Březen 2009

65. oběžník

Jan Sammer

CZECH COORDINATING OFFICE, WWW.CZECHOFFICE.ORG

International non-governmental Czech organization

European Offices: B. Meiser Straße 6, 91522 Ansbach, Germany

Overseas Offices: 1103-100 Antibes Drive, Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1

Wentworth Bldg.62, Univ. of Sydney, NSW 2006, Australia

65. oběžník

Znásilnění práva v České republice

Po zkoušce, kterou prošel český národ za nacistické okupace hledali lidé uspořádání, které by se podobalo první republice a už nikdy nedovolilo koncentrační tábory, nucené práce a hromadné popravy. Mnozí se domnívali, že odpověď našli v myšlence komunismu. Sice znali varování před sovětskými gulagy a popravami ale domnívali se, že se takové věci u nás nemohou stát, že jsme to zažili za nacismu, že jsme přece národ civilizovaný. Po únoru 1948 jsme se přesvědčili, že krutosti nacismu je pro komunistický režim snadné překonat. Byly zas koncentrační tábory, nucené práce, politické popravy a k tomu zabíjení občanů na hranicích. K tomu přistoupilo hromadné rozkrádání majetku, veřejného i soukromého. Do vedení státu i obcí se dostala spodina, která s radostí ponižovala a ničila občany a zmocňovala se jejich majetku soudními rozsudky, v kterých, kromě 20 i 30 let žaláře nebo i trestu smrti, byla vyslovena i ztráta veškerého majetku. Stovky rodin bylo vystěhováno z domovů.

Brzy po sametové revoluci, 23. dubna 1990, schválil československý parlament zákon 119/90 O soudní rehabilitaci, v jehož § 1 se uvádí: Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti zákon označoval za trestné, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.(zkráceno). §2: Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945 (následuje výčet zákonů, které komunistický režim používal k udržení totalitního útisku obyvatel) jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně navazující se zrušují k datu, kdy byla vydána.

Tento zákon č. 119/1990 Sb. nabyl účinnosti 1. července 1990. K tomu datu byly tedy všechny neprávem zabavené majetky navrácené a trváme na tom, že musí být k tomu datu přepsány na původní vlastníky.

V roce 1991 byly schváleny dva zákony, č. 87/1991 SB. o mimosoudních rehabilitacích a č. 229/1991 Sb. o půdě, které z restitucí majetku vyloučily všechny Čechy, kteří při útěku od hrůzovlády komunismu ztratili české občanství. I jinak popírají úmysl zákona č. 119/1990 Sb. například tím, že oběť komunistické perzekuce musí komunistického držitele požádat, aby ukradený majetek vrátil a pak mu dokazovat, že získal majetek neprávem nebo za zvýhodněných okolností, místo aby komunistický držitel majetku musel prokazovat jak majetek získal. Zákony č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. byly mnohokrát označeny Výborem Spojených národů pro lidská práva za zákony, které porušují článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci, a který Česká republika ratifikovala. Oba zákony podepsali komunisté Čalfa a Dubček spolu s prezidentem Havlem, který se stal zastáncem komunistů, obklopil se jimi a zajistil jim beztrestnost a uchování kořisti, kterou za 40 let získali.

Článek 10 ústavy České republiky zní: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

Tento článek své vlastní ústavy Česká republika porušuje diskriminačními podmínkami v obou zákonech a tím porušuje od roku 1991 svou ústavu. Oba zákony jsou proto neústavní a tudíž neplatné.

Česká republika přijala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 22. února 1993 Téhož dne ratifikovala i Opční protokol k tomuto paktu jako nástupní stát po Československu, které oba dokumenty přijalo v sedmdesátých letech. Tím uznala kompetenci Výboru vyšetřovat stížnosti jednotlivců na porušení Mezinárodního paktu.

