Duben 2009

Arizace, poslední slovenské tabu

Luboš Palata

Slovenský stát, který byl vyhlášen právě před sedmdesáti lety, není dodnes částí Slováků vnímán negativně. Mezi argumenty jeho zastánců, z nichž drtivá část se vyskytuje ve stranách dnešní Ficovy vládní koalice, je i to, že pro mnoho Slováků znamenal jeho vznik ekonomický vzestup. A v tehdejší válečné Evropě zajišťoval až téměř do konce války na tehdejší poměry blahobyt. Jedním ze zdrojů materiálního vzestupu Slováků byla vedle zabavení části českého majetku (větší část si přivlastnily nacistické koncerny) i arizace židovského majetku. Po ní následovalo předání drtivé většiny slovenských Židů do rukou nacistům a jejich smrt ve vyhlazovacích táborech.

Minulou vládní koalicí Mikuláše Dzurindy založený Ústav paměti národa (ÚPN) dostal za úkol zkoumat a zveřejňovat dokumenty týkající se nejen období komunistického režimu v letech 1948–1989, ale také Slovenské republiky z let 1939–1945. Díky práci ústavu si dnes Slováci mohou na internetu přečíst nejen seznamy agentů StB, ale také arizovaného majetku a "arizátorů". To byly osoby, které za války nabyly nejdříve jako nucení správci a poté (většinou po deportaci Židů do koncentračních táborů) i definitivně za symbolickou cenu židovské majetky.

V rámci válečného Slovenska tvořili Židé pouhých 4,4 % procenta obyvatelstva, ale vlastnili 40 % národního bohatství. Vedle velkých firem se jednalo především o obchody, kavárny a dílny. Obrat židovských podniků byl v roce 1940 přes miliardu slovenských korun. Arizace pro mnoho Slováků, často šlo o činitele Hlinkových gard a vládnoucích luďáků, znamenala okamžitý zisk bohatství.

Seznam arizovaného majetku a "arizátorů" najdete na www.upn.gov.sk/arizacie/

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)