků. Nic z toho soud nevzal v úvahu a v odůvodnění, v němž M. Hrehorová svedla zjevně nelehký zápas nejen s platným právem, ale i s větnou stavbou češtiny, žádnému ze žalobních argumentů nepřisvědčil – v některých případech je, jak je dobrým zvykem českých soudů, pro jistotu ani nerekapituloval.

Pokuta za zveřejnění zápisu obecní rady je přitom něco tak mimořádného a s demokratickým fungováním územní samosprávy neslučiteného, že by se každý slušný soudce musel stydět, kdyby takové rozhodnutí potvrdil. U českých soudců se však, bohužel, práh studu zdá být povážlivě zvýšen.

(http://tompecina.blogspot.com)