Únor 2009

Loutky ve službách parazita

Jaroslav Petr

Cizopasníci zdaleka neškodí svému hostiteli jen tím, že čerpají z jeho organismu živiny nebo zatěžují jeho tělo zplodinami své látkové výměny. Často ovládají hostitele jako loutku a nutí jej k chování, které je sice výhodné pro parazita, ale hostitel na ně doplácí.

Cizopasná motolice Euhaplorchis californiensis prodělává složitý vývoj v několika různých hostitelích. Nakažení ptáci vylučují její vajíčka s trusem do vody, kde je spolknou vodní plži. V jejich těle žije několik pokolení cizopasníkových larev. Živí se hostitelovými pohlavními orgány. Plž se sice nemůže rozmnožovat, ale jinak ničím netrpí a jeho tělo skýtá cizopasníkům dokonalé podmínky k životu. Nakonec larva plže opustí.

Ve vodě vyhledá ryby z rodu Fundulus, kterým se přisaje na žábry. Z povrchu žáber proniká podél nervů až do mozku hostitele. Larvy mohou pokrýt mozek napadené ryby jako souvislý koberec.

Vývoj motolice se úspěšně završí jen v útrobách ptáků. Tento „přestup“ si cizopasník zajistí drastickým zásahem do funkce mozku napadené ryby. Donutí rybu vyplouvat k hladině a provádět tam nápadné manévry. Oběť se tak vystavuje třicetkrát vyššímu riziku, že si jí povšimne dravý pták a uloví ji. Přesně to potřebuje motolice. Dokončí svůj vývoj v ptačím těle a začne produkovat vajíčka. Ta se dostanou s ptačími výkaly do vody, kde se jimi nakazí vodní plži. Kruh se uzavírá.

Na první pohled nenápadné působení motolic má velký dopad na celý ekosystém. Vědci odhadují, že motolice dokážou snížit počty svých hostitelských plžů až na polovinu. Na druhé straně jejich manipulace rybími hostiteli přispívá k udržení početné populace ptáků v okolí slaných mokřadů. Díky motolicím se ptákům nabízí podstatně početnější a dostupnější kořist než v nenakažené rybí populaci.

Pro vědce zůstávalo záhadou, jak docílí cizopasník změny v chování hostitele. Nejnovější výzkumy americké parazitoložky Jenny Shawové z University of California zveřejněné vědeckým časopisem Proceedings of the Royal Society B vrhly do pozadí těchto důmyslných manipulací nové světlo. Nakažené ryby mají v mozku pozměněny koncentrace látek, jež slouží ke vzájemné komunikaci mezi neurony. V centrech, jež drží na uzdě agresivitu, klesá hladina serotoninu. To vede k nárůstu agresivního chování ryb. Zároveň v mozku nakažených ryb stoupají koncentrace dopaminu, což se projeví zvýšeným neklidem. Výsledkem je nápadné chování ryb, jež přitahuje pozornost ptáků.

Jde o první zevrubnější pohled na „nitky“, jimiž parazité „tahají za osud“ svých obětí. Jenny Shawová je přesvědčena, že podobný výzkum může v budoucnu odhalit i spojitost některých lidských duševních chorob s nákazou lidí různými cizopasníky.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)