Výbor pro lidská práva dostal mnoho stížností na porušení některých článků. Nejvíc jich je na porušování článku 26, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci, několik je na porušení článku 14(7), který nepřipouští, aby byl někdo dvakrát souzen a trestán za stejné provinění. České restituční zákony totiž vylučují své bývalé občany, kterým se podařilo utéci z Československa během komunismu, když získali občanství jiné země a tím ztratili československé občanství. Největší taková skupina jsou Češi, kteří se usadili ve Spojených státech, kde ztratili české občanství v okamžiku, kdy získali americké. Stalo se to tím, že Československo a pak Česká republika zneužily úmluvu o vzájemné ztrátě občanství, která chránila nové přistěhovalce z Evropy do USA před pronásledováním jejich bývalými státy. Jsou ovšem podobné případy i v Německu a jinde, kde se Češi svého původního občanství vzdali nebo museli vzdát.

Výbor rozhodl velké množství případů proti České republice, která reagovala tím, že ústavní soud rozhodl, že o žádné porušení Mezinárodního paktu nejde. OSN výbor pro lidská práva nato prohlásil, že ani český ústavní soud, ani jiná instituce na světě nemá právo porušení Paktu posuzovat. To oprávnění má jedině Výbor OSN podle přijatého Opčního protokolu.

Je zcela jednoznačné, že Česká republika porušuje přijatou mezinárodní smlouvu, že tím porušuje svou ústavu a že tedy není právním státem, za který se vydává. Chrání držitele neprávem zabaveného majetku proti původním, zákonným, vlastníkům. Pokračuje tak v zločinnosti komunistického režimu. Stát, který hájí zločiny svými zákony a svým ústavním soudem je stát bezprávný a zločinný. Jsou bezprávní a zločinní i jeho představitelé, politici a soudci a ovšem ústavní soudci, kteří v tomto směru pracují a rozhodují.

Evropská Unie tento problém neřeší a dává tomu volný průběh, a do Úmluvy o Evropském společenství vtělila článek č. 295, který říká, že se Unie v žádném případě nebude angažovat v majetkových sporech v členských státech. Tentýž článek je teď pod číslem 345 v Lisabonské smlouvě. Proto také Evropský soud pro lidská práva odmítl žalobu na vrácení majetku českým Američanům a nikdy v majetkových sporech nerozhodl proti České republice.

To umožnilo České republice brát zpět nezákonnou cestou i majetek již předtím na mnoho let restituovaný, za který jeho vlastník po listopadu 1989 platil po mnoho let pozemkovou daň. Jsou to majetky, v kterých bydlí bývalí významní příslušníci komunistické strany, majetku se nechtějí vzdát a mají v tom plnou podporu ministerstva spravedlnosti a jeho úředníků. Takovou politiku vítají tisíce komunistů, kteří se nemovitých majetků vzhledem k svému bývalému postavení snadno zmocnili.

9. července 1993 byl přijat zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu. V § 1, odst. d uvádí: Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů a to zejména: popravoval, vraždil je a žalářoval ve věznicích nucených prací, zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva.

Tento zákon vláda České republiky ignoruje, nikde neuvádí a nikdy nepoužívá. I to je zločin, který přičítáme všem politikům, úředníkům a soudcům, v první řadě ústavním soudcům.

Je smutné a nepřijatelné že Česká republika hájí i další diskriminační zákony, které vylučují i hrdiny protinacistického odboje, pokud přišli o české občanství. Je to zákon č. 217/1994 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, zákon 39/2000 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, zákon č. 261/2001 SB. o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do pracovních táborů, zákon č. 172/2002 Sb. o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech. Ze všech těchto příspěvků je vyloučen kdokoliv, kdo ztratil české občanství, také ovšem vdovy a sirotci po těchto lidech.

Všechny zde zmíněné dokumenty vám můžeme na požádání poslat. Trváme na vrácení zabaveného majetku k 1. červenci 1990 všem okradeným i jejich dědicům.

