Duben 2009

Historie Rooseveltovy pomoci Stalinovi

Stanislav Koroljev

6. listopadu 1940 se Franklin D. Roosevelt stal prvním prezidentem v historii USA, který byl zvolen ve třetím prezidentském volebním období. Velmi brzy potom Roosevelt prohlásil, že USA úplně podporují Anglii v boji proti Adolfu Hitlerovi. Franklin D. Roosevelt řekl, že USA jsou připraveny půjčit a pronajmout vše, co Anglie potřebuje k vedení války. Od tehdy se datuje známý příměr o „zahradní hadici“.

V USA byl ale v platnosti zákon o neutralitě, který Spojeným státům nedovoloval přímou podporu Anglie. Američané si ale byli vědomi závažnosti situace, ve které se Anglie v té době nalézala. Velká Británie neměla nic, co k vedení války potřebovala – Britové měli velký nedostatek zbraní a jejich devizové rezervy byly vyčerpány. Pro Američany bylo naprosto nepřípustné dovolit Německu dosáhnout nadvlády nad euroasijskou oblastí. USA nalezly chytrý způsob, jak situaci vyřešit.

Roosevelt si vzal krátkou „dovolenou“ z volební kampaně a 16. prosince 1940 se vrátil do Washingtonu. Den poté prezident uspořádal tiskovou konferenci, na které řekl, že nejlepší obranou Spojených států je úspěšná obrana Velké Británie. Porovnal americkou pomoc Anglii dodávkami zbraní a lodí k pomoci sousedovi, jehož dům je v plamenech: půjčíte mu co v nouzi potřebuje a o úhradu se v tu chvíli nestaráte.

Byl to zářný příklad amerického PR: myšlenka „obrany“ byla veřejnosti předložena stručně, názorně a přesvědčivě.

Kongres Spojených států schválil Zákon o půjčce a pronájmu 14. března 1941. Zákon dal prezidentovi pravomoc prodat, půjčit, nebo pronajmout vojenskou techniku nebo informace vládě kterékoliv země, jejíž obrana proti agresi je životně důležitá pro obranu USA. Dohoda se Sovětským svazem byla podepsána 11. června 1942.

Mělo by být zmíněno, že ačkoliv Rooseveltova „zahradní hadice“ přispěla k uhašení plamenů války, na konci roku 1940 a na začátku roku 1941 měla i opačný efekt a dala by se přirovnat k hadici benzinové pumpy: hadice přidala palivo pro velkou bitvu.

Hitler si byl velmi dobře vědom, že Zákon o půjčce a pronájmu nepřímo znamenal vypovězení války Německu. Věřil, že jeho skutečným cílem bylo přimět Třetí říši k vypovězení války Spojeným státům. To ale Hitler udělat nechtěl. Chtěl vyřadit Stalina ze hry, protože Churchill a Roosevelt do sovětského vůdce vkládali velké naděje.

V dopise z 21. června 1941 psal vůdci italských fašistů Benitu Mussolinimu, že anglické naděje na vítězství ve válce závisí na pouze dvou faktorech – Americe a Rusku. Hitler věděl, že Německo nemá možnost zbavit se USA, ale má příležitost tohoto cíle dosáhnout pokud se jedná o Rusko. Byla to rostoucí síla Anglie a Ameriky, co vedlo Adolfa Hitlera k útoku na Sovětský svaz.

Bylo to jistě sebevražedné rozhodnutí, ale Hitler neměl jinou možnost. Stalinovou tragickou chybou bylo, že nedokázal realisticky zhodnotit situaci až do začátku války 22. června 1941. Stalin se na válku nepřipravil, což pro SSSR znamenalo nesmírné ztráty.

Na podzim 1941 německá armáda okupovala Ukrajinu, Bělorusko, Moldávii, pobaltské republiky a rozsáhlé oblasti Ruska. Nacisté se blížili k Moskvě. V jednáních se SSSR 22. září až 1. října USA a Velká Británie schválily pravidelné měsíční dodávky 400 letadel, 500 tanků protiletadlových a protitankových děl, munice, hliníku a jiných strategických surovin Sovětskému svazu. Rooseveltova „zahradní hadice“ začala pracovat devět měsíců před tím, než byla podepsána oficiální dohoda mezi Amerikou a Sovětským svazem.

