Únor 2009

Výskyt hodně neobvyklé ženy

Ota Ulč

Ze vzdálené zmrzlé Aljašky, s miliony lososů a ubývajícím počtem ledních medvědů, na centrální politické scéně přibyl fenomén jménem Sarah Palin. Z víc než tuctu potenciálních, v médiích zmiňovaných kandidátů na úřad amerického viceprezidenta, John McCain si vybral tuhle guvernérku ze vzdáleného státu v téměř intimním sousedství Čukotky.

Zbláznil se snad? Že však účinně zavesloval zajímavým směrem, potvrzovala značně popuzená reakce z opozičního tábora. „Zoufalý, cynický, nebezpečný (desperate, cynical, dangerous) tah,“ slovy kongresmana jménem Rahm Emanuel, z Obamova státu Illinois. Helemese, jako neúprosný McCainův odpůrce by se přece měl radovat z jeho pošetilosti, takto si přibíjet další hřebík na rakev svých beztoho neuskutečnitelných nadějí. Kdo že je ta Palinová, bývalá starostka městečka Wasilla? Tam jsem vlakem projížděl do blízké metropole Anchorage, kde v okolí, na rozdíl od Prahy, se potulují odhadem dvě smečky vlků, dva tucty medvědů grizzly a přes tisíc losů.

Tato pohledná žena, věk 44, bývalá finalistka v soutěži o titul královny krásy, též je sportovkyně běhající maraton a matka pěti dětí. O své předchozí kariéře mluví jako tzv. hockey mom – typu maminek, podporujících své ratolesti v utkání na ledě s hokejkami.Ve volném čase rybaří, střílí, loví, její oblíbenou krmí je dušená pečeně z losa či karibú. Zastává konzervativní principy, nefandí homosexuálním a lesbickým manželstvím, není příznivkyní potratů – a to do té míry, že odmítla podstoupit proceduru i při vědomí, že donošený plod bude defektní (Down syndrome).Toto nejmladší dítě se jí narodilo, když už jako guvernérka vykonávala nejvyšší úřad ve státě. A nejstarší syn se zrovna připravoval jako voják odletět do Iráku.

Prozatím se dovedla prosadit kombinací své vřelosti, šarmu a kuráže v bitkách v roli malého Davida proti Goliáši předsedovi republikánské strany, podařilo se jí v primárkách porazit guvernéra Franka H. Murkowskiho. Úspěšně zaútočila a zatočila s provinilci v případech korupce, nepotismu, šlendriánství, plýtvání veřejnými prostředky, jak například dokumentováno oním absurdním projektem stavět nákladný most from nowhere to nowhere, jak prosazoval mocný senátor Stevens, posléze s kriminálem na krku.

Pramatkou feministického hnutí se stala Betty Friedanová s knihou The Feminine Mystique (1963). Mezi jejími pokračovatelkami prosluly Gloria Steinemová, Germaine Greerová, Kate Milletová, mnohé další. Postupně však cílem hnutí přestala být pouhá rovnoprávnost pohlaví. Jejich řady zmnožily radikální publicistky, jimž se dostalo nelichotivého označení feminazi, v jejichž pojetí žena je vždy obětí (victim status), mateřství je žalář, do něhož ženy uvrhli žlázami posedlí utlačovatelé, a znásilněním (rape) může být cokoliv. „Každá soulož, jakkoliv dobrovolná, není dobrovolná, ale je znásilněním. Všichni muži jsou násilníci,“ tvrdí Marylin Frenchová v knize The Woman’s Room.

Zejména ženy, tolik se angažující v prezidentské kampani ve prospěch kandidátky Hillary, pokládaly McCainův výběr partnerky za cynickou urážku pokrokového ženství. Však Palinová byla protikladem všeho, co jim bylo drahé. Nejenom její konzervativní hodnoty, preference pro manželskou harmonii, ale de facto provokatérka: ani rozvedená, ani lesbická, naopak tuze atraktivní, umístila se přece na druhém místě v soutěži královny krásy Aljašky, je sportovní typ, který si kdysi údajně vysloužil přezdívku Sarah Barracuda.

Média přispěchala notně ji rozcupovat. Zavalila ji výsměchem, elitistickým pohrdáním někoho, kdo absolvoval pouze nevýznamné učiliště ve státě Idaho a nikoliv noblesní Harvard. V interview dostávala zapeklité otázky (například, co že to je Bushova doktrína, na kterou lze odpovědět čtyřmi rozličnými způsoby), přední komentátoři se do ní nemilosrdně strefovali. Významný Frank Rich v The New York Times (14. 9. 2008) ji zatratil také proto, že je ambitious (ctižádostivá – však proč by do politiky bez ctižádosti lezla?), že její příznivci jsou ruthless (bezohlední, bezcitní, nemilosrdní, krutí), že tato opovážlivá osoba se bezostyšně hlásí ke svému patriotismu. Nemilosrdný kritik Rich ale provinilkyni mrzutě přiznal její mládí, šarm, že je vibrant (vervní, energická) a jakožto washingtonský outsider neměla nic společného s Bushem či válkou v Iráku.