Bude to nejúčinnější a jediný způsob jak se zbavit zločinné minulosti.

Jan Sammer, Secretary,

únor 2009

1103-100 Antibes Drive,Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1

T 416-665-7324

jan.sammer@sympatico.ca

Violation of Human Rights in the Czech Republic.

Following the ordeal to which the Czech nation was subjected during the German occupation, the people sought a world order akin to the First Republic (1918-1938), free of concentration camps, forced labour and mass executions. Many thought that Communism would provide the answer. Although people have been warned about the gulags and executions in Soviet Russia, they thought that nothing similar could happen in their country. The Nazi occupation was still a recent memory and it was difficult to imagine anything equally terrible occurring again so soon and also, how could it possibly happen in a civilized country like Czechoslovakia? After 1948, they learned that the cruelty of the Communists easily surpassed that of the Nazis. Concentration camps, forced labour, political executions and killings of citizens on the border became daily occurrences. In addition, theft of public and private property took place on a massive scale. The scum of society now came to power. They enjoyed putting down their fellow citizens, ruining their lives and seizing their property. This often happened by means of court sentences, which not only routinely gave 20 or 30 year prison terms or death penalty but also involved confiscation of all property. Hundreds of families had been forcibly evicted from their homes.

Shortly after the “Velvet” revolution, on April 23, 1990 the Czechoslovak Parliament adopted Law 119/90 About Judicial Rehabilitations, which states in its § 1: The purpose of this law is to overturn decisions which have been made by the courts for actions that the law defined as punishable in the past. These decisions were inconsistent with the principles of democratic society. This law enables a prompt review of cases where people have been unlawfully sentenced in criminal proceedings, secure them social and material rehabilitation and at the same time draw conclusions and consequences from the findings against persons who were knowingly and grossly violating laws which were in effect at that time (text shortened). §2: Final judgments pronounced by courts in the period from February 25, 1948 to January 1, 1990 which were related to acts committed after May 5, 1945 (list of the laws used by the communist regime to keep up its repressive authority over the population follows) as well as any subsequent decisions regarding the same acts are hereby overturned as of the date they have been pronounced.

This law came into force on July 1st 1990. It restored all unlawfully confiscated properties as of that date and we therefore insist that these properties be officially registered to the original owners as of that date

However, two more laws were passed in 1991, 87/1991 About extra-judicial rehabilitations and 229/1991 About soil, which now excluded from restitution of property all Czechs who fled the communist reign of terror and in the process lost their Czech citizenship. These laws were at variance with the spirit of law 119/90; for example, they required that the victim of communist persecution must ask the communist occupant of the property to return the stolen property and then prove that the latter had acquired it illegally or under advantageous conditions, instead of the communist occupant having to prove how he acquired the property. Laws 87/1991 and 229/1991 had been designated by the United Nations Committee for Human Rights as laws that violate article 26 of the International Covenant for Civil and Politicial Rights, ratified by the Czech Republic. These two laws were signed by Communists Čalfa and Dubček, together with President Havel, who surrounded himself by communists and became their supporter. He assured them immunity from prosecution and in addition allowed them to keep the loot they accumulated during the 40 years of communist rule.

Article 10 of the Czech Constitution states: International Treaties ratified by Parliament are part of the legislative system; the Czech Republic is bound by them and if an international treaty is in disagreement with Czech law, the international treaty takes precedence.

Czech Republic violates this article by the discriminating conditions in both laws and violates thereby its own Constitution since 1991. Both laws are therefore unconstitutional and invalid.

The Czech Republic ratified the International Covenant and the related Optional Protocol on February 22, 1993 as the superseding state after Czechoslovakia, which had signed both these documents in the seventies.

