Únor 2009

Renesance fangličkářství

Bohumil Doležal

Prezident Sarkozy zmínil ve svém projevu před poslanci EP „prezidenta jedné velké evropské země“, kde byly staženy vlajky z veřejných budov. „To není ke cti osoby, která takto jedná.“ Zpráva se rozšířila, včera se na to ptali novináři premiéra Topolánka při jeho návštěvě Velké Británie. A žádá si opravu ve stylu Radia Jerevan.

Předesílám, že nejsem odpůrcem vyvěšování evropských vlajek, i když to vlastně žádné evropské vlajky nejsou. Symbolizují pro mne skutečnost, že (přes své velké zvláštnosti) přece jen civilizovaná západní Evropa má ve středo a východoevropském Bandoleru jakýsi vliv. Uklidňuje mne, že vlajka vlaje nad ministerstvem zahraničí a ještě raději jsem, že se skví i před ministerstvem vnitra. Samozřejmě je to jen symbol. Samotné vyvěšení vlajky nic neznamená, a když by nevisela (třeba před dánským ministerstvem vnitra), taky to neudělá z Dánska tyranii.

To co pan Sarkozy předestřel před evropskými poslanci, je pohádka o „velké zemi“ za devatero horami a devatero řekami. Jakási obdoba k ohavné bolševické pohádce o pyšné princezně. Vládne tam zlý tyran, který poručil stáhnout evropské vlajky (slušelo by se přidat „a hrát Ódu na radost“, aby to s pohádkou souznělo úplně). Zatím se zlému králi vzkazuje jen, že by se měl stydět. Pokud to nezvládne (obávám se, že pro to nemá buňky), přijdou na řadu sankce.

Ale uklidněme se. Žádná křížová výprava nebude. Vystoupení pana Sarkozyho je čistě verbální, i když značnou část české veřejnosti rozpálí do běla. Těžko totiž odolá pokušení vložit do slov francouzského prezidenta jakési poselství k sjednocené Evropě: pozor na nevychované adolescenty z Východu! Měli by zůstat pod kuratelou nás starších, zkušenějších (a taky větších, ovšem). Signál je vyslaný k celé Evropě, když ho zachytí adolescenti (poněkud zamindrákovaní, přiznejme si to, je to v pubertě běžné), nadělá to pěknou paseku. Nejlepší by bylo, kdybychom mohli argumentovat naším vítězstvím v druhé světové válce. Bohužel to nejde, Francouzi jsou taky vítězi, a to v přesně stejném smyslu jako my. Ještě že mezi nimi a námi stojí poražení Němci!

Věcně se dá namítnout dvojí: za prvé, o tom, před kterou institucí u nás vlaje evropská vlajka, nerozhoduje prezident. S výjimkou svého sídla, samozřejmě. Někde evropská vlajka je, jinde ne. A za druhé, vlajka má smysl jen jako symbol něčeho, co se děje, a co by se koneckonců mohlo dít i bez vlajky.

Fangličkářství má u nás bohatou tradici. Proto Klaus připisuje takovou váhu tomu, že vlajku nevyvěsí. Teď narazil na soudruha, který fangličkářství přikládá tentýž význam. Jen zrcadlově obrácený. Snad by si mohli své problémy vyřídit někde stranou, Evropa má dnes vážnější problémy.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)