Březen 2009

Bakterie o migraci lidí

Eva Hníková

Mezinárodní tým studoval žaludeční mikroflóru obyvatel Tichomoří. To mu umožnilo zmapovat osidlování této oblasti. Australští vědci navíc na migraci pohlédli prostřednictvím jazykové analýzy.

Experimentoval s vlastním tělem, a díky tomu v 80. letech vyvrátil dlouho tradovaný omyl. Za odvahu jít „proti všem“ se australský lékař Barry Marshall nakonec dočkal uznání - v roce 2005 získal Nobelovu cenu. Ve výzkumech pokračuje i nadále: v rámci mezinárodního týmu „stopoval“ žaludeční bakterie a díky tomu zjistil, jak probíhalo osidlování Tichomoří. Práci otiskl prestižní vědecký časopis Science.

Bakteriálním koktejlem k zánětu

Žaludeční vředy vznikají následkem stresu a špatné životosprávy, domnívali se dlouho odborníci. Barry Marshall si však všiml, že nemocní mají v žaludku spirálovitou bakterii Helicobacter pylori, a začal ji podezřívat. Teorii však nikdo z odborníků nebral vážně. Marsall se proto uchýlil k radikálnímu kroku: vypil „koktejl“ s helicobacterem.

Očekávaný výsledek se dostavil, u Marshalla vypukl zánět žaludku, který je „předehrou“ vředů. Když si však australský lékař naordinoval silná antibiotika, bakterii zahubil a na vředy nedošlo. Další výzkumy potvrdily Marshallovu teorii. Navíc se ukázalo, že Helicobacter pylori obývá žaludek až poloviny lidí v rozvojových zemích. S lepším přístupem k moderní medicíně se „promořenost“ populace snižuje.

Nakažení jsou náchylní nejen k žaludečním vředům, i k rakovině žaludku

Bakterie Helicobacter pylori proniká do trávicího traktu už v dětství. Často se přenáší mezi příbuznými, hlavně z matky na dítě. Značné rozšíření v populaci, způsob přenosu a odlišnosti mezi helicobactery pocházejícími z různých koutů světa umožňují pohlédnout s pomocí této bakterie na lidskou migraci.

Jednotlivé skupiny lidí se postupně usídlovaly v různých koutech světa a ztrácely mezi sebou pravidelný kontakt. Paraziti v trávicím traktu se rozrůzňovali v závislosti na mutacích dědičné informace. Dnes mohou vědci helicobactery z různých kontinentů od sebe až na výjimky snadno odlišit. A v pátrání po jinakosti lze jít ještě hlouběji. Barry Marshall, který nyní působí na University of Western Australia, přirovnává drobného obyvatele žaludku k mitochondriální DNA. S její pomocí lze také vysledovat pohyb dávných lidských předků.

Nyní mezinárodní tým odebral celkem 212 vzorků bakterie Helicobacter pylori z trávicího traktu obyvatel Tichomoří. Důkladná genetická analýza ukázala na lidskou migraci ve vlnách. Badatelé vystopovali dvě, a to se značných časovým odstupem. První skupina „kolonizátorů“ se oddělila od asijské populace někdy před 37 až 31 tisíci lety. Lidé využili tehdejší nízkou hladinu oceánů, rozhodující část cesty z Asie směrem na jihovýchod mohli projít po pevninském mostě. Před zhruba 31 až 23 tisíci let osídlili Austrálii a Novou Guineu.

Následovala poměrně dlouhá pauza. Další migrační vlna se dala do pohybu až před zhruba pěti tisíci lety. Vyrazila z Tchaj-wanu a osídlila Polynésii a Melanésii. Konkrétně postupovala z Filipín, přes Fidži, Samou až na Nový Zéland a postupně do zbytku Tichomoří.

Práce mezinárodního týmu pohlíží hlavně do historie, některé její výsledky by však mohly najít uplatnění i součastné praxi. David Graham z Baylor College of Medicene chce například prozkoumat, proč mají různé skupiny lidí z Tichomoří s odlišnými helicobactery rozdílné šance onemocnět žaludečními vředy nebo rakovinou.

Postup „ve skocích“

Kromě pohledu do žaludku však zajímavé informace o osidlování Pacifiku přináší také analýza jazyků používaných v dané oblasti. Její výsledky otisklo taktéž předposlední vydání časopisu Science.

Lingvisté ve spolupráci s počítačovými specialisty z univerzity v novozélandském Aucklandu porovnávali čtyři stovky jazyků ze zhruba 1200 používaných v Tichomoří. Vybrali 210 základních slov - například jména zvířat, jednoduchá slovesa a názvy barev a číslic a pomocí počítačového modelování vytvářeli nejpravděpodobnější „evoluční strom“ jazyků.

„Vztah mezi jednotlivými jazyky nám přinesl detailní informace o osidlování Tichomoří,“ poznamenává Russel Gray, který se na výzkumu podílel. Získané výsledky jsou zhruba v souladu s ze zjištěními badatelů, kteří „stopovali“ bakterie. Pacifik byl podle nich osídlen v několika výrazných migračních vlnách. Oddělovala je poměrně dlouhá období klidu. Šíření ve skocích patrně souviselo s rozvojem technologických inovací. „Roli mohly hrát lepší kánoe a následně i schopnost jednat a obchodovat na delší vzdálenosti,“ vysvětluje další z badatelů Simon Greenhill.

Tichomořské jazyky se zrodily patrně před více než pěti tisíci lety na Tchaj-wanu. Po miléniu relativního klidu došlo k osídlení Filipín. Následně lidé během necelého tisíciletí ovládli sedm tisíc kilometrů vzdálenou Polynésii. Po obsazení Fidži, Samoy, Tonga a dalších ostrovů následovala opět tisíc let trvající pauza. Expanze se završila před 1800 až 1200 lety opanováním Havaje, Nového Zélandu a Velikonočního ostrova.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)