Březen 2009

Koruna na houpačce

Luděk Niedermayer

Na první pohled je oslabení naší měny vítané, ale jen na ten první. Ještě před několika měsíci se zdálo, že naše ekonomika je odsouzena k úspěchu a česká koruna k posilování. Pak přišla světová krize, která sice tvrdě zasáhla ekonomiku, ne však víru v její schopnost se z ní dostat. Zato víra v neporazitelnost koruny byla naopak citelně otřesena. Nejprve se sice koruna – k radosti ekonomů a většiny podnikatelů – již v říjnu vrátila k hladině z počátku roku 2008 (25–26 Kč za euro) a odmazala rychlé posílení (k 23 Kč za euro) z července. Nyní se však obchoduje na úrovni obvyklé pro rok 2006, tedy 28,50 Kč za euro. I když je její cena téměř o čtvrtinu nižší než před necelým půlrokem, nezdá se, že by se investoři předháněli ji nakupovat.

Korunu netáhne dolů ani tak obava z toho, že naši ekonomiku zasáhne obzvláště silná recese, jako spíše pohled investorů na celý náš propojený region, v němž jsou některé země makroekonomicky výrazně křehčí než ta naše. To jen dále zvyšuje opatrnost investorů vůči menším zemím s vlastní měnou. Nakupování aktiv v takovýchto měnách se totiž díky možnému oslabení měny může stát velmi nevýhodnou investicí.

Nicméně, pokud vůbec měla česká koruna zažít „slabší chvilky“, tak dnes je ta správná doba. Levná koruna by mohla pomoci našim exportérům k vyšším ziskům, zvýšit atraktivitu nákupu českých aktiv (třeba i investic) a zlevněním služeb lákat zahraniční klienty.

Dva faktory

Velké oslabení měny však otvírá úvahu o riziku nárůstu inflace. Růst cen není jen nepříjemný pro obyvatelstvo (a řadu firem), ale obvykle vede centrální banky k tomu, že drží své úroky výše, což ekonomice také nepomáhá. Je sice pravda, že dnes klesá poptávka a firmy si rozmyslí, zda zvedat ceny, ale v některých případech to určitě udělají. Zvýšené ceny uvidíme už brzy všude, kde zboží souvisí s globálně obchodovanými komoditami. Dlouhodobé odhady ekonomů říkají, že oslabení kurzu o deset procent se promítne do nárůstu inflace v rozsahu dvou až tří procent. Není důvod takový odhad zpochybňovat.

Riziko inflace však není jediný faktor, který omezí příznivý účinek slabšího kurzu. Tím klíčovým je, že velká část podniků, které vyvážely svůj tovar, se v posledních letech zajišťovala vůči pohybu směnného kurzu, aby snížila riziko jejího neustálého posilování (doporučovali to podnikům zejména ti, kteří hájili co nejdelší existenci plovoucí české koruny). Zjednodušeně řečeno se podnik s bankou domluvil, například na rok dopředu, za jakou cenu (blízkou aktuálnímu kurzu) jí budou prodávat svá eura, která utržil za export. Pokud se tedy podnik domluvil pro tento rok na ceně 25 korun za euro, současný mnohem příznivější kurz mu pomůže až po uplynutí kontraktu. Navíc, jelikož řada podniků nezná předem objem svých exportů (třeba u dodavatelů automobilových dílů se rozsah kontraktu určuje jen na týdny dopředu), hrozí asi některým firmám, že si zajistily větší objem prodejů eur, než kolik nyní utrží. V tomto případě pak na každé „nadbytečně“ prodané euro budou muset bance vyrovnat rozdíl kontrahované ceny a nynějšího kurzu. Což třeba v případě „přezajištění“ o jeden milion eur (a ceny 25 Kč za euro) dělá náklad pro firmy ve výši 3,5 milionu korun.

Korunu, či euro?

Navzdory těmto nesnázím není pochyb o tom, že těm podnikům, které krizi přežijí a směnný kurz zůstane nějakou dobu na slabé úrovni, to bude alespoň krátkodobě vyhovovat. Logicky se tedy nabízí otázka, zda současná epizoda neposiluje argumenty pro existenci plovoucí koruny a neoslabuje argumenty pro rychlé přijetí eura.

V odpovědi na tuto otázku je namístě obezřetnost. Nejde jen o riziko, že slabší kurz povede k vyšším úrokům, což cestu ekonomiky z recese zbrzdí. Především však minulé týdny ukazují, že likvidita trhů je velmi malá, což vede k obrovským výkyvům kurzu. Proto říci, že kurz 28 či 29 korun za euro je tou správnou reakcí na potíže naší ekonomiky a na této úrovni setrvá alespoň v řádu několika měsíců, není vůbec možné. Stejně tak se může ukázat, že koruna bude pokračovat v pádu, vysoká inflace (i úroky) nás neminou, a tudíž nyní sázet na současný kurz bude pro firmy nevýhodné. Anebo naopak, pokud se začnou objevovat světýlka na konci tunelu světové recese, finanční trhy opět ocení ekonomickou stabilitu a poměrně dobrou konkurenční schopnost české ekonomiky, a kurz se vydá rychle zpět k silným hodnotám.

Navíc dnešní pád směnného kurzu koruny se neřídí tak úplně logikou ekonomických pouček (slabý kurz pomáhá ekonomice v potížích, silný zbrzdí hrozbu přehřátí), jak by se mohlo zdát. Pokud je totiž naše ekonomika ohrožena světovou recesí méně než ekonomiky eurozóny (což je převažující rétorika vládních i nezávislých ekonomů), tak by mělo ke koruně oslabovat euro a ne naopak. Náš teoretický případ, že oslabuje měna ekonomiky méně zasažené, by potom spadal spíše do konceptu konkurenční devalvace (tedy snahy pomoci naší ekonomice na úkor jiných), což by byl nevítaný protekcionismus.

V každém případě je za současné situace příliš brzy na závěry ve prospěch udržení koruny či zavedení eura. Nejdříve jsme čelili obavě z příliš silné koruny, dnes se ekonomové začínají obávat, aby se koruna naopak nestala příliš slabou. Ani jedno by nebylo vítané. Což shrnuje poznání většiny centrálních bankéřů zemí s plovoucí měnou, včetně těch, kteří ji obhajují: „Je jen jedna horší věc, která na ekonomiku může dopadnout, než je příliš silný kurz domácí měny. A tou je kurz příliš slabý.“

(Respekt, www.respekt.cz)