Únor 2009

Cimmerman málem zakládá prapůvodní Benelux

Karel A. Pokorný

Jára Cimmerman byl tak hluboce dojat projevy sympatií, kterých se mu dostalo od místních obyvatel, že se rozhodl na tomto místě nějaký čas setrvat. Rozhlížel se z Vaalsbergu a uviděl západním směrem příjemnou krajinu. Byl to zajímavý kousek zeměkoule, velikosti 3,37 čtverečního kilometru, který se svojí špičkou dotýkal nejvyššího bodu Nizozemí a nazýval se Moresnet. Jára tento kousek krajiny zakoupil a zakreslil osobně do katastrální mapy. Jako milovník rovných linií byl toho názoru, že rovné státní hranice, narýsované pokud možno podle pravítka, zabraňují potyčkám se sousedícími státy. Nejideálnější by bylo, mínil, stanovit všechny hranice na rýsovacím prkně, jako tomu bylo někdy při kolonizaci Afriky. Tím pádem by zmizely z evropských map místa svárů, různé vyvřeliny ve tvaru karfiólu, jako Šluknovský, Ašský, Broumovský či Frýdlantský výběžek. Usnadnila by se ostraha hranic, hlídky by chodily stále rovně. Pozdější politický vývoj mu dal za pravdu.

V Evropě to tehdy vřelo jako vždycky, a Jára, který byl po matce Rakušan a po otci Čech zachoval dokonalé utajení, vystupoval jako vždy inkognito. Tentokrát se vydával za německého tajného zdravotního radu, Dr. Wilhelma Mollyho, který byl v místě oblíbeným důlním lékařem, lidumilem. Cimmerman byl vskutku dítkem štěstěny. Až po uzavření kupní smlouvy se totiž dozvěděl, že na tomto jeho náhodně zakoupeném kousku země se nalézá velice prosperující zinkový důl.

Celkově tehdy žilo v Moresnetu jen 250 lidí, což bylo pro Cimmermanovy velké plány málo. Proto vyhlásil v zemi neutralitu, která měla za následek, že se během krátké doby zvýšil počet obyvatel na dva a půl tisíce. Jako správného Čecha ho pochopitelně okamžitě v tu chvíli začala trápit skutečnost, že pro tolik obyvatel je na území jenom jedna hospoda. Uvědomil si, že když bude více hospod, bude se těžit nejen zinková ruda, ale i daň z vypitého piva. Proto vehementně podporoval otevírání nových hospod, jejichž počet v krátkém čase vzrostl na 60. Jako další zdroj příjmu pro státní pokladnu vybudoval kasino. Kasino bylo malebně položeno na břehu umělého jezera. Bohužel se zachovala jenom kresba budovy. Jezero existuje dosud.

Ve velmi krátkém čase začal státeček prosperovat a úroveň obyvatelstva stoupala. Jára pro ně nechal vybudovat i jednu tramvajovou linku, která vozila lidi do kopce zdarma, jen při jízdě z kopce museli cestující platit - a platili velice rádi, těšíce se z toho, že jednu cestu pojedou zadarmo.

Další věc, která nedala našemu geniovi spát byla skutečnost, že poměrně malý počet obyvatel na jeho území se domlouvá třemi jazyky. Německy, francouzsky a flámsky, což je skoro jako holandsky, mu ti jeho občané mluvili. Rozhodl se ustanovit jeden úřední jazyk. Zamítl češtinu, aby nebyl považován za šovinistu, a též proto, aby neprozradil své inkognito. Jako Slovan zpočátku uvažoval o nějakém jazyku bratrském, například o srbštině, ale pak si uvědomil, že by se lidé museli naučit psát azbukou. Což by sice nebyl velký problém ani pro analfabety, ale velice by se to prodražilo, vzrostl by totiž počet poštovních úředníků, kteří by přepisovali na obálkách adresy do ciziny latinkou. Ano i pošta zde už byla, vydali si i vlastní známky.

O tom, jak usilovně se myšlenkou jednotného jazyka ve dne i v noci zabýval, svědčí skutečnost, že jednou ze spánku zvolal: „Esperanto“! „Ano“, zajásal probuzenec, „tento jazyk sjednocuje přece všechny lidi“. Aby pro tuto myšlenku nadchl i spoluobčany, nařídil, aby se celý týden čepovalo zdarma pivo. Tato zpráva se rychle roznesla po okolí a přibývalo stále více lidí, z okolních států, kteří chtěli této lákavé příležitosti využít. Byly raženy mince a první úspěch se dostavil, když byl stát, v esperantu nazvaný Amikejo, uznán Mezinárodní esperantskou centrálou jakož i zednářskou loží Tři světové koule.

Povzbuzen tímto nečekaným úspěchem neustával Jára Cimmerman ve svých reformních snahách. V budoucnu plánoval s nesmírnou předvídavostí utvoření federace mezi Belgií, Nizozemím a Lucemburkem. Aby byla rovnoprávnost mezi těmito státy zachována, navrhl, aby jejich jméno bylo rotačním systémem každý rok měněno: postupně tedy Benelux, poté Luxbened a Nebelux. Je pochopitelné, že velmoci se zalekly nečekané konkurence tak malého státu. Informovány od svých tajných služeb protestovaly u mezinárodních tribunálů a pod hrozbou násilí donutily Járův malý a prosperující stát ke zrušení poštovních známek a vlastní měny. Ten se ale nenechal odradit a svoji zvelebovací činnosti přenesl na jiné pole.

Cesta do Moresnetu vede údolím, kterým protéká říčka (lépe řečeno strouha) Hervé, která se dokáže i rozvodnit. Ta často způsobovala, že si poutníci namočili nohy i s botami a jejich obuv nasákla jakýmsi nepříjemným pachem. Odkud se vzal? Sedláci do říčky vypouštěli odpadovou vodu z výroben sýrů, které je Cimmerman naučil vyrábět. Bylo to dobře? Zde se názory rozcházejí. Labužníci považují sedláky vyráběný sýr Hervé (vlastně český Romadúr) za lahůdku právě pro jeho intenzivní a penetrantní vůni, mezitímco odpůrci tvrdí, že smrdí jako bolavá noha. A právě z tohoto důvodu, jakož i z obav o zdraví a vzhled poutníků, kteří přicházeli do Moresnetu s čistými botami a upraveni, se Jára rozhodl vybudovat viadukt. Je to dodnes nejdelší viadukt v Belgii.

Cimmerman byl ale stále více znechucen nepochopením závistivých velmocí, jakož i pozoroval, že zásoba zinkové rudy se podezřele tenčí. Rozhodl se proto využít pozvání barona Baltia, generála v. v. aby se přestěhoval k němu do Belgie, na jeho hrad Reinhardstein. Baron byl dlouholetý přítelem našeho génia a proto Jára s radostí jeho pozvání vyhověl. Naložil svůj majetek na několik prostých, koňmi tažených vozíků, rozloučil se s plačícím obyvatelstvem a vydal se na cestu. Mířil za novými vědeckými úkoly do Belgie. Ještě se stačil rozloučit políbením hraničního kamene a vydal se vstříc nejistému osudu, (hrad byl totiž již 300 let pouhá ruina) za svým dalším posláním.