Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Březen 2009


Internační tábory na Frývaldovsku a činnost kpt. Ctibora Nováka

Franz Chocholatý-Gröger

Na stránkách iDnes.cz se objevil článek Jana Gazdíka Příběh bratří Mašínů má nového hrdinu, Ctibora Nováka chválící aktivity kpt. Nováka v roce 1953. (1) Autor poněkud zapomněl na aktivity kpt. Nováka na Frývaldosku v roce 1945, které neslouží ke cti bojovníka za pravdu. To, že redaktor Gazdík upravuje dějiny k obrazu svému, je nám známo. Nelze však vynechávat v popisu činů události, které neslouží ke cti kpt. Nováka. Vraťme se tedy do roku 1945.

V okrese Frývaldov (Freiwaldau, od roku 1947 Jeseník) bylo v červnu 1945 nově ustanovenými správními orgány, místními bezpečnostními složkami za asistence vystěhováno za hranice do Slezska asi 1000 Němců (převážně říšští příslušníci, uprchlíci, ale i starousedlíci). Území Slezska přešlo však pod polskou správu a proto mnozí z takto vystěhovaných starousedlíků se pokoušelo o návrat domů.

Do začátku července vznikly vysídlovací tábory v Domašově (Thomasdorf), Adolfovicích (Adelsdorf), Zigharticích (Setzdorf, Vápenné), Cukmantlu (Zuckmantel, dnes Zlaté Hory), Javorníku (Jauernig) - ženské a mužské oddělení a Frývaldově-Bobrovníku (Biberteich bei Freiwaldau), kde byly umístěny ženy. Bylo zde umístěno, včetně internovaných ve frývaldovské soudní věznici, nejméně tisíc lidí. (2)

Od svého příchodu do Frývaldova má rozhodující slovo při řešení německé otázky kpt. Ctibor Novák. (3) Novák působil zpočátku jako bezpečnostní referent prvního revolučního národního výboru a společně s velitelem místní bezpečnosti npor. Františkem Klapušem inicioval různá restrikční opatření, včetně hromadného zatýkání a zajišťovaní podezřelých osob. Z výslechů zadržovaných vzešlo minimum písemných záznamů, takže důvody internace a zatčení jsou v celé řadě případů neznámé.

Po vzniku nových správních orgánů se Novák (který byl vlastně na zdravotní dovolené a nenastoupil aktivní vojenskou službu) sám postavil do čela 2. odd. (zpravodajského) okresního vojenského velitelství (OVV) a tzv. Velitelství internačních táborů okresu Frývaldov (VITOF). Toto velitelství bylo mimo kontrolu OSK (Okresní správní komise) a působilo jako samostatný útvar mající veškerou správu i hospodářské vedení táborových objektů. Strážní oddíly tvořili příslušníci tzv. výpomocných sil NBS, na postech velitelů byli často gážisté. S jeho vědomím se s internovanými zacházelo zcela volně a často velmi tvrdě. Byli posílání za úplatu jako pracovní síly a to také mimo okres, do Ostravy či Zlína. Pro místní Němce byla významná jeho pozice v tzv. národnostním odboru OSK, který se zabýval prověřováním státního občanství, národnostní příslušnosti a žádostmi o vyjmutí z dosahu různých diskriminačních omezení osobního či majetkového charakteru.

Novák kolem sebe soustředil oddané stoupence, mezi nimiž byl Boris Wittich, redaktor místního listu Hraničář ovládaného komunisty. Novák také v té době vstoupil do KSČ a ve Frývaldově zastával funkce či se významně angažoval ve Svazu osvobozených politických vězňů, Svazu národní revoluce a dalších. Mimo to propagoval pravoslavnou církev a podle jejího ritu se oženil s Němkou Janu Hänichovou, rozenou Melcherovou. Přičemž se zasadil o změnu národnosti nastávající manželky a tchyně z německé na českou na základě neznámou cestou získaného Osvědčení o národní spolehlivosti nevěsty.

Ve vysídlovacích táborech v Domašově, Adolfovicích a Javorníku byli internovaní v letních měsících biti a týráni a došlo i na exekuci zastřelením. Oběťmi se stali sourozenci Richard (nar. 1930) a Rudolf (nar. 1935 let) Haukovi. Oba nezletilí bratři byli spolu s dalšími dvěma mladými muži z obce Černá Voda (Schwarzwasser) zatčeni, protože měli v lese ukrývat automatickou pistoli. Po zatčení byli přemístění do tábora v Javorníku a při pracovním přidělení v Bílém Potoku (Wei?bach) se jim podařilo uprchnout. Kapitán Ctibor Novák vydal vyhlášku, dle které budou takové případy trestány smrtí. Bratři Haukové byli za několik dni zadrženi a kapitán Ctibor Novák vydal rozkaz k jejich popravě. Tato byla vykonaná strážnými tábora v Javorníku 27. 7. 1945. Před popravou byli mučeni a při popravě za plotem tábora museli být přítomni dva vězni z každého baráku. O excesech i zacházení hovoří zprávy německých obyvatel Frývaldovska (Jesenicka) shromážděných na stránkách http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd00.html. (5)

