Únor 2009

Česnekem na AIDS

Peter Singer

Bývalý jihoafrický prezident Thabo Mbeki ignoroval poznatky vědy a zavinil tím smrt téměř 400 tisíc lidí. Po celou dobu výkonu funkce odmítal vědecký konsenzus, podle něhož je původcem nemoci AIDS virus HIV. Popíral i to, že lidem, u nichž testy zjistí přítomnost viru, mohou zachránit život protivirové léky. Namísto toho přijal názory malé skupiny nesouhlasících vědců, kteří navrhovali jiné příčiny AIDS.

Mbeki na svých tvrzeních nepřestával tvrdohlavě lpět ani v době, kdy je už vyvracely drtivé důkazy. Když někdo – třeba i Nelson Mandela, hrdinský bojovník proti apartheidu, který se stal prvním černošským prezidentem Jižní Afriky – Mbekiho postoje zpochybnil, prezidentovi stoupenci jej jedovatě pranýřovali.

Zatímco Botswana a Namibie, státy s Jižní Afrikou sousedící, většině svých občanů nakažených HIV zajistily protivirové léky, Jižní Afrika tak za Mbekiho neučinila. Důsledky této politiky teď prošetřil tým výzkumníků z Harvardovy univerzity. Za pomoci konzervativních předpokladů odhadují, že kdyby jihoafrická vláda zajistila vhodné léky jak pro pacienty s AIDS, tak pro ženy, u nichž hrozilo, že nakazí své děti, předešla by 365 tisícům předčasných úmrtí.

Toto číslo je výmluvným ukazatelem toho, jak ohromující újmu může způsobit odmítání nebo přehlížení vědy. Je zhruba srovnatelné s počtem obětí genocidy v Dárfúru a blíží se polovině počtu zavražděných během masakru Tutsiů ve Rwandě roku 1994.

Tichý a nenápadný masakr

Jednou z klíčových událostí, které obrátily světové mínění proti jihoafrickému režimu apartheidu, byl masakr v Sharpeville roku 1961. Policie tehdy zahájila palbu do protestujícího černošského davu, zabila 69 lidí a mnoho dalších zranila. Mbeki se boje proti apartheidu aktivně účastnil, stejně jako Mandela. Harvardská studie však dokládá, že je zodpovědný za smrt 5000krát vyššího počtu černých Jihoafričanů než bělošští jihoafričtí policisté, kteří v Sharpeville stříleli do davu.

Na obranu Mbekiho lze říct, že nikoho zabít nezamýšlel. Zdá se, že byl – a snad stále je – upřímně přesvědčen, že protivirové léky jsou toxické. Můžeme také připustit, že Mbekiho motivací nebyla zášť vůči těm, kdo trpí AIDS. Nikterak jim ublížit nechtěl, a proto bychom jeho osobnost měli posuzovat jinak než ty, kdo chtějí způsobit ostatním újmu, ať už kvůli nenávisti nebo snaze prosadit své zájmy.

Mbeki upřel vědcům právo na nezávislou oponenturu. Dobré úmysly ale nestačí, obzvlášť když je v sázce tolik. Mbeki se neprovinil tím, že se zprvu přiklonil k názoru zastávanému nepatrnou menšinou vědců, nýbrž tím, že na tomto názoru lpěl, aniž by jej dovolil prověřit v poctivé a otevřené debatě mezi odborníky. Když přední jihoafrický černošský imunolog profesor Malegapuru Makgoba varoval, že se Jižní Afrika kvůli Mbekiho postojům stane ve vědeckém světě terčem posměchu, prezidentská kancelář jej obvinila z obhajoby rasistických západních myšlenek.

Poté, co byl Mbeki v září vypuzen, se nová jihoafrická vláda Kgalemy Motlantheho urychleně pustila do zavádění účinných opatření proti AIDS. Okamžitě byl odvolán Mbekiho ministr zdravotnictví, nechvalně proslulý tvrzením, že AIDS lze léčit použitím česneku, citrónové šťávy a červené řepy. Je tragédií, že se Mbekiho nepodařilo sesadit už před mnoha lety, poněvadž tento politik zcela ovládal Africký národní kongres, dominantní jihoafrickou politickou stranu.

Prezident a změna klimatu

Ponaučení z tohoto příběhu platí všude, kde se při sestavování veřejné politiky ignoruje věda. Neznamená to, že většina vědců má vždycky pravdu. Historie vědy jasně dokládá, že tomu tak není. Vědci jsou lidé a mohou se mýlit. Tak jako ostatní i oni mohou podlehnout stádnímu uvažování a strachu, že budou vytlačeni na okraj. Trestuhodným selháním, zejména jsou-li v sázce lidské životy, není nesouhlasit s vědci, ale odmítnout vědu jako metodu přezkumu.

Prezident Mbeki musel vědět, že pokud jsou jeho nekonvenční názory na příčinu AIDS a účinnost protivirových léků mylné, zaviní jeho politika vysoký počet zbytečných úmrtí. Takové vědomí mu ukládalo tu nejrozhodnější povinnost beze strachu či nadržování umožnit, aby byly veškeré důkazy poctivě předloženy a přezkoumány. Jelikož tak Mbeki neučinil, zodpovědnosti za stovky tisíc úmrtí neuteče.

Ať už jsme jednotlivci, ředitelé firem nebo klíčoví politici vlád, existuje mnoho oblastí, v nichž bez posouzení souboru vědeckých důkazů nemůžeme vědět, co vlastně máme dělat. Čím více odpovědnosti máme v rukou, tím tragičtější pravděpodobně budou důsledky špatného rozhodnutí. Ostatně když se zamyslíme nad možnými dopady změny klimatu, již způsobuje lidská činnost, počet životů, které by si špatné rozhodnutí mohlo vyžádat, se vedle počtu zemřelých v Jižní Africe tyčí do závratné výše.