Březen 2009

Úspěch liberální strany měřítkem vyspělosti českých voličů

Eugenie Trützschler-Fügner von Falkenstein

Oznámení ve médiich o založení Liberální strany v České republice mne jako politoložku v kladném smyslu překvapilo, hlavně proto, že tato strana na rozdíl od ODS nevidí v Evropské unii strašáka. Samozřejmě, program strany je velmi idealistický, ale která strana i na Západě nemá program takový, aby jím získala voliče? Otázka teď bude, v čích šlépějích tato strana půjde.

Trochu zopakujme historii liberálů. Hambašská slavnost od 27. do 30. 05. 1832 (Hambacher Fest bei Neustadt an der Weinstraße) je pokládána za první setkání liberální opozice v Německu. Této akce se zúčastnilo na 30 000 lidí. K hlavním požadavkům patřilo kromě práva shromažďovacího, práva na volné vyjádření názorů a odstranění cenzury i nová koncepce Evropy na základě rovnoprávnosti národů a tolerance víry. Protože to liberálové s tolerancí mysleli vážně, tak se v Hambachu také vyslovili pro sjednocení Poláků v jenom státě. Tyto myšlenky se záhy staly také programem německých liberálů v Čechách bojujících za všeobecné volební právo, ale čeští politici kolem Palackého se spojili s konzervativní šlechtou a snažili se nastolit práva koruny České, tak, jak existovala před bitvou na Bílé hoře. Tato skutečnost je v podstatě tragédií české politiky vedoucí k odcizení obou národů po roce 1848, kdy ještě společně proklamovaly takzvané Svatováclavské požadavky. Tato skutečnost se po roce 1918 zamlčela. Protože liberálové byli Němci, tak také po vzniku republiky v roce 1918 neexistovala v Československu strana, která by ve jménu měla v názvu slovo „liberální“.

Po letech bolševické totality začaly vznikat v českých zemích strany- také liberální - jako houby po dešti. 10. března 1990 se sešly různé nezávislé iniciativy a strany a vytvořily politické seskupení pod názvem Svobodný blok. Zákládajícími členy byly: Republikánská unie, Strana ústavní demokracie, Strana svobodných demokratů, Klub podunajské konfederace, Strana čs. neutrality, Demokratická strana ČR a Všelidová strana. Seskupení přijalo společný program a otevřelo se pro všechny politické strany a hnutí, které se s jeho programem ztotožnily. Mimo toto sdružení existovaly strany jako například Liberální demokraté, která vznikla z Liberální iniciativy a Evropské liberální strany.

Osobně jsem v tuto dobu byla jako členka spolkového výboru pro zahraniční a evropské záležitosti Svobodných demokratů v Německu (Bundesfachausschuss für Außen- und Europapolitik der Freien demokratischen Partei) pověřena FDP-liberály je podporovat. Mým osobním cílem bylo sjednocení všech liberálních stran a skupin a tak jsem jejich spojení do Svobodného bloku přivítala. Jednotlivé strany, zastoupené v Svobodném bloku si ale na jaře 1990 nevěřily, že by u voličů měli šanci a tak podporovali kandidáty OF. Tato nedůvěra ve vlastní sílu byla asi hlavním důvodem, proč se již v srpnu 1990 se tento blok začal rozpadat.

V březnu 1991 se část členů OF spojila do OH, které může být pokládáno za liberální sdružení, ale ani tomuto se nepodařilo dlouhodobě získat přízeň voličů. Nejen, že liberálové v Čechách neměli tradici a nemohli se tedy opřít o známější politiky, nýbrž také, že pro voliče po desetiletích žití ve skrovných poměrech byla ekonomická komponenta důležitější než ochrana občanských práv. OH a Svobodný blok neměli podporu zahraničních liberálů. Osobně se mi nepodařilo přesvědčit vedení FDP o nutnosti sjednocení liberálních skupin. Od roku 1990 podporovali, i finančně, jen Liberální demokraty, kteří se ale do parlamentu dostali jen přes platformu OF. Po rozpadu OF přestali v české politice hrát roli.

Jestli se nové liberální straně podaří získat zklamané české voliče, se teprve uvidí. Bylo by to samozřejmě ukázkou vyspělosti voličů. Ale kdo v ní věří, je naivka.