The UN Committee for Human Rights has received a large number of complaints due to violation of several articles of the Covenant. The most frequent complaints concern article 26, which prohibits all discrimination and several are regarding contravention of article 14(7), which disallows that someone be prosecuted twice for the same offence. Czech restitution laws exclude its former citizens, who were able to escape from Czechoslovakia and had acquired the citizenship of another country, thereby losing Czech citizenship, from receiving their property back. The biggest category is Czechs who settled in the United States and lost their Czechoslovak citizenship as soon as they became American citizens. The reason for the loss of citizenship was that Czechoslovakia and later the Czech Republic exploited a treaty about reciprocal loss of citizenship signed with the US back in 1928. (This treaty had no contemporary relevance; it was enacted to protect new American immigrants from military service and other possible persecution when they visited their country of origin). There are similar cases in Germany and elsewhere, where Czechs had to give up or gave up their former citizenship and thereby were automatically prevented from receiving their property back.

In the great majority of cases, the Committee had ruled against the Czech Republic whose response was such that the Czech Constitutional Court decided that the CR did not break any article of the International Covenant. The United Nations Committee for Human Rights declared, however, that neither the Czech Constitutional Court nor any other institution has the right to pass judgement with regard to the contraventions of the treaty. According to the Optional Protocol, the sole institution which possesses that right is the UN Committee for Human Rights.

It is obvious that the Czech Republic violates a treaty which it ratified, contravenes its own constitution and consequently, is not the lawful state it pretends to be. It protects occupants of the wrongfully seized property against the original, rightful owners. It continues in the criminality of the Communist regime. A country which justifies criminal offences using its own laws and its Constitutional Court is an unlawful and criminal one. Its, politicians, officials and judges, especially Constitutional Court judges who conduct affairs and render decisions in this climate, implicitly become offenders and transgressors themselves.

The EU is not trying to resolve this problem and is turning a blind eye because it incorporated article no 295 into the Agreement about European Communities which proclaims that the EU will not interfere in any property disputes in its member states. The same article appears as no. 345 in the Treaty of Lisbon. This was another reason why the European Court for Human Rights refused the claim about the return of property to Czech Americans and never ruled against the CR in property disputes.

This made it now possible for the CR to even seize property which had already been resituated to the rightful owner and for which that owner was paying property taxes for many years. These are properties occupied by prominent members of the Communist Party who do not want to relinquish them and who have the full support of the Ministry of Justice in maintaining the status quo. This is a precedent welcomed by thousands of former Communists who were able to grab the properties, given their former political position.

Law 198/1993 About the illegality of the Communist regime was passed on July 9, 1993. Article § 1 (d) observes: The Communist regime and those who actively embraced it, used all possible means in the persecution of the citizens: they executed, murdered, imprisoned in labour camps and arbitrarily deprived them of their property, ignoring their property rights.

The Czech government ignores this law, never refers to it nor uses it. Even this is a crime by all politicians, officials and judges, especially judges of the Constitutional Court.

It is unacceptable and sad that the CR espouses additional discriminatory laws which even exclude war heroes of the fight against Nazi Germany, if they lost Czech citizenship. These are laws 217/1994 About the provision of a one-time monetary award to some victims of Nazi persecution, law 39/2000 About a one-time monetary award to members of Czechoslovak foreign and allied armies from 1939-1945 and law 261/2001 About a one-time monetary award to members of the national fight for freedom, political prisoners and persons sent to labour camps for racial or religious reasons. Law 172/2002 About compensation of persons deported to the Soviet Union or to camps run by the USSR in other countries. All persons who lost their Czech citizenship are barred from these benefits, as are the widows and orphans left behind.

We can send you any of the documents referenced here upon request. We insist on the return of property seized as of July 1, 1990 to all who have been robbed and to their heirs.

This will be the most expedient and simple way of dealing with the criminal past.

Jan Sammer, Secretary,

February 2009

1103-100 Antibes Drive, Toronto, Ontario,

Canada M2R 3N1

T 416-665-7324

jan.sammer@sympatico.ca