Duben 2009

65. oběžník České koordinační kanceláře

Jan Sammer

Znásilnění práva v České republice.

Po zkoušce, kterou prošel český národ za nacistické okupace hledali lidé uspořádání, které by se podobalo první republice a už nikdy nedovolilo koncentrační tábory, nucené práce a hromadné popravy. Mnozí se domnívali, že odpověď našli v myšlence komunismu. Sice znali varování před sovětskými gulagy a popravami ale domnívali se, že se takové věci u nás nemohou stát, že jsme to zažili za nacismu, že jsme přece národ civilizovaný. Po únoru 1948 jsme se přesvědčili, že krutosti nacismu je pro komunistický režim snadné překonat. Byly zas koncentrační tábory, nucené práce, politické popravy a k tomu zabíjení občanů na hranicích. K tomu přistoupilo hromadné rozkrádání majetku, veřejného i soukromého. Do vedení státu i obcí se dostala spodina, která s radostí ponižovala a ničila občany a zmocňovala se jejich majetku soudními rozsudky, v kterých, kromě 20 i 30 let žaláře nebo i trestu smrti, byla vyslovena i ztráta veškerého majetku. Stovky rodin bylo vystěhováno z domovů.

Brzy po sametové revoluci, 23. dubna 1990, schválil československý parlament zákon č. 119/1990 Sb. O soudní rehabilitaci, v jehož § 1 se uvádí: Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti zákon označoval za trestné, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly(zkráceno). §2: Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945,(následuje výčet zákonů, které komunistický režim používal k udržení totalitního útisku obyvatel) jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně navazující se zrušují k datu, kdy byla vydána.

Tento zákon č. 119/1990 Sb. nabyl účinnosti 1. července 1990. K tomu datu byly tedy všechny neprávem zabavené majetky navrácené a trváme na tom, že musí být k tomu datu přepsány na původní vlastníky.

V roce 1991 byly schváleny dva zákony, č. 87/1991 Sb. O mimosoudních rehabilitacích a č. 229/1991 Sb. O půdě, které z restitucí majetku vyloučily všechny Čechy, kteří při útěku od hrůzovlády komunismu ztratili české občanství. I jinak popírají úmysl zákona č. 119/1990 Sb., na příklad tím, že oběť komunistické perzekuce musí komunistického držitele požádat, aby ukradený majetek vrátil a pak mu dokazovat, že získal majetek neprávem nebo za zvýhodněných okolností, místo aby komunistický držitel majetku musel prokazovat jak majetek získal. Zákony č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. byly mnohokrát označeny Výborem Spojených národů pro lidská práva za zákony, které porušují článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci, a který Česká republika ratifikovala. Oba zákony podepsali komunisté Čalfa a Dubček spolu s prezidentem Havlem, který se stal zastáncem komunistů, obklopil se jimi, zajistil jim beztrestnost a uchování kořisti, kterou za 40 let získali.

Článek 10 Ústavy České republiky zní: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

Tento článek své vlastní ústavy Česká republika porušuje diskriminačními podmínkami v obou zákonech a tím porušuje od roku 1991 svou ústavu. Oba zákony jsou proto neústavní a tudíž neplatné.

Česká republika přijala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 22. února 1993 Téhož dne ratifikovala i Opční protokol k tomuto paktu jako nástupní stát po Československu, které oba dokumenty přijalo v sedmdesátých letech. Tím uznala kompetenci Výboru vyšetřovat stížnosti jednotlivců na porušení Mezinárodního paktu.

