Březen 2009

Kamerad Kevin Kanute

Paul Jacko

“Budoucnost ovlivňuje přítomnost zrovna tak jako minulost” - Nietzche

Přes bezostyšnou propagandu zelených neexistuje důkaz, že se planeta otepluje. Jestli se otepluje, není důkaz, že to má něco společného s oxidem uhličitým v atmosféře, jehož koncentrace stoupá s přibližně 800letým zpožděním za zvýšením teploty.

Nicméně, a bez ohledu na současný hospodářský stav, naše federální vláda zatím docela vážně tvrdí, že zavede Carbon Emission Trading Scheme, po špatných zkušenostech jinde, raději zvané Carbon Pollution Reduction Scheme (SPRC - přehodil jsem písmenka, aby se to lépe vyslovovalo). Kdo může něco mít proti plánu na snížení znečišťování uhlíkem, že ano? Podtitulek tzv. Bílého papíru, Australia's Low Pollution Future je ještě lepší. Až se to stydím překládat – Australská méně znečistěná budoucnost? Ministerstvo pravdy z Orwellova 1984 by si to nevymyslelo lépe a radostněji. Zavedením odpustků a trhu s nimi se dle plánu do roku 2020 sníží vyměšování (oxidu uhličitého, ne uhlíku) o přinejmenším 5 procent. Možná i o 15. Těch pět procent se nemusí zdát moc, ale znamená to ve skutečnosti 30 procent, za předpokladu, že australská populace bude růst tak, jako dosud. Inu, kdyby to náhodou fungovalo, bylo by to celých 0,075 procenta světového vyměšování.

Bankéři a bursovní makléři si mnou ruce. Důlní společnosti nazvaly své uhlí čistým. Stejně jej většina proletí komíny v komunistické Číně. Průmyslníci, tj. ti kteří zatím ještě v Austrálii zůstali, vymáhají mezi objednáváním letenek do Číny a Indie podporu od daňových poplatníků.

Zeleným, jak našim, tak těm cizím, částečné zničení australského hospodářství nestačí. Grünführer Brown, tasmánský senátor za stranu zelenorůžových, okamžitě prohlásil, že je to nedostačující a že se vyměšování CO2 musí snížit o 100 procent. Zatím jsem o jeho sebevraždě nečetl. Napřed je asi řada na nás. Zelení tím ovšem krásně nahráli ministerskému předsedovi Kevinu Ruddovi, který může ukazovat, jak je vlastně umírněný.

Tim Flannery, původně vědec, nyní Australan roku, na jedné z desítek tisíc planetu zachraňujících konferencí řekl, že čekáme na ledu jako tučňáci, poněvadž máme strach, že jsou ve vodě tuleni, kteří nás sežerou. Doufal, že do hlubin spadne Austrálie rychleji, než to plánuje australská socialistická vláda. Nedodal, že tučňáci vtlačí toho nejslabšího nebo nejblbějšího do vody na zkoušku, jak vidno skoro co tři dny na kanálu Discovery. Obvykle jej něco sežere.

V této fázi, tj. začátkem roku 2009, se nedá říct, že existuje funkční federální opozice. Malcolm Turnbul, předák Liberálů, kterého údajně odmítli do ALP přijmout, dělá vše, aby si kádrový profil vylepšil. Když jsme se před časem smáli české opoziční smlouvě netušili jsme, že vbrzku budeme mít její australskou, přísně tajenou verzi. Smysluplná debata o SPRC téměř neexistuje a nějaká opozice vůbec ne, i když senátor Barnaby Joyce z National Party se začíná znepokojovat. Je ovšem politik. Možná, že se mýlím a že je ještě čas. Bílý papír se objevil před vánoci slavnostně vytištěn na australském papíře, obsahujícím údajně 35 procent recyklovaných vláken z místních odpadků a míchaných druhů obnovitelných surovin. To asi proto, že předcházející Garnautův elaborát na téměř stejné téma, byl na italském křídovém papíře a nějaký nedisciplinovaný žurnalista si toho všiml.

Návrh zákona má být uveřejněn koncem února a parlamentu předložen v květnu. Lepší, čistší a radostnější zítřky údajně začnou 1. července 2010. Bílý papír má 820 stránek (novinář Terry McCrann to výstižně nazval dlouhé, velice dlouhé oznámení národní sebevraždy) a na začátku uvádí téměř 100 zkratek. Naznačuje to něco o stavu australského školství, že po víc jak čtyřiceti letech metrického systému, musí vysvětlit, že kg znamená kilogram. Po prvních třech stránkách jsem se musel podívat na slovník na konci. Ten má 17 stránek a definuje, spíš zamlžuje 165 výrazů.

Jako hlavní podpora je citována Garnautova esej (634 stránek), mimochodem dobře rozebraná Tim Curtinem v lednovém Quadrantu The Contradictions of the Garnaut Report. Profesoru Garnautovi, zaměstnanci ministerstva financí, ovšem byl zadán jako výchozí a nediskutovatelný výplod byrokratů OSN o lidstvem způsobeném oteplování světa, obvykle zvaný IPCC report. Další podporou je zpráva našeho ministerstva změny počasí, (Climate Change) které pod velením soudružky ministryně Wong poroučí větru dešti. Nepřekvapuje tudíž, že uhlíková šlápota je špatná, velice špatná. Vzpomínám na heslo zelených, týkající se návštěv přírody – Odnášejte si jen vzpomínky, nechávejte jen šlápoty (Take only memories, leave only footprints). Nyní ani to není dobré. Paměť nám vymazávají docela úspěšně a šlápotu nezanecháme jedině, když budeme stát bosky v pozoru na betonovém apelplacu.

