Březen 2009

Spravedlnost pro Bushe

Pavel Šafr

Odsuzování osmileté vlády George Bushe jr. je únavné a nespravedlivé. Bush nebyl jistě génius. Ale v několika důležitých ohledech byl mnohem lepším prezidentem, než jak ho vymaloval evropský levicový mainstream, limuzínoví liberálové z východního pobřeží Ameriky a hvězdy světového showbyznysu. Pro dnešní dobu je bohužel příznačné, že názory Madonny a Bona Voxe jsou hlasitější než racionální přístup kompetentních lidí. Henry Kissinger nedávno napsal, že budoucí historici budou ve svém hodnocení k Bushovi spravedlivější než současná módní vlna. Bush právě do historie odešel. A to je čas, kdy je třeba postavit proti povrchnosti a jednostrannosti snahu po objektivitě.

Položil Taliban, pomohl Africe Mezi jeho hlavní chyby se počítá válka v Iráku a její mizerné zdůvodnění. Jistě je pravda, že toto zdůvodňování bylo nevěrohodné. Zapomíná se však na to, že tato vojenská akce zlikvidovala brutální a zločinecký režim Saddáma Husajna, který mnohokrát demonstroval svoji agresivitu, pohrdal rezolucemi OSN, masově vraždil vlastní obyvatelstvo a ohrožoval křehkou stabilitu nejcitlivějšího regionu světa. Cena, kterou za to Američané zaplatili svými životy, penězi i kreditem, je vážně strašná a možná i neúnosná. Ale je nemístné podsouvat Bushovi jakýkoli cynismus ve hře o ropu. Mnohamiliardový účet za tuto válku špinavé úmysly opravdu vyvrací.

Klíč k hodnocení Bushovy éry však netkví ve válce v Iráku, nýbrž v 11. září 2001. Amerika zažila šok, jejž si nejspíš neumíme ani dost dobře představit, a těžko tak můžeme pochopit i emoce Američanů a jejich pocit životního ohrožení. Od tohoto dne je výbuch atomové pumy v New Yorku představitelnou událostí. Jde jen o to, kdy lidé, kteří nectí naše hodnoty svobody, demokracie a míru, takovou pumu seženou a dostanou na místo určení. V jejich středověké mentalitě náboženské války jde o dobrý skutek, za nějž prý přijdou do nebe. Bush tudíž musel vyhlásit válku nepřátelům USA. A Evropě nepatří ke cti její slabá míra loajality k postižené demokratické velmoci, jejíž vojáci umírali i za její svobodu a pozdější blahobyt. V této optice silného pocitu ohrožení je třeba nahlížet Bushovy kroky. Uchyloval se k silovým a jednoduchým řešením. Ve věznici v Guantánamu se ocitli ti, kteří opravdu nemají rádi náš svět a neuznávají žádné právní principy.

Vina za finanční krizi, jež se Bushovi také přičítá, je absurdní. Tato krize je důsledkem neodpovědného přístupu manažerů soukromých firem. Mezi úspěchy George Bushe patří také zničení vlády Talibanu v Afghánistánu a to, že se mu zde podařilo dosáhnout silné koalice. Dalším úspěchem, o němž se téměř nemluví, je jeho africká iniciativa v boji proti hrozbě pandemie AIDS. Peníze na prevenci i léčbu napomohly tuto hrozbu zmírnit, díky čemuž je v Africe Bush mnohem populárnější než v Evropě.

Mezi spíše stinné stránky Bushovy éry patří působení jeho poradců v prvním volebním období. Kupříkladu ministr obrany Donald Rumsfeld tak nepřispěl svým fanatismem ani trochu k tomu, aby za Bushovým postupem ve válce proti terorismu stálo více demokratických zemí. Rumsfeldova válečná rétorika byla velkou chybou také George Bushe. Vedle toho Condoleezza Riceová v druhém období zavedla Bushovu vládu v zahraniční politice k mnohem racionálnějšímu přístupu.

Celkové hodnocení záporů a kladů George Bushe jr. nemá zatím jednoznačnou bilanci. Zdá se, že je to v procentech tak asi 60 na 40 v Bushův neprospěch, možná 50 na 50. Ale není to rozhodně 100 ku nule. Šlo jen o to, že prezident zvolený do šťastných časů byl konfrontován s nástupem časů velmi zlých. Byl vůdcem svého národa tak, jak nejlépe uměl, a jeho hluboká víra byla zdrojem jeho idealismu, který Evropě tolik chybí.

(zkráceno)

(MFDNES)