Výbor pro lidská práva dostal mnoho stížností na porušení některých článků. Nejvíc jich je na porušování článku 26, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci, několik je na porušení článku 14(7), který nepřipouští, aby byl někdo dvakrát souzen a trestán za stejné provinění. České restituční zákony totiž vylučují své bývalé občany, kterým se podařilo utéci z Československa během komunismu, když získali občanství jiné země a tím ztratili československé občanství. Největší taková skupina jsou Češi, kteří se usadili ve Spojených státech, kde ztratili české občanství v okamžiku, kdy získali americké. Stalo se to tím, že Československo a pak Česká republika zneužily úmluvu o vzájemné ztrátě občanství, která chránila nové přistěhovalce z Evropy do USA před pronásledováním jejich bývalými státy. Jsou ovšem podobné případy i v Německu a jinde, kde se Češi svého původního občanství vzdali nebo museli vzdát.

Výbor rozhodl velké množství případů proti České republice, která reagovala tím, že Ústavní soud rozhodl, že o žádné porušení Mezinárodního paktu nejde. OSN výbor pro lidská práva nato prohlásil, že ani český Ústavní soud, ani jiná instituce na světě nemá právo porušení Paktu posuzovat. To oprávnění má jedině Výbor OSN podle přijatého Opčního protokolu.

Je zcela jednoznačné, že Česká republika porušuje přijatou mezinárodní smlouvu, že tím porušuje svou ústavu a že tedy není právním státem, za který se vydává. Chrání držitele neprávem zabaveného majetku proti původním, zákonným, vlastníkům. Pokračuje tak v zločinnosti komunistického režimu. Stát, který hájí zločiny svými zákony a svým Ústavním soudem je stát bezprávný a zločinný. Jsou bezprávní a zločinní i jeho představitelé, politici a soudci a ovšem ústavní soudci, kteří v tomto směru pracují a rozhodují.

Evropská Unie tento problém neřeší a dává tomu volný průběh, a do Úmluvy o Evropském společenství vtělila článek č. 295, který říká, že se Unie v žádném případě nebude angažovat v majetkových sporech v členských státech. Tentýž článek je teď pod číslem 345 v Lisabonské smlouvě. Proto také Evropský soud pro lidská práva odmítl žalobu na vrácení majetku českým Američanům a nikdy v majetkových sporech nerozhodl proti České republice.

To umožnilo České republice brát zpět nezákonnou cestou i majetek již předtím na mnoho let restituovaný, za který jeho vlastník po listopadu 1989 platil po mnoho let pozemkovou daň. Jsou to majetky, v kterých bydlí bývalí významní příslušníci komunistické strany, majetku se nechtějí vzdát a mají v tom plnou podporu ministerstva spravedlnosti a jeho úředníků. Takovou politiku vítají tisíce komunistů, kteří se nemovitých majetků vzhledem k svému bývalému postavení snadno zmocnili.

9. července 1993 byl přijat zákon č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu. V § 1, odst. (d) uvádí: Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů a to zejména: popravoval, vraždil je a žalářoval ve věznicích nucených prací, zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva.

Tento zákon vláda České republiky ignoruje, nikde neuvádí a nikdy nepoužívá. I to je zločin, který přičítáme všem politikům, úředníkům a soudcům, v první řadě ústavním soudcům.

Je smutné a nepřijatelné že Česká republika hájí i další diskriminační zákony, které vylučují i hrdiny protinacistického odboje, pokud přišli o české občanství. Je to zákon č. 217/1994 Sb. O poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, zákon č. 39/2000 Sb. O poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, zákon č. 261/2001 Sb. O poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do pracovních táborů, zákon č. 172/2002 Sb. O odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech. Ze všech těchto příspěvků je vyloučen kdokoliv, kdo ztratil české občanství, také ovšem vdovy a sirotci po těchto lidech.

Všechny zde zmíněné dokumenty vám můžeme na požádání poslat.Trváme na vrácení zabaveného majetku k 1. červenci 1990 všem okradeným i jejich dědicům.

Bude to nejúčinnější a jediný způsob jak se zbavit zločinné minulosti.

Jan Sammer, Secretary

únor 2009

1103-100 Antibes Drive,Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1

T 416-665-7324

jan.sammer@sympatico.ca