Krutě se zacházelo v táboře č. III v Domašově, kde působil jako velitel „četař partyzánů“ František Wiesner z Bukovic. V průběhu července a srpna zde zemřelo následkem uplatňování násilných metod a ze sebevražedných důvodů několik mužů. V noci ze 14. Na 15. srpna prý napadli domašovický objekt neznámí útočníci. Podle pamětníků se střelba opakovalo několikrát a také té noci, kdy byl utýrán dr. Pawlowski. Jeho úmrtí je úředně doloženo. Útočit měla skupina čtyř nebo šesti osob a ta měla se ztratit v lese. Odpoledne 15. 8. byli internovaní Němci převezeni do tábora v Adolfovicích (velitelem byl podstrážmistr Karel Hanzl a po něm šstržm. Martin Hůrka). Kapitán Novák nařídil podle připraveného seznamu zastřelit šest mužů a důvodem popravy měl být dřívější útěk jednoho z internovaných a „útok na tábor“. Po půlnoci 17. 8. se střílelo znovu, útočníci prý unikli. Toho dne byla oficiálně uvedená dvě úmrtí - jedna osoba byla „zastřelená na útěku“ a druhá „zemřela“ bez udání příčiny. Dle pamětníků se střílelo ještě v noci v noci z 19. na 20. srpna a načež, bylo vybráno pět mužů k popravě. (6)

V následujících dnech byli všichni muži ve věku 14. až 60 let vystěhováni do pracovního tábora ve Frývaldově. Vše nasvědčuje tomu, že takzvané útoky werwolfů byly buďto výsledkem snahy zakrýt nedbalost stráží, anebo divadlo sehrané armádou a OBZ, které mělo zdůvodnit brutalitu a popravy a urychlit vyhnání obyvatel z jejich bydlišť. Uvolněné usedlosti tak mohly být buď vyrabovány, nebo obsazeny. Na základě těchto zpráv ostravská expozitura Zemského velitelství SNB navrhla posílat internované na práci na Ostravsko a Opavsko.

Podle neúplných záznamů zemřelo v táborech řízených VITOF včetně osmi popravených (a to na přímý příkaz kpt. Nováka) nejméně 20 mužů. V polovině srpna bylo internováno nebo jinak soustřeďováno na Frývaldovsku téměř 1200 Němců a z toho 458 v Adolfovicích. (7)

Nad kpt. Novákem se začínají stahovat mraky. V říjnu 1945 byl případ bratří Haukových předán Státnímu zastupitelství v Opavě. Novák sice po zrušení Okresního vojenského velitelství, které bylo jim zformováno neoprávněně, zůstává v čele VITOF, ale brzy ho nahrazuje prap. SNB Viktor Pospíšil (VITOF bylo pak zrušeno OSK počátkem roku 1946). Již v té době bylo zjištěno, že Novák na základě vlastního uvážení uděloval z peněz, které tábory vydělaly, značné sumy peněz jako nemalé odměny a že daroval různým institucím a korporacím u příležitosti státního svátku 28. 10. 1945 kolem půl milionu korun. (8)

V listopadu 1945 přijíždí do Frývaldova členové Zemské bezpečnostní komise ostravské expozitury ZNV Nováka zatknout. Ten byl však informován a odjel do Prahy. Novákovi stoupenci vedení Wittichem se smluvili provést akci k jeho případnému osvobození, kdyby byl zatčen. Novák měl v Praze své konexe, mimo jiné Reicina. Ministerstvo obrany sice postoupilo spis týkající se jím nařízených poprav Vojenské prokuratuře v Olomouci. Na přímluvu svých vlivných přátel trestní řízení nebylo zahájeno a vedlo se proti němu kárné řízení, zastavené posléze na pokyn Bedřicha Reicina. (9) Byl vyloučen z KSČ. (10)

Prozatímní národní shromáždění pak schválilo v květnu 1946 zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisejícího s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, tedy jakýsi generální pardon pro „jinak podle platných předpisů trestné jednání“. Tento zákon specifikoval institut beztrestnosti i u takových jednání, které měly charakter „spravedlivé odplaty za činy okupantů“, které byly spáchány před 28. 10. 1945. Tím také se mohly jeho činy v táborech považovat za beztrestné.

V roce 1947 byl přeložen k vojenskému útvaru Hradec Králové, kde bydlel v garsoniéře v Nerudové ulici 923/17a. Zde bydlel do roku 1951. Mimoto vlastnil vilu v Jeseníku, dva domy v Olomouci, které předal dětem z prvního manželství bydlících v Olomouci.