Celá věc je zmatený, těžko srozumitelný, vnitřně si odporující plán, připomínající trochu korán. Škoda, že to není ve verších. Pro každého něco, pro průmyslníky, bohaté, chudé, horníky, domorodé manažery lesů ... Ano, ti, jestli jsem to pochopil správně, budou dostávat peníze za nežhářství lesů v Severním teritoriu. Miliardy lítají sem a tam, všichni na tom budou lépe. Skeptici si všimnou, že hlavně bankéři, byrokrati, pavědci, advokáti a šarlatáni všeho druhu.

Zatím se to má týkat těch podniků, které produkují 25 tisíc a více tun CO2 ročně. Ne každá molekula oxidu uhličitého je špatná. Těch, vytvořených neefektivním pálením biopaliv a biomasy se plán netýká. Zemědělci a jejich metan vyměšující dobytek zatím postihu unikli, i když se jim jistě svírá u... Chyby logické jsou všude. Kupříkladu benzín bude dražší, ale vláda nám rozdíl nahradí. Proč pak jezdit míň? Garnaut optimisticky odhaduje, že to bude stát asi 250$ zbavit se jedné tuny oxidu uhličitého. V Evropě se jeden odpustek prodává za 46$, zde prý bude za 20$. Proč se obtěžovat?

Zavede se nová, obrovská byrokracie (jen těch inspektorů!) a státní kontrola průmyslu. Pravou rukou se bude brát všem (12 miliard dolarů) a levou dávat - těm hodným. Jednak si dovedeme představit, kteří ti hodní asi budou, jednak to snadno může vést k zkorumpování státních zaměstnanců.

Zavede se další chiméra k prodeji na burze, se vším, co s tím souvisí. Postačí možná citovat, co o tom řekl předák australských odborů Paul Howes: “Je třeba odhalit pokrytectví velkých bank, jako Westpac a National Australia Bank, které podepsaly komuniké volající po agresivních, unilaterárních cílech. Podílejíce se na tom, co může být jedině popsáno jako globální zmrhání našeho finančního systému, chtějí nyní říkat australským podnikům, které fungují v opravdové ekonomice a tvoří opravdové bohatství a opravdová zaměstnání, jak se chovat vůči klimatické změně. Je čas jejich nepoctivé motivy odhalit. Nyní, když jejich obrovské zisky z podpory riskantních trhů s hypotékami a nemyslnými finančními produkty zkolabovaly – devastujíce životy nesčetných miliónů obyčejných občanů – banky hledají nové zdroje příjmů z uhlíkových trhů.”

Nejen banky, ale i vlády. Vzpomněl jsem si na socialistické Kongo/Zaire. Kdykoliv vláda nemohla nebo nechtěla platit vojákům žold, přišli s novým nařízením. Kupříkladu, že v každém automobilu musí být hasicí přístroj, Jelikož těch v tu dobu bylo v celém Kongu asi 900, řidiči platili pokuty vojákům jak mourovatí (to není míněno rasisticky), dokud nezačali natírat načerveno plechovky různých aerosolů. To negramotné vojáky zmátlo. Vláda pak vymyslela nové nařízení, možná SPRC.

I profesor Garnaut musel přiznat, že bez Číny a Indie je plán nesmyslný. Nedávno řekl, že od roku 2000 byly rozvojové země odpovědny za 85 procentní přírůstek CO2 a jimi způsobené znečisťování roste osmkrát rychleji, než v zemích průmyslových. Předpověděl, že v roce 2030 bude Čína odpovědná za 33 procent, USA za 11 procent a Indie za 8 procent skleníkových plynů. Varoval, že náš příklad nebude stačit.

Americký Úřad vládní odpovědnosti (Government Accountability Office) vydal nedávno hlášení o systémech uhlíkových trhů jak v Evropské unii, tak mezinárodních, s nepříliš optimistickým uzávěrem: “Plán obchodování s emisemi neukazuje ani snížení emisí, ani zřejmý ekonomický přínos.”

Nová vláda Nového Zélandu již podobný plán, zavedený socialisty, zrušila. Podle odhadu Rýnskovestfálského institutu pro ekonomická studia budou zelené dotace stát německé daňové poplatníky během příštích dvou let 55 miliard australských dolarů. Kanada přiznává, že podepsáním Kjótského protokolu udělala hloupost. My tu hloupost uzákoníme. Ani Čína, ani Indie na sebevražedném paktu zájem nemají, ale proti ekonomické sebevraždě naší pochopitelně nic nenamítají.

Bude to přece jen k něčemu dobré? Teoreticky ano. Co není bílé, není nutně černé. Mohlo by to vést k omezení naši závislosti na ropě, zejména ruské a arabské. Mohlo by to vést k rozvinutí a využívání jiných zdrojů energie, zejména sluneční a nukleární, ale ta druhá už je předem z politicko zelených důvodů vyloučena. Mohlo by to vést k šetření našeho zemního plynu pro domácí spotřebu. Mohlo by to vést k omezení neúměrného konzumerismu. Můžeme snít.

Ti, kdo jsou Kevinu Ruddovi přátelsky naklonění, tvrdí, že lže a to celé je jen trik na oklamání zeleného a bledězeleného voličstva. Ti cynictější si myslí, že jako agent Číny chce zlikvidovat naše hospodářství. Jestli to skutečně myslí vážně, bude soudruh Kevin se svým zákonem na chlazení zeměkoule tak úspěšný, jako král Kanute (psán také Canute, Cnut, Knut, Kmud) se svým rozkazem zastavit příliv.