Během druhé světové války dodaly USA zemím protihitlerovské koalice válečný materiál v hodnotě 46 miliard amerických dolarů. Tyto dodávky reprezentovaly 13 procent amerických výdajů na obranu. Lví podíl dodávek směřoval do Velké Británie – 30 miliard dolarů. Sovětský svaz obdržel válečný materiál v hodnotě 9,9 miliard dolarů, Francie 1,4 miliardy a Čína 631 milionů. USA zásobovaly válečným materiálem celkem 42 zemí.

Sovětský svaz obdržel statisíce vojenských vozidel a motocyklů. Nedostatek paliva byl řešen dodávkami celkem 2,5 milionů tun ropných produktů. Rooseveltova štědrá „zahradní hadice“ dodala Stalinovi 595 lodí, včetně 28 fregat, 105 ponorek, 77 obchodních lodí, 22 torpedových člunů, 104 protiponorkových plavidel a jiných lodí. Sovětské letectvo dostalo 4952 stíhaček Aircobra a 2410 stíhacích letadel Kingcobra. Nejslavnější sovětský pilot druhé světové války, trojnásobný Hrdina Sovětského svazu Alexander Pokryškin, vzlétal proti Hitlerovým leteckým esům ve stíhačce Aircobra.

Dohodou o půjčce a pronájmu získal Sovětský svaz 2.700 bombardérů A-20 a 861 bombardovacích letadel B-25. Sovětské tankové divize byly vyzbrojeny 7056 tanky, armáda dostala 8218 protiletadlových děl, 131 600 kulometů a menších pěchotních zbraní.

Sovětská propaganda se snažila zmenšovat důležitost americké pomoci. V minulosti bylo zdůrazňováno, že SSSR vyrobil 30 000 tanků a 40 000 letadel od roku 1943. Je to pravda. Ale musí být rovněž vzato do úvahy, že dodávky v rámci americké půjčky a pronájmu přicházely do Sovětského svazu během nejkritičtějšího období války – hlavně v druhé polovině roku 1942. Navíc SSSR by nikdy nebyl schopen vyrobit své vlastní zbraně během válečných let, kdyby nebylo americké pomoci.

USA ve válečných letech dodaly Sovětskému svazu 2,3 miliony tun oceli. Toto množství dostačilo k výrobě 70 000 tanků T-34. Objem dodávek aluminia byl 229 000 tun, což dostačovalo pro pokrytí potřeb sovětského leteckého a tankového průmyslu pro dva roky. Je nutno zmínit i dodávky potravin: 3,8 milionů tun konzervovaného vepřového masa, uzenin, másla, čokolády, sušených vajec atd. Sovětská armáda dostala rovněž 423 000 telefonů a desetitisíce bezdrátových stanic. SSSR dostal materiál a strojové vybavení pro rafinérie ropy, baterie, stany padáky a tak dále a tak dále. Rudá armáda byla obuta do 15 milionů párů amerických vojenských bot.

Americká vojenská pomoc přicházela do Sovětského svazu železnicí via Írán a v konvojích do hlavních sovětských přístavů. Asi 3000 nákladních lodí připlulo do přístavů Murmansk, Archangelsk a Vladivostok a vyložilo 1,3 milionů tun nákladu (za nesmírných ztrát na životech námořníků amerického, kanadského a britského obchodního loďstva, zejména v „konvojích smrti“ do Murmansau a Archangelska, pozn. překl.). Bylo by nesprávné zmenšovat význam tak všeobsáhlé pomoci z Nového světa, důležitého faktoru vítězného ukončení války.

Historikové a politici se stále dohadují o výsledcích a lekcích druhé světové války. Ty hlavní jsou známé: prohráli oba hlavní participanti „velké politické hry“ 1939–1940. Ano, sovětský vůdce Hitlera nakonec porazil, ale následkem byla ideologická krize a nakonec tragický kolaps totalitární supervelmoci – Sovětského svazu.

Stojí za zmínku, že zůstatek válečného dluhu Sovětského svazu Spojeným státům z dohody o půjčce a pronájmu – 722 milionů dolarů – nebyl dosud splacen.

Pozn.překladatele: Britský dluh válečné půjčky v celkové výši 30 miliard dolarů podle Dohody o půjčce a pronájmu byl splacen poslední splátkou v prosinci 2006.

(Pravda.ru)

(překlad Tomáš Haas)