Na jaře 1948 prošetřovala Státní bezpečnost excesy z roku 1945 a vyslýchaný Wiesner uvedl, že v táboře Adolfovice se nachází hromadný hrob s 60 mrtvými. Popravených v tomto táboře bylo však šest. Pro více mrtvých nejsou svědci, mohlo jít o připsaní nuly omylem nebo o úmyslné zkreslení. Byla nařízená exhumace s tím, aby se nic nedostalo na veřejnost.

Novák je v roce 1949 povýšen do hodnosti majora a byl dán v roce 1950 do výslužby. Jeho potrestání prý zabránil „jen důležitý státní zájem z hlediska mezinárodního.“ StB uvažovala na základě kompromitujících materiálů ho získat ke spolupráci, pak od tohoto záměru upustila a vedla ho jako „objekt“. (11)

V letech 1951–1953 pracoval jako recepční ve vojenské zotavovně v Karlových Varech a jako trafikant v Jeseníku. Do tohoto období spadají jeho četné kontakty se synovci Ctiradem a Josefem Mašínovými a s jejich odbojovou skupinou na Poděbradsku. Hodnocení role Ctibora Nováka v aktivitách bratří Mašínů v dostupných pramenech nebo svědectvích pamětníků není zcela jednoznačné. Pravděpodobně působil spíše jako „technický poradce“ a snažil se synovce mírnit, zejména poté, co byl v r. 1951 společně s nimi zatčen a vyšetřován StB ve spojitosti s obviněním z přechovávání zbraní a napomáhání k ilegálnímu opuštění republiky. Tehdy jej ještě propustili pro nedostatek důkazů. (12)

V souvislosti s útěkem synů generála Mašína je v roce 1953 zatčen a vězněn. Po více než rok trvajícím vyšetřování byl v procesu Trestní věc proti Ctiboru Novákovi a spol. souzen Nejvyšším soudem v Praze ve dnech 25. – 29. 1. 1955. V procesu figurovalo celkem sedmnáct obviněných a tři z nich včetně Ctibora Nováka byli odsouzeni k trestu smrti (trestný čin velezrady podle § 78, odst. 3 písm. d, zák. č. 86/1950), který byl vykonán dne 2. 5. 1955.

Novákovy aktivity se nedostaly do šetření porevolučních událostí, které měla provádět Vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS v letech 1947-1948. (13)

Po letech studií v archivech a poslechů pamětníků, vím, že nebylo lehké zachovat si čest. Každý však měl možnost nesklouznout mezi ty, kteří se uchýlili k vraždám, loupežím a mstám. Pro mnohé byly pohnutkou proklamace politiků o vylikvidování Němců, pro jiné chamtivost či pomsta za to, že v sobě nenalezli sílu vzepřít se okupaci anebo touha mstou očistit svou kolaboraci. V případě Nováka bych jeho akce v roce 1945 nenazval hrdinstvím. Revoluce často požírá své revolucionáře, kpt. Novák chtěl snad „národně (socialistickou) revoluci“ dle představ E. Beneše, ta bolševická ho sešrotovala.

Poznámky:

1) http://zpravy.idnes.cz/pribeh-bratri-masinu-ma-noveho-hrdinu-ctibora-novaka-f9y-/domaci.asp?c=A090129_080358_domaci_adb

2) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 308

3) Ctibor Novák se narodil 25. 10. 1902 v Praze. Jeho rodiče byli dobře situovaní středostavovští měšťané. Otec Ing. Leopold Novák pracoval jako geometr, matka Emma Nováková byla v domácnosti. Rodina bydlela na Moravě (konkrétně v Olomouci). Po maturitě na reálce se Ctibor rozhodl pro kariéru vojáka. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a dělostřelecký výcvik v Olomouci. Jeho další životní dráhu výrazně ovlivnila známost a pozdější sňatek (1929) sestry Zdeny s Josefem Mašínem starším (významná postava protinacistického odboje ze skupiny Tří králů spolu s J. Balabánem a V. Morávkem). Poměry v armádě po mnichovském diktátu přiměly Ctibora Nováka k odchodu z činné služby v hodnosti štábního kapitána. Podle svědectví přátel z armády a bývalých spolužáků z vojenské akademie (pplk. K. Préma, gen. J. Studlara) podnikl mnohé kroky, mění své jméno na Anton Nowak, aby získal důvěru německé branné moci, měl přístup k informacím a mohl působit ve prospěch polské a československé zpravodajské služby v Londýně. Výše uvedení svědci potvrdili po skončení války jeho rozhodující podíl na diverzních akcích proti strategickým cílům v Berlíně. Poté se půda v hlavním říšskoněmeckém městě stala pro Ctibora Nováka příliš horkou. Při přechodu jugoslávských hranic byl zatčen a dopraven do Prahy na Pankrác a po deseti měsících tvrdých výslechů zpět do Berlína. Spojitost s diverzními akcemi se Novákovi prokázat nepodařilo, ale podezření ze špionážní činnosti vedlo k jeho odsouzení na šest let káznice. Dočkal se osvobození v r. 1945, ale jeho zdraví mezitím trvale poznamenaly výslechy a strádání v káznici - http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak. Porovnej Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 309, poz. 447. Porovnej: http://www.ustrcr.cz/data/images/projekty/dokumentacni/novak-ctibor04.jpg a další. Bohužel mnozí profesní vojáci po záboru Sudet se hlásili do Wehrmachtu ze strachu ze ztráty postavení, obzvláště když pocházeli z rodičů narozených v Sudetech a získali automaticky říšské občanství a také mnozí se pak hlásili po 15. 3. 1939 do Wehrmachtu, hledajíce své německé předky. Viz: Chocholatý Gröger F.: Češi ze Sudet ve Wehrmachtu - http://www.bruntal.net/2007071003-cesi-ze-sudet-ve-wehrmachtu, Chocholatý Gröger F.: Služba československých občanů v německých branných silách po 1. 10. 1938 – fakta a mýty http://www.bruntal.net/2008031001-sluzba-ceskoslovenskych-obcanu-v-nemeckych-brannych-silach-po-1-10-1938-fakta-a-myty

4) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 311, Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, Infocentrum Šumava, české Budějovice 1991, s. 157 in zpráva 122 (správně má být 182) s. 154 -162

5) Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen - http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd00.html

Freiwaldau – Bericht Nr. 179-184 http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html#180

Bericht Nr. 182 Lager Jauering und Adelsdorf -http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html#183

Jauerning Bericht 211-213 http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd52.html#211

6) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 311

7) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 312

8) Staněk, T.: Tábory v českých zemích 1945-1948, Tilia, 1996, s.112

9) http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak

10) Vyloučen 1946 - Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 312

Vyloučen 1947 - Druhá strana materiálů shromažďovaných StB

11) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005, s. 313

12) http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak

13) Chocholatý Gröger, F.: Vysetrovani skoncilo, zapomente! http://www.cs-magazin.com/

http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente

Chocholatý Gröger, F.: Hromadny hrob v Drazenove a udalosti z cervence 1945, http://www.cs-magazin.com/

Prameny:

Archiv bezpečnostních složek,

f. vyšetřovací spisy MV, sign. V-2452, sign. 302-238-7/15,3

Národní archiv

f. nejvyšší soud , sp.zn. 1T/1/55 a 4Nt52/54

f. Generální prokuratura, sp.zn.SGPt44/54 dále SGPT 25/54

Správa sboru nápravné výchovy –osobní spis Ctibora Nováka

Zemský archiv Opava

f. expozitura Moravskoslezského ZNV (EZNV) v Ostravě 1945-1949, Odbor II. bezp. a oddělení I/2 (presid.)- sekretariát složek

f.SZ Opava

Moravský zemský archiv Brno

f.Zemský národní výbor Brno B-280 1945-1947

Literatura:

Hradilová, Jana: Anarchie moci: Správní a dozorčí personál tábora pro Němce v Adolfovicích (1945-1946) In: Historie 2000 (2001) 239-259.

Hradilová Jana: Internace německého obyvatelstva v adolfovickém táboře 1945-1946 In: Jesenicko 2 (2001) 25-33.

Hradilová, Jana: Nucené společenství. Internace německého obyvatelstva v adolfovickém táboře 1945-1946 In: Perspektivy mladé generace pro Evropu. Česko-německé vztahy v pracích studentů. Praha-München-Ústí nad Labem 2002

Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, Infocentrum Šumava, české Budějovice 1991

Staněk, T.:Persekuce 1945, Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a Věznice) v květnu – srpnu 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996

Staněk, T.: Tábory v českých zemích 1945-1948, Tilia, 1996

Staněk, T.: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování (Sešity Ústavu pro Soudobé Dějiny AV ČR 41) Praha 2005.

Chocholatý Gröger, F.:60. let od konce války - květen - srpen 1945 krvavá realizace Benešova plánu vylikvidování Němců, http://www.bruntal.net/2005042302-60-let-od-konce-valky-kveten-srpen-1945-krvava-realizace-benesova-planu-vylikvidovani-nemcu

Chocholatý Gröger, F.: Hromadny hrob v Drazenove a udalosti z cervence 1945, http://www.cs-magazin.com/

Chocholatý Gröger, F.: Vyšetřování skončilo, zapomeňte!, http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente

Chocholatý Gröger, F.: Hromadny hrob v Drazenove a udalosti z cervence 1945, http://www.cs-magazin.com/

http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd00.html

http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak



Zpátky