Únor 2009

Jára Cimmerman v Ardenách

Karel A. Pokorný

Baron Herman Baltia pozval Járu k sobě do východní Belgie, kde byl hejtmanem. Na neomezenou dobu, jak mu psal. Podobně jako Jára Cimmerman i on měl rodiče různých národností. Otec lucemburský plukovník a matka Němka., z něho vychovali liberálního intelektuála a proto se dal k vojsku. Byl rád, když Jára jeho pozvání přijal. Nabídl mu skromný útulek na opuštěném hradě Reinhardsteinu, nedaleko nejvyššího bodu Belgie. Příjezd do nového Járova domova se konal velice neokázale, byl v podhradí přivítán jenom skromným počtem služebnictva a hradní kapelou. Jára byl dojat, když mu kapela zahrála na uvítanou hymnu Moresnetu a přidala, sice trochu falešně, ale upřímně jeho oblíbenou ukolébavku Čechy krásné, Čechy mé. Když tu v tom se zjistilo, že roztržitý baron docela zapomněl, že jeho hrad je až na hladomornu docela v troskách a tím pádem těžko obyvatelný. Pro Járu se naštěstí našlo náhradní ubytování v menší pevnůstce u jezera. Do toho místa se Jára okamžitě zamiloval a začal si zařizovat domácnost spolu s pracovnou a laboratoří, aby mohl co nejrychleji pokračovat ve svých výzkumech. Jára se cítil volný a měl klid ke své tvorbě. Baron bral sebou Járu na procházky a obhlídku terénu. Náš génius byl nadmíru spokojen.

Jeho nový domov se nacházel poblíž nejvyššího bodu Belgie, Botrange. Baron, který byl milovníkem zaokrouhlených čísel a tvarů si Járovi posteskl, že nejvyšší hora je jenom 694 metrů vysoká a tudíž nemá „zarovnanou“ výšku. Járu tato poznámka trápila delší dobu, ale jako obvykle našel řešení. Navrhl baronovi postavit u přístupových cest zřízence, kteří budou dávat turistům na cestě k vrcholu pytlíky se štěrkem a oni je jen tak jaksi mimochodem budou dopravovat na Botrange, kde je předají službě konajícím členům horské služby a ti obsah vysypou na určené místo. Baron byl tímto jednoduchým řešením tak nadšen, že jmenoval Járu svobodným pánem. Dodnes je na vrcholu Botrange tento umělý nejvyšší bod udržován, pojmenován po baronovi La butte de Baltia. Lze na něj vystoupit pohodlně po schodech. Plošinka nad schody je přesně ve výšce 700 m nad mořem. Tyto schody jsou též Cimmermanovým geniálním nápadem. Plánoval tehdy totiž zřízení schodů na všechny horské vrcholy, zatím Evropy, později světa. Dosti se v životě natrápil namáhavými výstupy. O nosičích nemluvě.

Když se seznámil s okolím, začal přemýšlet, o dalších úkolech. Již delší dobu ho trápila skutečnost, že v zimě je zima a sněží a v létě naopak. Zrovna tak se zabýval záhadným jevem, proč to, že je v noci tma, která ve dne není vidět. A především to, že se nedá tma uchovat na dobu, kdy jí bude nedostatek. Byly to velké problémy, nad kterými celé dny a noci přemýšlel a snažil se najít nějaké řešení. Přitom se také chodil dívat na zříceninu hradu Reinhardsteinu a rozhodl se, že ho zrestauruje. Byl to na tehdejší dobu velice odvážný plán a celá přestavba se táhla až do roku 1970. Dokončené stavby se bohužel Jára nedočkal, neboť zmizel, jak bylo jeho zvykem, v neznámu.

Ve své, na tehdejší dobu moderně vybavené laboratoři na zkoumání počasí pobýval nekonečné hodiny a snažil se přijít na kloub různým přírodním jevům. Ve snaze vědět, jaké je momentálně počasí na místě, kde se nalézá, nosil s sebou turistickou meteorologickou stanici, kterou sám vynalezl a zkonstruoval. Nyní byl spokojen, snadno zjistil na svých průzkumných cestách, zda prší, či svítí slunce a jaká je teplota, kterou považoval také za důležitou, neboť okamžitě věděl, zda si má vzít teplé ponožky, které nosil v tlumoku.

Při svých pokusech o uschování tmy měl trochu potíže. Celé noci a dny bádal jak tmu uchovat, ale stále se mu to nedařilo.Představoval si jak by to bylo jednoduché, kdyby majitelé cestovních kinematografů nemuseli zatemňovat místnosti a zrovna tak fotografové, kteří by mohli použít uchovanou tmu pro své temné komory. Svoji pracovnu zatemňoval na několik hodin a když myslel, že byla tma dosti dlouho uvězněna, otevřel všechna okna a jaké bylo jeho zklamání, když tma zmizela. Přitom se snažil svoji pracovnu izolovat od veškerých světelných zdrojů. Dokonce vyšrouboval žárovky a místo nich nacpal do otvorů mech, zásuvky ucpával sirkami, ale stále nic nepomáhalo. Zatemněnou laboratoř se pokoušel několikrát vyfotografovat, ale vždy mu vyšla jenom černá plocha.

Také otázka kontroly počasí ho ustavičně zaměstnávala. Stále myslel na povedený meteorologický sloup, který postavil ve svém oblíbeném městě Moravské Ostravě a ke kterému byly pořádány zájezdy zvědavých lidí, kteří se mnohdy celé hodiny kochali jenom pohledem na tento jeho výtvor. Takovýchto stanic vytvořil Jára spoustu, bohužel mnohé zanikly pod vlivem modernizace a digitalizace, ale přesto některé stále ještě přežívají a pomáhají se nám vrátit do dob, kdy svět nebyl tak hektický. Počasí a orientace byly pro našeho génia (mimo jiných oborů) velice důležité a proto stále měl u sebe výše zmíněnou povětrnostní turistickou stanici a sextant, aby vždy věděl, kde se nalézá. V dnešní době, kdy již máme moderní navigační pomůcky v autech a i na kolech, toto vše připadá směšné. Ale dříve to bylo nutné, aby poutník věděl, kde je, a mohl se jazykově připravit na setkání s domorodci.

Přestavba hradu Reinhardsteinu mu zabírala spoustu času, neboť si stavěl všechny místnosti napřed na zahradě, aby je opět zboural, když se mu nezdály. Zachoval se jenom jeden model v kapesním provedení ze sirek a je možno ho obdivovat na hradě Reinhardsteinu. Náš génius měl před sebou ještě mnoho úkolů, téměř nevěděl , do kterého se pustit dříve. Ale o tom někdy jindy.