Duben 2009

Na co vlastně toho prezidenta potřebujeme?

Yvonne Konečná

Tuhle otázku si pokládám v poslední době při pohledu na to, co světu předvádí náš současný prezident Václav Klaus. V jeho vystupování a aktivitách neshledávám nic prospěšného pro naši zemi ani okolní svět. V souvislosti s ním začínám pochybovat o smysluplnosti této ústavní funkce. K čemu je nám vlastně dobrá?

Ať pátrám, jak pátrám, nenašla jsem v druhém funkčním působení našeho prezidenta žádný důkaz o tom, že by skutečně sloužil zájmům lidu a této vlasti. Vyjímá se pěkně na známkách, umí se elegantně obléknout, důstojně kráčí a hezky klade věnce. Ale co dál? Co dál nám jeho veličenstvo dává? Čím nás inspiruje, obohacuje, čím je nám příkladem v našem životě? Umí nás stmelovat, usmiřovat, poskytovat tam shora životní nadhled? Zajímá se o nás, zasazuje se za naše potřeby a zájmy? Kam nás směřuje? Jen se podívejme, jakým způsobem využívá svého ústavního postavení a vlivu, který mu tato funkce dává.

Václav Klaus si totiž ze své dobře placené funkce udělal spíše vlastní one-man-show. Jezdí po světě a neúnavně propaguje své názory a knihy. Sám sobě dělá reklamu a bohužel nepřímo i naší zemi. I negativní reklama je reklamou, kterou si dobře zapamatujete. Zatímco jiní státníci problémy světa alespoň nějak řeší, pan profesor jen řeční a samolibě udílí své rady a výtky, jako by byl prezidentem planety.

Ačkoliv se při druhé prezidentské volbě zavázal k tomu být prezidentem všech občanů, je výrazným hlasatelem jen úzké názorové skupiny. Jako hlava státu cestuje po světě a houževnatě propaguje názory a stanoviska, které většina inteligentního českého národa nesdílí. Navíc jede po úplně jiné koleji než česká vláda. Než Evropská unie, jíž nyní předsedáme. Celkově je nějak mimo, řekla bych. Z ciziny nám nadšeně vzkazuje, že krizi v ulicích New Yorku nikde nevidí a že Grónsko překvapivě pokrývá led a sníh.

Nevím, k čemu potřebujeme prezidenta, který cestuje po světě, aby všechny přesvědčoval o svých kuriózních pravdách. Aby poučoval pomýlené vědce a kritizoval cizí státníky. Myslím, že i průměrný český Honza by prokázal víc diplomatického taktu než tento stárnoucí, potměšilý profesor. V době, kdy se Česká republika připravuje na dubnovou návštěvu prezidenta Obamy v Praze, Klaus si během své cesty po USA bere na mušku prvního muže světa a kritizuje ho za jeho způsob řešení ekonomické krize. Neopomene za oceánem rovněž připomenout, jakým nesprávným směrem se ubírá celá Evropská unie.

O povaze našeho prezidenta mimo jiné názorně vypovídá jeho úmysl věnovat Obamovi svoji vlastní knihu. Vtipnější dárek nemohl vymyslet. Jako bychom měli na Hradě kašpárka, který se směje nám i světu. Živíme si ho tam i hýčkáme. Tahle legrace něco stojí. Uvědomují si to teď ti, kteří ho tam vší silou dostali?

(iDnes)