Kolik amerických žen se prozatím prosadilo ve významných politických rolích? Nemnoho. Před dvaceti lety o kandidaturu na úřad viceprezidenta neúspěšně usilovala Geraldine Ferraro. Prozatím nejvíc vynikla Hillary, nynější senátorka a zejména bývalá první dáma, poněvadž manželka bývalého prezidenta, záletníka Billa. Za ní pak z hodně větší dáli se občas ozývá Nancy Pelosi, významná zákonodárkyně z Kalifornie, jakož i tamější senátorky Barbara Boxerová a Dianne Feinsteinová. Též se zviditelňují hollywoodské celebrity Susan Sarandová s velkýma očima a Barbara Streisandová, jejíž vizáž bývá přirovnávána k mravenečníku, obě v tradici Jane Hanoi Fondové.

Guvernérka Palinová po volebním neúspěchu 2008 neabdikovala zmizením v severní tundře a naopak si nadále viditelně počíná. Notně tak učinila v jižanské Georgii, kde došlo k opakování volby senátora. V prvním kole žádný z uchazečů nezískal potřebnou většinu hlasů nad padesát procent (49,8% obdržel o znovuzvolení usilující dosavadní senátor, republikán Saxby Chambliss, a 46,8% jeho oponent, demokrat Jim Martin). Přijela Palinová, na její čtyři vystoupení přišly davy zvědavců, zřejmě je do značné míry uchvátila, ohrožený senátor Chambliss v druhém kole suverénně vyhrál (57% proti 43%). Nepříznivé až nepřátelské vyjadřování sdělovacích prostředků jí pouze přispělo: čím víc do ní média buší, tím víc získává na popularitě do té míry, že o Palinové se v republikánských kruzích uvažuje v souvislosti s příštím prezidentským utkáním 2012.

Imponuje svým vystupováním (tak o ní napsala Marjorie Dannenfelserová v článku Palin Went Down to Georgia, The Weekly Standard, 15. 12. 2008), je nejen atraktivní, ale i autentická, nesnaží se prezentovat jako někdo, jímž není, též si nestěžuje, nekypí morálním rozhořčením (operates in grievance-free environment) a zřetelně, viditelně ji těší, že je žena. A je to zásluhou její sebedůvěry, že stará garda feministek je na ni tolik alergická.

V prosinci nikdy nezjištěný žhář zapálil kostel, pravidelně navštěvovaný protestantkou Palinovou. Dotyčná nenáviděná ale nebyla přítomna – ve funkci guvernérky se věnovala správě rozsáhlého státu ve vzdáleném Juneau. V téže předvánoční době jsem obdržel e-mail s tuze zajímavým nápadem, coby končící prezident Bush ve zbývajícím měsíci svého oficiálního úřadování měl učinit: měl by rezignovat, čímž by na jeho místo zasedl dosavadní viceprezident, ještě víc nepopulární Dick Cheney. A ten by pak při první příležitosti rovněž rezignoval a svou funkci se snažil předat dosavadní ministryni zahraničních věcí s neobvyklým jménem Condoleezza Rice.

Tím by se potupeným republikánům povedl znamenitý trumf. Jestliže se ženě Palinové nepodařilo uspět se záměrem stát se viceprezidentkou, teď tedy by se zrodila legitimní prezidentka, byť jen na několik zbývajících dnů by zavládla v Bílém domě, o jehož pronájem na dobu osmi roků tak urputně usilovala Hillary Clintonová a málem se jí to povedlo.

Přemnohé feministky řádily, a rovněž za provokativní potupu pokládaly tuhle Palinovou, zrádkyni pokrokového emancipovaného ženství. Teď by se objevila Condoleezza, na rozdíl od pětinásobné aljašské matky nikdy neprovdaná a navíc i intelektuálka. Taková, co neloví, kulemi se nestrefuje do vysoké zvěře a nekuchtí krmi po způsobu pionýrů zálesáků. Je ale výtečnou pianistkou, nedávno koncertovala k potěše britské královny Alžběty II. A navíc – hodně navíc - je to autentická, nefalšovaná Afro-Američanka, hodně černá černoška, potomek oněch v řetězech z temného kontinentu přivlečených otroků, narozena v někdejší otrokářské Alabamě. Na značný to rozdíl od míšence Obamy, původu natolik podivného, že odmítá předložit originál svého rodného listu.

Z hlediska politické korektnosti to by přece byly trumfy k nepřebití. Leč k mému velkému žalu jich využito nebylo.